Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
autor: Michal Rybka , publikováno 18.3.2011
Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají

Nedávno se mě jeden známý zeptal, co si myslím o novém iPadu druhé generace. Řekl jsem, že to je drobné evoluční vylepšení, což je to úplně nejlepší, co mohlo přijít. Žádné „všechno je jinak“ – jenom série změn, která zachovává původní dobré vlastnosti a přidává k nim něco navíc. Apple dokázal udělat dobrý upgrade.


PC XT kompatibilní laptopy od Amstradu jsou jedna z nejzvláštnějších věcí, se kterou se můžete setkat. Přísně vzato nejde o „upgrade“ oproti jiným existujícím laptopům, ale spíše levným a velmi populárním desktopům Amstrad PC 1512 a 1640. To byly velice úspěšné stroje, které doslova převálcovaly „domácí PC“ od Commodoru a Atari. Jejich výhoda spočívala v tom, že Amstrad dodával s PC i levný monitor a na PC ušetřil tím, že monitor zároveň napájel i počítač (tento unikátní koncept je pro Amstrad typický).

Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Amstrad PC 1512

Stoje to byly levné, kompatibilní a měly prostor pro dvě mechaniky, takže chudí lidé pracovali s mašinkou se dvěma disketovými mechanikami a ti bohatí se plácli přes kapsu a pořídili si harddisk. Poté, co se Amstradu povedly desktopy, pustil se do laptopů – a to způsobem velice zvláštním. Modely PPC 512 a 640 se tak trochu zdráhám označit za „fiasko“, ale po letmé práci nepochybně každý zjistí, že to rozhodně není ani úspěch. K seriózní práci se daly použít jenom stěží a k hraní vůbec.

První zvláštní rozhodnutí spočívalo v tom, že laptop byl stejně velký, jako full-size klávesnice včetně numerického bloku a speciálních kláves. Tyto stroje jsou patrně jediné, které kdy opravdu měly „klávesnici plné velikosti“, která se celá odklápěla a zavírala tak stroj výrazně obdélníkového tvaru. Napevno zabudované ucho bylo u disketových mechanik, protože tahle věc se, zcela seriózně, nedala nosit v žádné jiné pozici. Z (patrně) cenových důvodů se Amstradi rozhodli montovat jenom jednu a nebo dvě floppy mechaniky 3,5“ (kterými trochu předběhli dobu) a použít pasivní modrý LCD displej bez podsvícení.

Modrý inkoust na zelenožlutém pozadí byl špatně čitelný, rozhodně ne pod úhlem a při jakémkoliv pohybu vyvolával výrazné duchy. Displej bylo možné provozovat i v „zaklopené“ pozici, kdy celý ležel v útrobách a tradovalo se, že to je „prezentační mód“, kdy se na displej může dívat celá skupina lidí najednou. Rozhodně ale vyžadoval skutečně složité laborování s lampami, abyste displej nasvítili tak, aby šel skutečně číst.

Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Amstrad PPC 512

U obrazu v pohybu byl úplně nepoužitelný, vše se změnilo v modravý flek, takže žádné animace, žádné hry – jenom práce s textem a grafikou, pokud se nic nehýbalo. Celé to jelo na osmi alkalických baterií formátu C nebo deseti NiCd bateriích stejné velikosti. Roztočení disketové mechaniky ale vyžadovalo takový proudový odběr, že po necelé hodině chodu nebylo jisté, zda se disketová mechanika roztočí. To v praxi znamenalo, že jste mašinku mohli provozovat jenom na zdroj. Myšlenka, že bude fungovat na alkalické baterie, nevypadá úplně vadně, ale externí baterie vám nemohou garantovat vůbec nic, bez varování a v kterémkoliv okamžiku může dodávaný proud poklesnout pod kritickou mez a vy zjistíte, že si už nemůžete uložit práci, protože nerozjedete disk – můžete jenom několik desítek minut čekat, než se baterie vybijí úplně.

Stejný problém potkal všechny bateriemi napájené laptopy. Měl jsem bateriový laptop Bicom, který trpěl úplně stejným problémem, nezávisle na tom, co jste do něj strkali za akumulátory.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
238 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 112.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.