F1 2017: Konečně formule, které stojí za to!
Seznam kapitol
„Pánové by si chtěli hrát na Schumachera?“, pronese hlavní hrdina ve francouzské komedii Taxi k záporným hrdinům. My, křemíkově pozitivní jedinci se závodním duchem máme tuto možnost již od hlubokých 70. let. To je přece dostatečně dlouhá doba na to, aby se to někde už muselo projevit. Jak vypadají virtuální formule po 40 letech vývoje?
Vše u mě začalo někdy v první polovině 90. let, kdy jsem dostal balíček kvartetových karet. Nebyl to jen tak nějaký obyčejný balíček, bylo to kvarteto formule 1! Každé kartičce dominovala fotografie monopostu a pod ní bylo několik základních technických údajů, jako maximální rychlost, počet válců či hmotnost a samozřejmě i jméno pilota. Od té doby také vím, co znamená Hubraum, Geschwindigkeit a Gewicht, neboť karty byly produkce německé a jména jako Prost, Mansell či Senna se navždy vryla hluboko do mé paměti. Ironií osudu jsem s těmito kartami kvarteto nikdy nehrál. To mi přišlo snad až příliš nudné. S kamarády jsme se střídali tak, že ten, který vyhrál poslední kolo zvolí jeden údaj, všichni vyloží karty a jedinec s nejvyšší hodnotou se stává vítězem kola a bere kartičky ostatním. Jen u hmotnosti to bylo naopak, nižší vedla :). Nedlouho poté jsem přečetl Mé roky s Ferrari od Nikiho Laudy a v TV poprvé viděl vítězný světlemodrý Benetton s mladým Schumacherem za volantem. Od roku 1998 jsem sledoval seriál F1 pravidelně. Již od přečtení Laudovy knihy mé srdce bilo pro červenou. A dříve viděný Schumacher s Irvinem se stali mými dětskými hrdiny.
V roce 1999 můj život na osmibitu skončil – splnil se můj sen a ke sbírce časopisů Level konečně přibylo i to hlavní, tedy vymodlené, vyškemrané a snad i trochu vyvztekané nové 32bitové PC. To, že jsem milovník letadel je jasné, snad i o to větší překvapení by mohlo být, že první hrou byl formulový simulátor Grand Prix 2 od Microprose. Dodnes rád vzpomínám na detailní manuál, kde byly popsané všechny jednotlivé tratě a samozřejmě i na závodění samotné.
Formule od Codemasters, po stopách FIFA?
S těmito formulemi je to trochu jako se sérií FIFA, nebo NHL. Codemasters se drží u lizu již od roku 2009. Jestli mě paměť nešálí, tak vždy pod hlavičkou FIA (mezinárodní automobilová federace) a minimálně v posledních dvou letech (dále jsem to nesledoval) jsou i samotné závody prezentovány jakožto produkt FIA.
To pro virtuální jezdce přináší samá pozitiva – máme reálné vozy, reálné jezdce, reálné tratě, reálné reklamy (hehe :)) a díky tomu, že formule vychází až v průběhu sezóny, tak i reálně rozloženou sílu týmů.
Zmíněným sériím FIFA i NHL bývá vyčítáno, že vývoj hry jako takové je pomalý a hráči tak vlastně platí jen za aktuální sestavy fotbalistů. U formulí je situace lepší, protože zatímco fotbal se hraje pořád v 11 lidech a puk je stále stejně gumový a tvrdý, tak pravidla vývoje vozů F1 se mění před každou sezónou a někdy i docela zásadně. To znamená (nebo by alespoň mělo znamenat), že když se naučíte skvěle ovládat formuli v roce 2016, tak po velké letošní změně pravidel musíte k řadě věcí přistupovat poněkud jinak. Jakožto chudý student jsem k podobné filosofii vydávání přeci jen stejné hry rok co rok za plnou cenu považoval za krajně pitomé. Teď už je mi to celkem jedno, když mě to zabaví na sto, nebo i mnohem více hodin, tak mi absolutně nevadí pustit zlatku. Nerad bych ale sklouzl k zjednodušení a dojmu v podobě tvrzení, že „je to vlastně jen F1 2016 s jiným intrem“. Codemasters se letos snažili. Něco jednoznačně vyšlo, něco ne tak docela.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
