Co je ploché, to je milé... - tak by se dal charakterizovat dlouhodobý trend v zobrazovacích zařízeních pro PC. Monitory totiž, i přes jejich intenzivní rozvoj zaměřený na ergonomii a vyšší kvalitu zobrazení, stále zůstávají velkými, obrněnými a nemotornými "elektronovými děly" (ač je v některých oblastech, zejména kvůli lepšímu podání barev LCD panely jen tak nevytlačí).

Není tomu tak dávno, kdy proto, aby jste ze svého stolu odstranili mnohokilogramovou "CRT krabici" jste museli zaplatit přes 40 000Kč. Dnes se situace pomalu mění a nahrazení klasického (CRT, Catode Ray Tube) monitoru kvalitním LCD panelem s aktivní maticí stojí jen zlomek dřívější částky. Díky tomu se situace dokonce pomalu obrací - dnes už i u nás prodeje panelů překračují prodej klasických monitorů.

Vzhledem k tomu, že ploché panely nemají pouze výhody ale přinášejí i své specifické problémy, podíváme se na základní princip fungování panelů - pak nám některé vlastnosti panelů budou mnohem zřejmější.

LCD panel - části a jejich funkce

Technologii plochých panelů je celá řada (LCD, LED, plazmové, polysilikonové...) - zde se však zaměříme na nejčastěji používané "spotřební" LCD panely se zadním osvětlením (back light) s aktivní maticí (active matrix).

Základní princip LCD panelů je, přes neustálé zdokonalování použitých technologii, v zásadě stejný:

Podsvětlení panelu (back light - nejčastěji plochá nízkotlaká výbojka), které se nalézá za panelem, emituje světlo, které na vstupu prochází lineárním polarizačním filtrem (zde s vertikální polarizací). Pak následují dvě desky / elektrody z vodivého skla, mezi nimiž se nachází tekuté krystaly (liquid crystal - odtud obecný název těchto displejů - LCD). Tekuté krystaly - pokud nejsou v elektrickém poli - ve svém přirozeném zkrouceném stavu "otáčí" procházející světlo o cca 90 stupňů. To pak hladce prochází, obdobně natočeným druhým polarizačním filtrem (zde s horizontální polarizaci). Celá soustava se chová jako otevřený "světelný ventil".

Pokud na interní elektrody přivedeme napětí (přesněji řečeno vyvoláme mezi nimi elektrické pole), způsobíme, že se molekuly tekutých krystalů "narovnají" a přestanou natáčet procházející světlo. Polarizace výstupního filtru je však na původní paprsek kolmá - "nenatočené" světlo jim neprojde. Celý "světelný ventil" je takto elektricky uzavřený a tento bod se tedy jeví jako "černý".

Poznámka: Všichni, jež jste si hráli z LCD displejem - například hodinek či autorádia - vědí, že otočením druhého polarizačního filtru dosáhneme "negace" světelného ventilu. V této situaci je LCD displej "v klidu" nepropustný (černý) a tam kde je přivedeno elektrické pole (např. číslice) je průhledný. Princip však zůstává stejný...

Minulost - pasivní panely DSTN

Ve starších, pasivních displejích STN a DSTN (dodnes se tyto displeje používají u levných barevných mobilních telefonů) se zapínání a vypínání jednotlivých buněk realizuje "dálkově" pomoci vodorovných a horizontálních vodivých linii. Elektrické pole se vyvolává tam, kde se tyto linie kříží - Poznámka: představte si "preciznost" posouvání figurek na šachovnici... dvoumetrovým bidlem :-)). Tato nepřesná a pomalá adresace buněk vyúsťuje ve velmi nekvalitní obraz (typickými neduhy pasivních displejů jsou: rozmazaný obraz, nízký kontrast, obrovská setrvačnost a náchylnost k obrazovým "duchům").

Pasivní LCD panely je dnes možné vidět pouze na starých noteboocích a v levných barevných mobilních telefonech.

Současnost - TFT

Nové, tzv. aktivní displeje již k řízení buněk využívají tzv. aktivních zesilovacích prvků - speciálních tenkých tranzistorů TFT (Thin Film Tranzistor - tenký foliový tranzistor). Pro každou elementární buňku RGB je k dispozici řídící tranzistor - a to v celé ploše obrazu. Pokud má panel rozlišení 1280 x 1024 pak je na jeho ploše rozmístěno necelé 4 mil. tranzistorů.

Řízení jednotlivých buněk panelu TFT je již velmi přesné (obraz je ostrý a čistý a kontrastní, odezva je řádově rychlejší) - na druhou stranu je výroba těchto panelů mnohem více komplikovaná (aktivní polovodičové prvky jsou "rozesety" po celé ploše panelu) - to se pak odráží vyšší ceně "téeftéček".

Pixely a RGB

Pokud chceme zobrazovat barevný obraz, musíme pro každý obrazový bod počítat se třemi elementárními buňkami R, G, B - pro červenou, zelenou a modrou jasovou složku (před každou buňku se umístí odpovídající barevný filtr). Součet svitu těchto tří buněk stanoví výslednou barvu jediného konkrétního pixelu obrazu. To způsobuje faktické ztrojnásobení - ve vztahu k rozlišení - počtu řízených buněk a tím i potřebných tranzistorů.

Poznámka - problémem je i hustota jednotlivých barevných buněk. Při typické velikosti obrazového bodu 0,264mm (dot pitch) je vzdálenost barevných buněk ve vertikále jen 0,088mm! V takové situaci stačí sebemenší nepřesnost nebo nečistota a...

Pixelové vady

V souvislosti s technologii výroby je třeba se zmínit o tzv. pixelových vadách - o malých barevných, případě bílých, většinou trvale svítících bodech v ploše obrazu. Jejich vznik způsobuje lokální poškození jednoho nebo více tranzistorů v ploše displeje (u 17" LCD jsou těchto tranzistorů cca. 4 miliony).

Jak jsem již řekl v teoretické části, v klidu světlo LCD buňkou volně prochází, v aktivním stavu (kdy je tranzistor buzen napětím) je daný bod zhasnutý. Pokud řídící tranzistor dané buňky je poškozený, daný bod trvale svítí (což se nejčastěji projevuje v tmavých částech obrazu).

Problémem pixelových vad jsou reklamace. Bohužel politika firem vyrábějících panely je taková, že menší množství těchto pixelů (typicky 4-5) není považováno za takovou vadu, kterou lze reklamovat. Bohužel, pixelové vady mají navíc další nepříjemnou vlastnost - mohou vzniknout až po určité době provozu.

Výzkumy zjistily, že u plochých panelů lze ve vertikální rovině malým trikem prakticky zvětšit rozlišení. Pokud se podíváte na řadu barevných buněk RGBRGBRGB... zjistíte, že obrazový bod by se mohl v určité situaci posunout doprava nebo doleva tím, že by si například půjčil "R - červenou" z pravé buňky, zatímco by vlastní buňku R nepoužíval.

Na tomto triku je založená technologie vyhlazovaní písem ClearType - pokud ji zapnete, písmo vypadá trochu kulatější. Celkový výsledek je tím lepší, čím jsou vzdálenosti mezi buňkami menší (jinak můžou mít písmena patrné barevné stíny).

A jak ClearType zapnout? Přes nastavení obrazovky: Obrazovka / Vlastnosti / Vzhled / Používat metodu vyhlazování písem / ClearType.

Tip: Na některých panelech (to platí samozřejmě i o noteboocích), zejména připojených digitálním k počítači rozhraním DVI, je výsledek vynikající. Za vyzkoušení to stojí.

Vzhled "před a po zapnutí" můžete posoudit sami:

ClearType vypnuto

ClearType zapnuto

Na poslední chvíli: zapnutí a seřízení renderingu písem ClearType je možné provést přes webobou stránku stažením prvku ActiveX zde: http://www.microsoft.com/typography/cleartype/tuner/1.htm

LCD panely - shrnutí

• buňky LCD s filtry RGB regulují propustnost světla - jsou to miniaturní "okénka" které se elektricky otevírají a zavírají procházejícímu světlu,
• činnost buněk LCD je energeticky nenáročná (narozdíl od podsvětlení, které spotřebovává většinu energie) - tekuté krystaly nejsou vodivé, reagují jen na elektrostatické pole,
• natáčení krystalů chvíli "trvá" - typicky 10 až 200ms (čím méně tím lépe) podle typu displeje - tenčí, aktivní displeje nabízejí rychlejší odezvu,
• veškeré obrazové body jsou v umístěné v přesné matici - neexistují "mezibody", každý panel má určené a neměnné rozlišení (narozdíl od monitorů, kterým různý rozměr bodů nečiní problémy), panely netrpí geometrickým zkreslením (soudkovitostí, špatnou konvergencí, nelinearitou, lichoběžníkovostí, konkávností, pumpováním obrazu, moire...).

Mnoho lidí, kteří jsou při pohledu na obraz TFT panelů na první pohled okouzlení obrazem se zářivými barvami, výbornou ostrostí a dokonalou geometrii (zejména při předvádění šetřičem obrazovky typu "akvárium"), netuší, že i tyto, na první pohled dokonalé panely mají své specifické problémy.

Základní rozdíly mezi monitorem a TFT panelem

V prvních odstavcích tohoto článku jsem zdůrazňoval zejména malé rozměry TFT panelů, které pří stejné "čelní ploše" zabírají kolem 20% prostoru okupovaného běžnými monitory. Tento argument vypadá jako poměrně důležitý, avšak v praxi zjistíte, že skutečné výhody moderních aktivních TFT panelů spočívají v úplně jiných vlastnostech (popravdě řečeno, prostor za plochým panelem zas tolik nevyužijete).

První co vás opravdu zaujme je obraz - ten je v případě TFT nezvykle stabilní, čistý a ostrý, bez viditelného geometrického zkreslení. Běžný obrazový "opar" jež generují i velmi kvalitní obrazovky kolem jemných detailů je pryč a vše je zřetelnější a ostřejší (což může někdy až vadit - zkuste ale přejít na běžný monitor a budete mít dojem, že se vám zhoršil zrak). Moderní panely tak umožňují používat na stejné ploše větší rozlišení bez toho, abyste měli dojem, že je obraz je nevýrazný či špatně čitelný.

Matná plocha TFT panelů která je velmi odolná proti nežádoucím odrazům a odleskům, které tak trápí čelní plochy běžných monitorů (zkuste vypnout monitor - čím lépe v něm uvidíte sebe a své okolí - tím hůře).

Nezanedbatelným faktem je, že TFT panely neemitují téměř žádná škodlivá záření (elektromagnetické, elektrostatické, rentgenové či tepelné) - nemluvě o uvolňování ozónu či pískání pulsních zdrojů. Typická spotřeba TFT panelu je 25W (monitory berou asi 4x více).

Rozměry a rozlišení

Nové TFT panely jsou jako moderní motory - dokážou ze stejného "objemu" vytěžit více. Praxe ukazuje, že TFT panely určitého rozměru (například o úhlopříčce 15") odpovídají o stupínek vyšší řadě monitorů (v tomto případě přibližně 17").

Praxe ukázala, že velké panely 18" a 19" s rozlišením 1280x1024 nemají příliš velký význam - obsáhnou stejné množství informací, změní se jen velikost jednotlivých prvků (vedlejším efektem větších buněk je větší doba odezvy těch to panelů). Pokud máte zdravý zrak (a nemáte s monitorem nějaké speciální úmysly - například prezentace pro větší počet lidí) můžete klidně své myšlenky obrátit zpět na stejně drahé (avšak ne své třídě kvalitnější) kvalitnější 17".

Tam kde jste dříve potřebovali větší monitor, prostě nyní stačí "stejný" TFT panel z větším rozlišením.

Následující tabulka shrnuje základní technické rozdíly mezi monitory a TFT panely:

Na rozdíl od monitoru, kde náběh i zhasínání obrazových bodů není problémem, je každá buňka LCD zatížená určitou "setrvačností" (to vyúsťuje v měřitelnou odezvu obrazového bodu - ta to doba bývá v dokumentaci označovaná jako response time). Není divu, vždyť fyzikálně se u TFT stále jedná o natáčení tekutých krystalů v elektrickém poli.

Dlouhá doba odezvy (nad 35ms) způsobuje rušivé mlžení a optický neklid na hranách a plochách pohybujících se části obrazu. Nevyhovující response time se projevuje rušivě zejména v těchto situacích: při převíjení (skrolování) dlouhého dokumentu, v dynamických video scénách a především ve hrách (zde jsou pochopitelně nejvíce postižené hry ze skrolujícím pozadím - Warcraft, SimCity, Diablo...).

Dobu odezvy uvádíme v milisekundách, čím je menší, tím lépe (dnes by již v žádném případě by neměla překračovat 35ms).

Co byste měli vědět: Někteří výrobci, podle hesla "papír snese všechno" - navíc v situaci kdy neexistuje jednoznačná metoda měření doby odezvy a pozorovacích úhlů, uvádějí pozorovací úhly i dobu odezvy o kterých by se, diplomaticky řečeno, "dalo s úspěchem pochybovat". Obecně platí, že uváděné hodnoty jsou pouze orientační. V PCtuningu jsme měli panely s odezvou 25ms které byly v praxi lepší než některé "papírově" 16ms.

Obnovovací frekvence vs obrazová frekvence

Nejdůležitějším poznatkem je, že se obraz u plochých panelů nemusí stále překreslovat (tak jak to činí monitory). Z tohoto hlediska u plochých panelů nemůžeme mluvit o obnovovací frekvenci - spíše bychom ji měli nazvat "obrazovou frekvencí". Pokud je obraz stálý a neměnný zůstávají jednotlivé body panelu ve stejném stavu (obraz je stejný, obnovovací frekvence je tedy... 0).

Obrazová frekvence je frekvencí s jakou je možné maximálně zobrazovat jednotlivé fáze pohybu.

To je důvod, proč je obraz na plochém panelu absolutně klidný i při, na monitoru velmi blikající a téměř nepoužitelné obnovovací frekvenci 60Hz. 

Tento jev je obecně, spolu s dobou odezvy, považován za největší nevýhodu LCD panelů.

Díky své polarizační charakteristice dochází při pohledu na plochu panelu z boku (mimo rozsah stanovený pozorovacími úhly) k dramatické ztrátě jasu doprovázené zkreslením barev (v extrémním případě se obraz obrací až do negativu). Tento jev je více zřetelný v případě levných panelů DSTN (ty se dnes už naštěstí nepoužívají).

První generace aktivních panelů nabízela dobrý obraz při těchto maximálních pozorovacích úhlech: +/- 45 stupňů odklonu od kolmice v horizontální rovině a cca +15 a -35 stupňů odklonu ve vertikální rovině.

Poznámka: Vertikální i horizontální pozorovací úhly se často sčítají, proto místo +/- 45^o dnes se spíše setkáte s hodnotou 90^o a podobně.

Pokud se na panel dívá jeden pozorovatel - a to téměř kolmo, nejsou tyto úhly nijak drastickým omezením - horší to je s pozorovateli, kteří jsou byť jen trochu mimo "pozorovací kužel" stanovený pozorovacími úhly.

Naštěstí se stále pracuje na zdokonalování technologii TFT, a tak zde máme hned několik metod zlepšujících - mezi jinými - i pozorovací úhly.

IPS, Super TFT (Hitachi, NEC) a Multi-Domain Vertical Alignment (Fujitsu) posouvají pozorovací úhly téměř na úroveň monitorů, levné panely však stále používají klasickou TN koncepci, případně vybavují přední část panelu speciálním filmem (TN + film).

Dá se předpokládat, že podíl TN displejů první a druhé generace bude postupně klesat ve prospěch pokročilejších technologii. Jinak pokud si panel můžete prohlédnout, podívejte se na obraz seshora a z boku (pozor na šetřiče obrazovky - dokážou zamaskovat leccos).

Extrapolace nižších rozlišení

Hlavní výhoda LCD panelů - jejich přesně definovaná pixelová geometrie - se v některých případech, tehdy kdy potřebujeme zobrazit obraz v jiném než standardním rozlišení, mění na nevýhodu. Například při fyzickém rozlišení TFT panelu 1024x768 se musí běžná rozlišení 800 x 600, 640 x 480, ale i veškeré textové režimy přepočítat - "rozředit" na celou plochu panelu (přesněji řečeno, obraz v nižším rozlišení se musí extrapolovat). V prvním případě je měřítko 1.28 : 1, ve druhém 1.6 : 1 - v obou případech se nejedná o celé číslo, a tak se musí potřebné informace inteligentně rozložit na řadu sousedních pixelů.

Díky dnes používaným metodám extrapolace Advanced Scaling (dnes se naštěstí již nesetkáváme s kdysi běžným jevem, kdy se obraz v nižším rozlišení zobrazoval uprostřed černého panelu) je výsledný obraz v nižších rozlišeních přijatelný - i když mírně rozmazaný.

Poznámka: Nesmíme zapomínat na to, že provoz na jiném než standardním rozlišení se dá v případě TFT panelů považovat jen za nouzové řešení - tento režim spolehlivě totiž likviduje výhody panelů.

...standardní rozlišení (Targa Visionary V15, 1024x768)...

800x600: extrapolace způsobuje mírné zamlžení a určitou ztrátu detailů...

Kontrast a křivka gama

Pokud budeme na ploché panely klást profesionální požadavky, záhy zjistíme, že jejich podání barev není zcela bezchybné. Prvním problémem je věrnost barev - panely často nedokážou zobrazit světlé odstíny stejně jako odstíny tmavé (často dochází ke zůžení rozsahu v tmavých oblastech obrazu), barvy jsou navíc, díky nelineárnímu podání a potlačení tmavých tónů, ve většině případů příliš zářivé. Někomu se to může líbit, grafikům to ale zásadně vadí.

Pomocným ukazatelem který může ukazovat na schopnost panelu zobrazovat plné a dynamické barvy je i tzv. kontrastní poměr.

Kontrast se většinou udává jako poměr jasů "černé" a "bílé" (tedy 100% jasu RGB). Limitní hodnotou je 200:1. Panely s nižším kontrastem většinou nejsou schopné podat celou škálu odstínů dostatečně kvalitně.

I zde platí, že výrobci si někdy v dokumentaci i tuto hodnotu vylepšují - nejlepší je když si panel můžete prohlédnout ještě v prodejně (testovací obrazce popíšeme dále).

Nerovnoměrnost barev a osvětlení

...neretušovaný snímek TFT panelu ukazuje, že střední část panelu má mírně světlejší odstín

V současné době se ustálily dva základní způsoby propojení počítače a plochého panelu.

VGA / D-SUB

Prvním je klasické propojení VGA kabelem zakončeným konektorem D-SUB (na obrázku vpravo).

Panel musí v tomto případě signál převést znovu na digitální - tj. rozložit na úrovně jednotlivých barvových složek RGB. Pokud máte kvalitní grafickou kartu ani toto propojení není problémem - pokud je signál stabilní může být vzorkován s dostatečnou přesností - navíc díky tomu, že panelům stačí nižší obnovovací frekvence (typicky 60-75Hz) je vliv ztráty vysokých frekvencí v kabelu menší než u monitoru (čím je rozlišení a frekvence vyšší, tím jsou v kabelu a na konektorech větší ztráty signálu).

Problémem je, když karta poskytuje nepříliš přesný signál - to je typické pro integrované a levné grafické karty. Vzhledem k odchylkám ve frekvenci (tu jsou pro panel obvykle nejhorší) se může stát, že se obraz na panelu vlní (objevují se malé "mikrozoubky"). Elektronika panelu je nekvalitním signálem často dokonale zmatena - proto část uživatelů preferuje digitální propojení.

DVI

Digital Video Interface odstraňuje fázi digitalizace analogového VGA signálu - odpadává převod v kartě na analogový signál a v panelu konverze na digitální úrovně RGB. Výhodou je, že při propojení DVI není nutné obraz seřizovat - data jsou, podobně jako na síti přenášená digitálně (v OSD menu panelu často zmizí některé položky spojené s analogovým signálem, typicky: Clock, Phase, Center Image).

I když je propojení DVI vždy kvalitnější, v praxi je často (pokud máte kvalitní grafickou kartu) prakticky nemožné rozeznat způsob propojení. DVI je dobrým rozhraním, rozhodně však není nutností - přestože tak mnozí tvrdí.

Poznámka: DVI při uvádění na trh trpělo celou řadou dětských nemocí - z tohoto důvodů je kompatibilita dnešních panelů se staršími grafickými kartami (vyrobenými do roku 2002) značně omezena.

Co říci na závěr?

Obecně lze říci, že neexistují panely které by byly absolutně dokonalé - je to jen o tom, jakou nectnost jste panelu ochotni tolerovat. Obvykle panely s nejlepší odezvou mají poněkud horší pozorovací úhly, případně kontrast.

V průběhu testů TFT panelů, jsme si naplno uvědomili, jak obtížné a náročné je správné nastavení těchto zobrazovacích zařízení. Pokud budete seřizovat obraz podle desktopu Windows nejspíše se Vám stane, že hry a video budou příliš tmavé a naopak - perfektně seřízený obraz pro celoobrazovkové video vám způsobí nemilé překvapení při přechodu na plochu - kde bude vše jako "přepálené". V této situaci obvyklé obrazce typu "monoskop" vůbec nepomáhají, proto jsme si (ale i vám) nachystali speciální ladící obrazce pro TFT".

Základní nastavení

Základní "ladící" obrazec byl sestaven tak, abychom v něm najednou vystihli charakteristické prvky všech "protichůdných světů" (tím se náš obrazec liší od jiných, obsahujících np.  stupnice šedi či počítačový monoskop) - jsou v něm jak "kancelářské prvky" (ikony, desktop, Explorer, písmo), políčko z videa symbolizující zároveň i obecně tmavou grafiku 3D her, digitální fotografie i syntetické barevné stupnice.

Obrazce a jak s nimi pracovat

Nejdříve si - podle vašeho rozlišení - stáhněte odpovídající soubory (klikněte na odpovídající soubor pravým tlačítkem myši a zvolte "Uložit cíl jako..."):

Obrazce si nahrajte do zvláštního adresáře. Dále budete potřebovat prohlížeč obrázků, který umožňuje prohlížení v celoobrazovkovém režimu (Full Screen mode). Vyhoví ACDsee (vychytávkou je "listování" jednotlivými obrázky otáčením kolečka), případně InfranView, pokud máte Windows XP - můžete použít i systémový prohlížeč. V případě nouze vyhoví i prohlížeč Internetu, Internet Explorer.

V "Ovládacích panelech" nutně nastavte přirozené rozlišení TFT panelu (15": 1024x768 či 17": 1280x1024) a 32-bitovou barevnou hloubku (i když některé panely umí barevnou hloubku jen 16 či 24-bitů). Zobrazte hlavní obrazec ve "Full Screen" režimu (u ACDsee toho dosáhnete kliknutím kolečkem na obrázku nebo kombinací Ctrl-F). Refresh rate vyšší než 75Hz není nutný - naopak, výše dochází u TFT spíše ke zhoršování obrazu.

Panel skloňte a natočte tak, abyste se dívali kolmo na jeho střed.

*V případě monitoru zvolte spíše rozlišení odpovídající obrazci 1024x768 a refresh 85Hz- 100Hz.

Hlavní obrazec

Hlavní obrazec vypadá přibližně takto:

Základní seřízení

Nejdříve je vhodné nastavit veškeré hodnoty na "tovární nastavení" - nikdy totiž nevíte, který parametr (může být np. ukrytý hluboko v menu) není například nastavený zcela "mimo mísu". Marně byste pak bojovali bitvu, kterou není možné vyhrát. Tovární nastavení se často skrývá pod pojmy "RECALL" nebo pod "Set factory defaults".

Následujícím krokem by u TFT panelu měla vždy být automatická kalibrace hodnot "Phase" (fáze) a "Clock" (takt) vstupních obvodů AD převodníku (Analog to Digital). Ta se skrývá většinou pod funkcí "Auto Adjust" případně "Auto". Autokalibraci provádějte tehdy když je na ploše mnoho výrazných a kontrastních prvků - stačí otevřít dokument v Notepadu.

Poznámka: Někteří uživatelé referovali, že lepších výsledků dosahují při spuštění Autoconfigu přímo v desktopu, nebo ještě lépe, při prohlížení textového souboru. Je to možné - náš obrazec je, díky přenosu po internetu, komprimován jako JPEG (a má jen 500kB) - na optický kontrast textového souboru v této situaci prostě nemá (původní obrazec, jež je ve formátu .tga /5.5Mb je pro Autoconfig také vhodný).

Barevná teplota

Nyní doporučuji zvolit si barevnou teplotu, jež vám bude vyhovovat nejvíce. Tu najdete v menu nazvaném nejspíše "Color Temperature" nebo "Color Adjustment" a udává se v Kelvinech. Hodnata 6500K (Warm - teplé) dává obecně teplejší nažloutlé odstíny, zatímco nastavení 9500K (Cold - studené) "jde" vyloženě do modra. Experimentovat s jednotlivými složkami RGB rozhodně nedoporučuji! P.S. Některé panely nabízejí i další možností nastavení (Gain, Black Level...), nedoporučuji si však s nimi příliš "hrát" - zvláště nevíte-li co přesně dělají.

* Zde ponechejte tovární nastavení - případně zvolte spíše studenější odstíny (8500K bude asi stačit). Sledujte zejména základní odstín bílých ploch, notoricky známou barvu zeleného podkladu desktopu Windows a neutrálně šedou bundu chlapce sedícího na stromě.

Poznámka - při podezření na silnou nerovnováhu v zobrazení barev si při seřizování hodnot RGB můžete orientačně vypomoci barevnými přechody elementárních složek do černé a bílé - k limitaci všech barev by mělo docházet současně.

Jas a kontrast

Tyto parametry (zejména kontrast, který na výsledný obraz zásadnější vliv) jsou pro vyvážený obraz LCD panelu kritické. Zkoušejte a pomalu hledejte vám nejlépe vyhovující pár hodnot (jas / kontrast) - často totiž neexistuje jen jediný optimální jas a kontrast, častěji je možné najít hned několik přijatelných párů (existují však výjimky, kdy jediným přijatelným jasem je (například) maximum - pak jste nucení pracovat pouze s kontrastem).

Ve správném seřízení vám pomohou téměř všechny prvky obrazce. Všimněte si však barevných přechodů 2.

Elementární barvy zde přecházejí do černé a ve spodní části i do bílé barvy. Jakmile pohybujete jasem a kontrastem, pohybuje se o přechodová zóna označená červenými zarážkami. Měli bychom se snažit udržet černou a bílou oblast co nejužší - asi do červených "zarážek". Velmi pečlivě si však musíme hlídat i barvu šedých prvků desktopu 4, kde nám jednotlivé odstíny nesmí splynout - zde jsou pomocným prvkem proužky 3. Všímejte si také ikon nahoře a dole vlevo - jsou zde jemně stínované odstíny žluté a oranžové - ani tento efekt by neměl zaniknout.

Záběr 6 (s Mikey Rourkem) symbolizuje v testovacím obrazci tmavou videoscénu (a také to, jak bude vypadat bez korekcí velmi tmavé zakroutí np. ve hře Quake III). Tváře herců by se měly ztrácet v absolutní tmě - černý rámeček by vlevo neměl být příliš vidět.

Fotografie 5 zde symbolizuje typickou digitální fotografii - k dispozici je i její větší verze o velikosti 800x600 - náhled vypadá takto:

digitální fotografie 800x600 - ke stažení

Oblečení dítěte je neutrálně šedé (kalhoty zde mají mírně studenější odstín), porovnejte věrnost zobrazení odstínů mechu a zkontrolujte důvěryhodnost pleťové barvy. Tmavé nuance kůry by se neměly rozpadat do černých plošek, světlé oblasti na oblečení by měly být plastické a nikoliv tvořit "přepálené" bílé fleky, proužky na "manšestrácích" by neměly zaniknout.

Poznámka: Pokud máte dojem, že obraz "jde" příliš "do žluta" či "do modra", musíte se vrátit k nastavení barevné teploty.

Dejte si čas, a s hodnotami jasu a kontrastu postupujte pomalu a opatrně a vše cyklicky kontrolujte - pokud byste měli problémy s příliš tmavým videem nezapomeňte, že jeho parametry lze dodatečně měnit v ovladačích v nastavení "Video Overlay" či přímým nastavením video enkoderu - totéž platí pro hry, kde můžete často měnit "Brightness" či hodnotu "Gama".

Pomocné prvky

Mohou pomoci při správné volbě sklonu panelu.

P.S. Světle-růžový podklad je pro dnešní panely - jak možná vidíte - doslova "killing application" ;-)

Závěr

Pokud se vám nebude dařit dokonalé seřízení panelu, můžete některé neduhy (nerovnoměrné podsvětlení) trochu zamaskovat np. vhodnou volbou pozadí desktopu / wallpaperu - LCDčkám obecně nejvíce svědčí tmavé barvy (modrá, černá...) případně barevné fotografie.

Doufám, že se vám výše uvedený postup osvědčí - alespoň tak, jak se osvědčil nám.

Další články v kategorii

• Philips 436M6VBPAB: 4K, DisplayHDR 1000, MVA a QDOT na 43"
• Ultra HD televize jako monitor – strasti a slasti
• ASUS ROG Strix XG35VQ: pořádná brána do světa her
• MSI Optix MAG27CQ: výhodné herní VA LCD s FreeSync a 144 Hz
• Arctic Z2-3D: velký krok vpřed k ergonomii