Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové!
Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové!
autor: Michal Rybka , publikováno 22.4.2011
Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové!

Před lety jsem se setkával se stesky čtenářů nad tím, že není krásnějšího a vznešenějšího zaměstnání, než je recenzent her. Celý měsíc si jen tak hrajete, občas něco napíšete a jinak jenom paříte a nebo tak něco. Pravda je jiná, pokud ovšem nepatříte mezi takzvané kmenové redaktory, kteří mají jistotu platu a doopravdy už nic sami psát nemusejí.


Autorský vývoj se odehrává v posloupnosti poměrně jasně pozorovatelných kroků. U jednotlivých autorů mohou být delší nebo kratší, ale víceméně jsou vždy stejné.

Nadšení

Poté, co vám přijmou první článek (lhostejno, do jakého média), se dostaví pocit autorské extáze kombinované se strachem. Autorská extáze, nadšení z dokončování unikátního díla, je dost podstatná část toho, co tvůrčí lidi žene vpřed. Netýká se to jenom technologií a nebo psaní, hodně lidí mi potvrdilo, že když vytvoří nějaký dobrý článek, obraz anebo další dílo, dostaví se pořádná dopaminová pecka, něco jako orgasmus. Lidi jsou tak nějak udělaní, aby měli dobrý pocit z toho, že něco dokázali, že něco objevili – to nás tvoří lidmi. Je to super mechanismus, kdyby ho měli dinosauři, v pohodě by odvrátili asteroid a dneska by kolonizovali Mars. No, je to na nás :-)

Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové!

Pak samozřejmě nastane kritická fáze, kdy autor sonduje, zda byl jeho text přijat dobře. V době, kdy byl recenzován jenom redaktory, to bylo docela v pohodě, pokud jste nedostali nějakého „řezníka“: Většina redaktorů umí poznat talent a chce ho rozvíjet (už jenom proto, že talent jim bude dodávat kvalitní obsah, za který budou chváleni, aniž by museli sami psát). Dnes je to o něco horší, protože v online diskusích se objeví vždy někdo, kdo si o autorovi myslí, že je „dement“ a měl by se věnovat něčemu jinému, třeba „přehazování hnoje.“

Vzdělaní lidé ví, že to je dáno statistikou a zákonem velkých čísel: je VYLOUČENO, aby vás měli rádi všichni a do diskusí často přispívají i takoví, kteří autorovi závidí. Rádi by byli taky publikovaní, ale nejsou. Říká se tomu „omega problém“: v každé skupině společenských zvířat je vůdce („alfa“), jeho pomocník či poradce („beta“), neambiciózní dav a potom „zneuznaný vůdce“, který ryje do všech, aby pochopili, jak jsou bez něj ztracení. Ve skutečnosti ale chce, aby ho skupina uznala jako alfu („omega“). „Omegy“ ryjí do všeho a do všech, jsou se vším nespokojené – a není za tím nic jiného, než nenaplněná ambice.

Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové! 

S tím nic nenaděláte. Pokud nejste ochotni připustit, že některé lidi štve už vaše existence, aniž byste udělali cokoliv špatného – a že si je na svou stranu nikdy nepřikloníte, tak se do psaní nepouštějte. 



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
340 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 158.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.