Hlavní stránka Hardware Notebooky, telefony, tablety Tak nám vybuchl Samsung, paní Müllerová
Tak nám vybuchl Samsung, paní Müllerová
autor: Michal Rybka , publikováno 21.10.2016
Tak nám vybuchl Samsung, paní Müllerová

Explodující, či správněji řečeno velmi rychle hořící telefony Galaxy Note 7 se staly nejen katastrofou pro Samsung, ale i terčem internetových vtípků. Problém s telefonem ale ukazuje něco mnohem závažnějšího: Toxickou, hypersoutěživou kulturu, která se valí vpřed za úspěchem a neklade si vůbec otázku, jestli takový hon má nějaký smysl.


Celé situaci negativně napomohla také charakteristická východoasijská soutěživost. Jižní Korejci jsou vcelku proslulí jako magoři, kteří nepřijímají neúspěch a žádají po všech svých zaměstnancích, aby za každých okolností dodali výsledek. Poměrně rychle se provalila starší prezentace středního managmentu Samsungu, obsahující pozoruhodné myšlenky jak efektivně bojovat s odbory a jak zastrašovat a zatlačovat zaměstnance.

Tento přístup vytvořil velice toxický mix, kdy si vyšší management navykl nastavovat libovolně šílené cíle a od podřízených se očekávalo pouze jejich splnění. Kdo protestoval, byl kritizován, zastrašován a donucen k odchodu. V Jižní Koreji na to vznikla hodně originální metoda: Nikdo nepohodlné pracovníky nenutí odejít, pouze se přeloží do izolace, nedávají se jim úkoly a sleduje se, zda to nic, které mají dělat, také zodpovědně plní. Je to technika psychologicky podobná zavření na samotku, která má zaměstnance zlomit a donutit k odchodu. Je to drsné, srovnání s garantovanými příjmy vyhozených francouzských úředníků, po kterých se již práce nežádá, v tom vážně nehledejte.

Jižní Korejci jsou abnormálně soutěživí a soustředění na absolutní vítězství, což ukazuje například každé mistrovství světa v kendó, kde se pravidelně ve finále setkává japonský a jihokorejský tým. Atmosféra je u toho vypjatá, protože pro oba týmy je vítězství vysoce prestižní záležitost.

Podobnou filozofii přenášejí Jihokorejci i do obchodu a výroby. Před nějakou dobou Samsung na náš trh uvedl velmi povedené laptopy řady N900, o kterém jsem sám uvažoval. Notebooky ale najednou beze stopy zmizely. Když jsem se mezi technologickými novináři pídil po příčině jejich zmizení, dozvěděl jsem se, že českému zastupitelství Samsungu jejich jihokorejští šéfové údajně stanovili šibeniční prodejní limity, které musí překročit, jinak trh opustí. Protože čísla byla nastavena nerealisticky, nepodařilo se je naplnit a tak skutečně přestali dodávat notebooky na náš trh.

Pokud si firma stanoví takovou agresivní filozofii, tak si v podstatě koleduje o malér. Agresivita vypadá dobře z hlediska lidí, kteří si myslí, že „problém je jenom pocit“ a „potíže jsou jen v hlavách líných zaměstnanců“. Dobří zaměstnanci problém nějak zvládnou. Nějak. Celá štvanice za dosahováním nerealistických výsledků ale závisí dílem na náhodě a dílem na tom, že bohové fyziky zůstanou na vaší straně a neprojeví se jejich nemilosrdný postoj k nedostatečně vyvinutým technologiím.

Technologie vyžadují čas a komplexní zařízení představují vždy konstrukční kompromis. Občas se něco ošidí, aby se splnil jiný parametr. Netvařme se, že tomu tak nebylo i v minulosti: Sinclair do svých počítačů osazoval napůl vadné paměťové čipy a zapojoval „jen tu dobrou půlku“, protože takové čipy vyšly levněji. Aplikační moduly v PMD 85 byly postaveny na čipech mimo normu, protože byly jediné, které se daly sehnat a výrobce je ochotně nabídl, protože se jich neměl jak jinak zbavit. Počítače Commodore byly oholené až na kost, hliníkové stínění v nich nahrazoval „obal od čokolády“, hliníkem potažený kus papíru – protože to bylo levnější.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
152 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 74.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.