AMD kontra Intel - věčné to téma. Pro každého počítačového fandu znamená nekončící souboj dvou velkých procesorových firem. Psalo se o něm včera, dnes a bude i zítra. Je to příběh podobný biblickému souboji Davida (AMD) s Goliášem (Intel). Lidí se do něj umí velice dobře vcítit a podobně jako na fotbalovém zápase fandí buď AMD nebo Intelu. U nás má AMD obrovskou podporu právě z několika důvodu:

• vyrábí levné procesory při stejné výkonu jako má Intel (na to se při našich platech dobře slyší)
• česká nátura vždycky více soucítila s tím slabším a má silnou tendenci ji pomáhat
• v boji AMD vs. Intel češi vidí určitý druh bezpráví. Jak si může silný dovolit na slabého?

Často se setkávám s velmi emotivními projevy v diskuzích pod různými články o procesorech, kde se příznivci slovně dokáží zbít až do krve, ale zatím jsem nepotkal žádného AMD fandu, který by se fyzicky porval s příznivcem Intelu. I mnozí recenzenti, kteří o procesorech píšou se rádi nechávají strhnout úspěchy malého AMD a poté nešetří pochvalami (najdou se ale i silní fandové Intelu).

Centrála Intel v Santa Cláře, Kalifornie

Tolik skloňovaná "bitva" AMD vs. Intel, však není nic jiného než byznys. Každá z obou firem přitom v prvé řadě myslí na sebe a hlavně na to, aby maximalizovali své zisky, nikoliv na to jestli jsou koncoví uživatelé spokojeni s cenami. Přestože jsou Intel a AMD v otázkách vnitropodnikové filozofie lehce odlišné firmy, tak se v mnoha bodech shodují. Dokonce i mnoho lidí, kteří nyní pracují v AMD dříve pracovali u Intelu. Možná mě někteří horlivý AMD příznivci "zastřelí", ale dovoluji si tvrdit, že kdyby AMD byla dneska v pozici Intelu, tak by se chovala úplně stejně. Nesmíme zapomínat, že i šéfové AMD mají ve svých smlouvách mnohamilionové bonusy (v USD) pokud jejich firma bude zisková. Celkově vzato chci říct jednu věc, která je rozšířená - Intel není zlá firmy, které vykořisťují zákazníky, ale pouze tržně se chovající dominující oligopol, který určuje na svém písečku pravidla hry (i když AMD také za nitky tahá, byť jsou kratší).

Centrála AMD v Sunnyvale, Kalifornie

Intel není monopol, chová se mnohem "umírněněji" než Microsoft, který veškerou svou konkurenci drtí silou parního válce. Intel si také nemůže diktovat ceny, protože při 1000 dolarových pálkách za 2 GHz P4 Celeron by AMD měla za chvíli 50 % trhu. Trh s PC procesory je klasickým příkladem oligopolu, kde Intel představuje toho většího. Dnešní situace je pro koncové uživatelé mnohem lepší než byla v polovině 90. let, kdy Intel měl skoro monopolní postavení. Mohla za to "neschopná" konkurence, několik soudních procesů (v první polovině 90. let Intel AMD soudně docela dusil) a skvělý marketing.

Andy Grove - CEO Intelu v 90. letech

Možná si už mnozí nepamatují, ale na začátku 90. let bylo přehršle klonů intelovských čipů 386 a 486 od firem AMD, Cyrix, C&T, IBM, TI atd. Situace byla poměrně nepřehledná, protože existovaly desítky variant nejvíce klonovaného i386. Intel, v té době pod vedením maďarského rodáka Andy Grova, však všem klonařům rychle utnul tipec. Ostatním firmám utekl technologicky i marketingově - největší příspěvek na tom mělo zavedení registrované obchodní značky pro názvy procesorů (z důvodu nemožnosti si zaregistrovat číselné označení), které se dříve označovaly pouze číslem jako všechny ostatní křemíkové součástky. Touto značkou se stalo Pentium, procesor, který se původně měl jmenovat 586. Pentium pochází z řeckého "Pente" (řecky pět) a má vyjadřovat pátou generaci AT procesorů. Jen pro zajímavost, Intel za vymyšlení tohoto jména zaplatil 25 000 USD profesionálnímu vymýšleči jmen Davidu Plackovi.

Pro AMD to znamenalo malou katastrofu, protože právě tato firma nejvíce těžila z nemožnosti obchodního registrování číselných označení. Vždyť AMD měla v roce 1993 celosvětově 50 % podíl na klonech 386 díky přihození dvou písmenek AM(D) před číselné označení - Am386. Tehdejší šéf AMD Jerry Sanders celou "kauzu" Pentium komentoval slovy: "Jméno Pentium nikomu nic nezabrání. Lidé neobjednávají procesory podle jména, ale podle čísla součástí. Jestli chce Intel prosadit preferenci značky, tak sám ze sebe dělá blázny. Udělal by lépe, kdyby propagoval jméno Intel." Bohužel se Jerry šeredně zmýlil. Intel v následujících letech právě díky Pentiu připravil všem svým klonařům velmi těžké časy. Značka dělá v byznysu hodně, vždyť jen značka Intel je po Coca-Cole jedna z nejvýše oceňovaných a Pentium je na tom obdobně. Věřte, že Intel bude své procesory nadále označovat Pentium, byť už s původními procesory 5. generace budou mít jen pramálo společného.

Nejenom marketing (Intel, Pentium a logo Intel Inside) zlikvidoval většinu konkurence Intelu, ale hlavně skvělá technologická úroveň procesorů Pentium pomohla Intelu zvítězit na všech frontách. Připomeňme, že Pentium bylo v době svého uvedení několikanásobně rychlejší než 486 (bohužel první Pentia byla ještě nedoladěná). Následujících 5 let znamenalo neomezenou, takřka monopolní vládu Intelu. Ceny desktopových procesorů byly na dnešní poměry nehorázně vysoké (zajímavější procesory začínaly na 1000 USD), a nejhorší bylo, že ceny se měnily velice pomalu. AMD i Cyrix přišli s určitými variantami, ale ty se nemohly zdaleka rovnat výkonem. První vlnkou na klidné břehy Intelu byla až v roce 1997 velmi nadějná nová řada AMD K6, kterou však několik týdnů po uvedení smetla tsunami jménem Intel Pentium II. Přesto tento procesor, původně pocházející z věna firmy NexGEN, s kterou se AMD během krizového období 1994 - 1997 sloučila, byl pro AMD historicky nejdůležitější výrobek, možná dokonce více než K7/Athlon, protože představoval jakýsi záchranný kruh. K6 sice Pentium II výkonnostně neporáželo, ale představovalo levnou variantu pro méně bohaté. Díky tomuto procesoru AMD na rozdíl od většiny dalších klonařů přežilo.

Dirk Meyer - otec Athlonu

K6tka pro AMD znamenala záchranu, K7 však už představovala neohroženou ofenzivu na pozici Intelu. AMD K7 neboli Athlon (nakonec i Sanders doznal, že se před 6 lety mýlil :o) se nepodobal žádným předcházejícím procesorům od AMD, byla to těžká váha v procesorovém ringu. AMD za skvělou architekturu vděčí svému dnešnímu muži číslo 3 - Dirku Meyerovi (dnešní viceprezident, který má pod palcem celý vývoj a výrobu procesorů). Tento ex-zaměstnanec dnes už neexistujícího Digitalu spolu s několika lidmi (jak z Intelu, Digitalu či NexGenu) udělal procesor, který ukončil skoro až monopolní postavení Intelu. AMD Athlon byl jak rychlejší, tak cenově dostupnější než Pentium. Díky nové továrně FAB 30 a 0,18 mikron technologii mohla AMD během roku 2000 svést s Intelem vyčerpávající bitvu o dosažení 1 GHz hranici, kterou s přehledem vyhrálo AMD. Zbytek už je nedávná historie ...

Nenechte se však mýlit, že AMD může i přes své mnohé úspěchy v posledních letech Intel porazit a mít třeba 50 % trhu. Možná by si to mnozí příznivci AMD přáli, ale musím vás zklamat, je to běh na dlouhou trať. Všechny úspěchy jsou dílčí a ten, kdo vyhraje bitvu, nemusí vyhrát válku. Intel si svou pozici budoval desítky let, má obrovský finanční kapitál (po bankovních účtech se mu válí něco kolem 13 miliard USD) a může si dovolit dělat chyby (např. utopit pár miliard v Itanium, které možná nikdy nepřinese investované peníze nazpátek nebo kiks s pamětmi RAMBUS), aniž by to nějak citelněji ovlivnilo jeho pozici na trhu. AMD naopak nemůže dělat chyby skoro žádné. Doufat v to, že AMD přivede Intel ke krachu je stejné jako doufat, že ČR dobude svět. Teoreticky by se Intel musel chovat asi jako naše České dráhy (které jsou co do počtu zaměstnanců srovnatelné) a permanentně generovat ztrátu po dobu asi 20 či možná více let. Což se díky schopnému managementu Intelu (který má při stejné velikosti 30x větší obrat než České dráhy a nesrovnatelný zisk) nikdy nestane. Intel, pokud si dobře pamatuji za posledních 10 (a možná více let) nevykázal ztrátu a běžně má zisk stejný nebo větší než celkový obrat AMD.

Šéf AMD Hector Ruiz s AMD Athlon 64 FX

AMD je pro mnohé skvělá firma, ale opravdu není nic jiného než Intel v bledě zeleném. Naproti "Chipzille" však musí prodávat své, byť v některých ohledech mnohem lepší, procesory za nižší ceny z několika důvodů:

• značky AMD a Athlon nemají zdaleka tak dobrý zvuk jako Intel a Pentium
• nemá tolik peněz na masivní marketingové kampaně a celý Intel Inside program dotující všechny reklamy s logem Intel
• nemá tolik peněz na finanční motivační injekce výrobcům počítačů, kteří díky nim upřednostňují procesory Intel před AMD
• nemá exkluzivní smlouvy s výrobci počítačů typu Dell, který ještě jaksi taksi nezaznamenal, že na trhu je i AMD :o)

Z hlediska tržního podílu AMD také ani nemůže mít více než 30 % trhu, protože na to prostě nemá výrobní kapacity. Jedna továrna v Drážďanech nedokáže vyrobit více než 30 - 40 miliónu procesorů a to ani, když se přejde na 90 nm technologii. Pokud by AMD opravdu chtělo získat větší procento trhu, muselo by mít aspoň pětileté úspěšné období, podobné jako v roce 2000/2001 a postavit minimálně jednu továrnu navíc. Určitě to není vyloučeno, ale v dohledné době (tak do roku 2010), bych spíše řekl, že se AMD bude dlouhodobě držet v pásmu kolem 25 % trhu a stále bude operovat s jedou továrnou (FAB 30 bude nahrazena FAB 36).

Jaká je dnešní situace na trhu s procesory? AMD na podzim konečně (s ročním zpožděním) uvedla K8/Hammer neboli Athlon 64 (a loni na jaře začala dobývat serverový trh Opterony). Architektura procesoru je špičková, byť kostra je shodná s K7, ale to v konečném výsledků nevadí. Zajímavou specialitkou je integrovaný paměťový řadič v procesoru, který je vítanou výkonnostní injekcí, i když AMD trošku snižuje flexibilitu při přechodech na nové paměťové platformy. Hlavní technologií AMD je podpora 64-bit se zpětnou 32-bit kompatibilitou. AMD se sice touto technologií chlubí kde může, ale kromě serverů ji ještě nikdo nemůže využít, protože software víceméně neexistuje. Microsoft už novou 64-bit verzi Windows pěkně dlouho slibuje, ale s vydáním opravdu nespěchá. Čeká se na to, až Intel uvede své procesory architektury IA32e (Prescotty s upravenými registry na způsob AMD K8/Hammer - slavný to dlouho zapíraný Yamhill). To by mělo být někdy v druhé polovině tohoto roku, ale pozor, jen v kompletních značkových počítačích (rozuměj - hlavně Dell). Přes nevyužití 64bitového potenciálu může být rok 2004 pro AMD velmi slibný. Nová architektura dostala AMD do pozice podobné roku 2000/2001. Nové Athlony dokáží Intelům pěkně zatopit a ještě k tomu má konkurence problémy s přechodem na 90 nm.

AMD v březnu zvýšila frekvenci na 2,4 GHz a top model Athlon 64 FX dostal označení 53. V dubnu budou i jedno-kanálové Athlony 64 tikat na 2,4 GHz, což ve výsledku bude znamenat zvýšení ratingu na 3700+. Intel ve stejném měsíci kontruje svým 3,6 GHz Pentiem. V květnu nás čeká představení patice 939, která má top Athlony 64 odstranit z patice 940 určené výhradně pro Opterony. AMD s 939tkou měla přijít už na podzim při uvedení Athlonů 64 FX. Zbytečně tak komplikuje život zákazníkům, kteří si FXko koupili, protože teď budou moct upgradovat už jen Opterony. Během léta či brzkého podzimu se objeví 2,6 GHz verze Athlonů/Opteronů - víc už z 0,13 mikronů AMD prostě nevytáhne. Letošní podzim nás čekají nové 90 nm procesory od AMD - San Diego (Athlon 64 FX) a Winchester (Athlon 64). Čekají nás lehké změny - hovoří se zejména o podpoře SSE3 instrukcí a hlavně aktualizaci paměťového řadiče, který však ještě prý nebude podporovat DDR2, ale spíše se počítá s velmi rychlými DDR1 pamětmi (500+ MHz). Pro AMD bude přechod na 90 nm technologii klíčový, protože díky ní může pokračovat v tržní expanzi nebo opět ztratit všechny trumfy získané uvedením K8/Hammerů. Těžko říct, jaká bude situace na podzim, ale AMD je na 90 nm přechod poměrně dobře připravena, protože jí s vývojem nové výrobní technologie hodně pomáhalo IBM. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy a dvakrát to platí o vrtkavém trhu s procesory. 

Intel to může dosvědčit svým problematickým přechodem na 90 nm. Největším problémem je hlavně teplota jádra, která se díky vysoké frekvenci stává neúnosnou. Intel ještě má určitě rezervy (sám říká, že strop je pro něj u 140 W), ale smělé plány zlomit frekvenci 10 GHz v brzké době vzali za své (měl ji už zlomit Intel Nehalem plánovaný na rok 2005/2006). Ono marketingově se frekvence určitě osvědčila, ale nyní je zase na čase trošku přibrzdit, výkon se bude přidávat jinak než frekvencí. Letošní rok u Intelu bude poměrně nudný, po uvedení Prescottů v únoru by se jejich frekvence pomalu měla do konce roku vyšplhat ke 4 GHz. Ještě nám letos klidné intelovské moře rozčeří IA32e technologie, které jak jsem napsal výše je v podstatě AMD64 v procesorech Intel. Kromě toho se ještě objeví 90 nm verze Xeonu/Pentia 4 XE Nocona a 64-bitový Xeon Potamac. Kromě toho nám Intel nadělí nové čipsety i915 s DDR2, PCI Express sběrnicí a novou LGA 775 paticí.

Letošek by neměl být nějak zvlášť dramatický, AMD se bude snažit udržet náskok získaný uvedením nových Athlonů a Intel se bude snažit náskok dorovnávat. Jasné je už dnes, že i když nebude mít Intel takovou převahu jako v předcházejících letech, tak zisky budou opět velmi slušné v řádech miliard USD. I AMD bude snad v lednu 2005 slavit, protože po letech stagnace až mírného poklesu jí opět čeká růst.

Dovolil jsem si vytáhnout z finančních výsledků výši tržeb AMD za posledních 5 let (jen procesory). Ostatní produkty AMD v grafu zahrnuty nejsou (zejména flash paměti). Všechny údaje jsou v miliónech USD.

Nejúspěšnějším rokem v historii AMD z hlediska celkových tržeb byl rok 2000 s obratem 4,6 miiardy USD, ale z hlediska procesorů to byl rok 2001, kdy se začaly hojně prodávat jak dražší Athlony, tak levné Durony, vše bylo korunováno velmi dobrými Athlony XP. Rok 2002 představoval pro AMD ztrátu, loňský rok mírné vyrovnání (hlavně díky dobře vydařenému poslednímu čtvrtletí) a letos by se AMD měla dostat aspoň na úroveň 2000/2001.

Další specialitkou, kterou jsem si pro vás připravil je graf ukazující čistý zisk/ztrátu AMD. Jak sami vidíte, tak i přes spoustu úspěšných procesorů má AMD častěji ztrátu než zisk. To nemusí hned znamenat, že se AMD nevede, ale spíše, že hodně investuje (tato rozhodnutí však závisí zejména na vrcholném managmentu a dozorčí radě). Firma si klidně může vzít obrovskou půjčku a být fakticky v plusu, byť jsou tržby nulové. Vzpomeňme na Enron, s čísly se dá hrát do aleluja :o).

Nejzajímavější je ale graf poslední:

Vyjadřuje všechna aktiva AMD. Od roku 1999 se majetek AMD rozrostl dvojnásobně. Je to způsobeno jak finančními úspěchy s procesory řady K7, ale také velkými investicemi v posledních letech. Jasné je, že AMD posiluje a ne naopak.

Výsledky Intelu nejsou tak zajímavé jako u AMD, protože je permanentně v zisku a křivka tržeb nekopíruje vývoj na trhu (Intel umí své produtky prostě prodat, i když jsou třeba méně výhodnější než konkurence). 

Výsledky Intelu nejsou tak zajímavé jako u AMD, protože je permanentně v zisku a křivka tržeb nekopíruje úspěchy či neúspěchy produktů (Intel umí své produkty prostě prodat, i když jsou třeba méně výhodnější než konkurence), ale spíše globální ekonomické vlivy. Grafy jsou opět v miliónech USD.

První graf zobrazuje zisky divize Architecture Business Group (prodej procesorů a čipsetů). Nejsilnější byl pro Intel rok 2000, i když v té době AMD bylo ve velmi silné pozici. Intel vděcí za skvělé hospodářské výsledky zejména celosvětovému podnikatelskému klimatu, které v tom roce nejvíce přálo počítačům..

Podobně jak obrat, i zisk kopíruje globální ekonomické vlivy. Naproti AMD, ale nejhorším rokem byl 2001, kdy bylo vykázán zisk "pouze" 1,2 miliardy USD.

Z hlediska aktiv Intel stagnuje. Přesto si z grafu můžete udělat obrázek, jak je Intel bohatý - 50 miliard USD je zhruba 1,5 biliónu Kč.

Rád bych se vyjádřil o poměrech AMD a Intel v České republice, protože toto téma se ve článcích příliš neobjevuje. Podíl AMD v ČR není přesně vyčíslitelný, ale je znatelně vyšší než celosvětový podíl. Češi si prostě dražší procesor od Intelu nedovolí, byť i tady (i když méně) se slyší na značku Intel a vysoký počet MHz. AMD vede hlavně mezi tzv. garážisty (ti kteří své počítače staví sami). Tedy zejména mezi těmi lidmi, které to baví s vyznají se v tom. Ono když se na to opravdu koukáte z hlediska poměr cena/výkon, tak AMD je jasně lepší než Intel. Přeci jen Athlon XP 2500+ Barton za cenu hluboko pod 3000 Kč s DPH je skvělá koupě.

AMD v ČR ročně zhruba prodá asi 300 000 desktopových procesorů (jedná se o hrubý odhad založených na starších údajích AMD) a určité, ale nepříliš velké, množství notebookových a serverových CPU (počet neodkáži odhadnout, pravděpodobně půjde o desetitisíce). Za rok 2003 se v ČR se prodalo celkově 300 tisíc počítačů včetně serverů a 114 tisíc notebooků. K tomu ještě bylo "garážově" postaveno či upgradováno těžko odhadnutelné množství počítačů (od desetitisíců po statisíce). Pokud vezmeme v potaz oficiální statistiky společností zabývající se měřením podílů trhu, tak AMD má oficiálně v ČR za rok 2003 asi 30 %. Přesto neoficiální odhady můžou být vyšší (díky šedým dovozním kanálům) - od 30 až do 50 %. Já osobně bych se klonil asi k 40 - 45 %, ale není to nic jiného než odhad, který nemá základ v přesných číslech.

K dobrým výsledkům AMD v ČR také pomáhá dobré zastoupení, které se snaží dělat věci jinak než Intel. Snaží se prosadit tam, kde mohou mít procesory AMD největší úspěch - u hráčů. AMD v posledních letech masivně sponzoruje většinu mistrovství v počítačových hrách. Přesto se AMD nedaří ve velkém proniknout do hotových počítačů (made in czech). Intel má své kanály a dotační programy, které jsou přeci jen pro výrobce počítačů výhodnější (největší podporovatelé Intelu v ČR jsou ATComputers/Autocont, Libra Electronics a částečně ProCA). Také program "Intel Inside" má u široké veřejnosti poměrně živou odezvu. 

Další články v kategorii

• Kletba fabů: Proč vlastnit továrny přináší problémy?
• Intel Core i9–11900K a Core i7–11700K v testu
• Corsair Vengeance RGB Pro SL - nízké RAM s vysokými takty
• Paměti ADATA XPG D50 Xtreme 4800 (5000) MHz v testu
• Ryzen 5900X, SAM a Corsair Vengeance LPX 32GB (4 × 8 GB)