Hlavní stránka Hardware Monitory, LCD panely Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme?
Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme?
autor: Pavel Urbánek , publikováno 31.7.2014
Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme?

Rozlišení 4K se začíná drát do domácností, 1600p a 1440p je k dostání už několik let, nyní se objevuje i ve špičkových telefonech. Jak je tedy možné, že přední výrobci dodávají notebooky i stolní LCD s rozlišením 1366×768 bodů? Může za to cena? Vězí za tím zpětná kompatibilita? Nebo je to úplně jinak?


PPI a DPI jsou zkratky velmi často zaměňované a můžeme v klidu říct, že to ani moc nevadí. Pokud bychom byli více korektní, tak PPI (pixel-per-inch) budeme používat pro zařízení, která zobrazují pomocí bodových matic (LCD). Naopak DPI (dot-per-inch) slouží typicky k označení hustoty tisku – jinými slovy, kolik bodů dokáže tiskáárna vměstnat do délky jednoho palce. Aby to nebylo úplně tak jednoduché, tak přidáme ještě třetí zkratku z této rodiny: CPI (counts-per-inch). Ta pro nás dnes není důležitá, protože se používá správně pro označení rozlišovacích schopností senzoru u myši.

Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme?

Demonstrace rozdílu v hustotě bodů mezi HD a 4K.

Zatím jsme se bavili o relativním rozlišení, hodnota PPI (hustota pixelů) nám neřekla moc o tom, kolik se na samotnou obrazovku nakonec těch bodů vešlo. Od toho máme absolutní rozlišení, se kterým jsme snad všichni dobře seznámeni. Obvykle se udává v počtu sloupců a řádků bodů na obrazovce, například 1366×768. To není ale jediný způsob. Pokud chceme porovnat panely s velkým rozlišením mezi sebou, tak můžeme použít celkový počet bodů (zaokrouhlený) a říct, že obrazovka má 2,1 MPix (1920×1080), 3,7 MPix (2560×1440) atd.

Počet řádků jako klasifikace digitálního obsahu

Dalším způsobem reprezentace rozlišení je pomocí zápisu horizontálního počtu a zobrazovacího módu – například 720p. Tato informace není úplná, nelze jednoznačně říci o jakém rozlišení se přesně bavíme. Obvykle toto označení používáme pro definování formátu videa nebo jiného obsahu (kvůli různým poměrům stran není rozumné sdělovat celé rozlišení, ale spokojíme se s jedním rozměrem). Písmeno za číslem označuje mód, který z dnešního pohledu již není příliš důležitý, protože dominuje varianta p (progressive). Ta říká, že rozlišení dosahuje plného počtu řádků – 1080p = 1080 řádků. Dříve se objevovala i varianta s koncovkou i (interlaced), která označuje prokládaný způsob přenosu a zobrazení. Fyzicky v jeden okamžik má obraz poloviční počet řádků (šetří se přenosové pásmo), ale střídají se sudé a liché řádky pro vytvoření dojmu plnohodnotného obrazu - 1080i = 540 řádků.

Nakonec jsou tu „slovní“ označení rozlišení. Každý asi ví, že FHD nebo FullHD odpovídá rozlišení 1920×1080 a HD 1366×768 bodů. Co ale takové (W)QHD? To je 2560×1440. Ale jsou tu i specialitky jako WQXGA, což označuje 2560×1600. Takto bychom mohli pokračovat poměrně dlouho. V označení je také nějaká logika, ale je zbytečné se tím zabývat, když vám až na pár jedinců nebude stejně nikdo rozumět.

Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme?

U 4K nebo spíše UHD má 4× vyšší počet bodů oproti standardnímu FullHD.

Nesmíme také opomenout 4K nebo UHD, které je nyní „in“. Tyto rozlišení se sice zaměňují, nicméně nejsou identická. To, co vidíme často na prvních LCD panelech není 4K ale spíše UHD, protože se jedná o panely s rozlišením 3840×2160 a poměrem stran 16:9. Naopak 4K bývá obvykle označení pro televizní obrazovky s rozlišením 4096×2160, což je o něco širokoúhlejší UHD. Obojí můžeme označit jako 2160p.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
173 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 80.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.