Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
autor: Michal Rybka , publikováno 18.3.2011
Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají

Nedávno se mě jeden známý zeptal, co si myslím o novém iPadu druhé generace. Řekl jsem, že to je drobné evoluční vylepšení, což je to úplně nejlepší, co mohlo přijít. Žádné „všechno je jinak“ – jenom série změn, která zachovává původní dobré vlastnosti a přidává k nim něco navíc. Apple dokázal udělat dobrý upgrade.


Naprosto klasickým příkladem je Commodore MAX Machine. Po úspěchu Commodoru VIC-20, přímého předchůdce Commodoru 64, se někdo z vedení rozhodl vyrobit speciální zjednodušenou verzi pro japonský trh.

Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Commodore VIC-20

V roce 1982 tak vznikl zvláštní stroj, který měl menší paměť než VIC-20, místo skutečných kláves měl jenom membránové, nebyl kompatibilní ani se software, ani s hardware pro VIC-20 – a přitom se kupodivu prodával prakticky za stejnou cenu. Bylo to famózní fiasko, prodalo se velmi málo kusů, většina byla přivezena zpět a rozdrcena (proto jde dnes o sběratelsky velmi zajímavý kus).

Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Commodore MAX Machine

To samo o sobě není zvláštní, kdyby manažeři Commodore o dva roky později nezopakovali prakticky tu samou chybu s řadou Commodore 16/116/Plus4. Opět se pokusili vyrobit levnější variantu k Commodoru 64 a tentokrát to bylo ještě bizarnější: vzhledově šlo o velmi podobný stroj (C16 byl velikostí i provedením prakticky totožný s C64, jenom místo béžové barvy měl tmavé provedení), vylepšili mu grafické možnosti, výrazně vylepšili zabudovaný Basic, ale vyměnili zvukový čip za horší (?) a výsledek byl samozřejmě opět nekompatibilní, takže hry z C64 na tom nejely.

Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají
Commodore Plus4

Kvůli podstatně menší paměti se nedaly ani jednoduše upravit. Aby to bylo ještě lepší, udělali rovnou tři verze, 116 měla bídnou gumovou klávesnici, Plus4 měla naopak velmi pohodlnou, téměř profesionální a v ROM měla zabudovaný svého druhu „kancelářský balík“, ale bylo to zabugované a dost nepoužitelné. Joysticky byly vytvořeny taky nové, nekompatibilní, totéž se stalo s kazetovou mechanikou a i floppy drive byl jiný (ale kupodivu o poznání rychlejší a lepší, než ten, který se připojoval k C64).

Zkrátka a dobře: Byla to neuvěřitelná směska technologických kroků vpřed i vzad, která nedávala žádný smysl – a vyžadovala zcela jiný software, což je u herního počítače vážně problém.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
238 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 112.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.