Wikileaks: Znásilnění svobody internetu?
Před pár dny vyvolala pozdvižení skupina samozvaných bojovníků za pravdu, když zveřejnila tajné depeše. Nad tím, co se dodnes děje s internetem, zůstává rozum stát.
Začátkem prosince zveřejnila organizace WikiLeaks tajné depeše amerických diplomatů. Nutno podotknout, že slovník některých reprezentantů spojených států neměl daleko od žargónu štangmastrů z páté cenové. Vyjadřování některých diplomatů bylo opravdu nepřijatelné. Obyčejné lidi tak samozřejmě ihned zaujal slovní průjem jako třeba: teflonová Merkelová, Napoleon Sarkozy, samec Putin, ten a ten je sukničkář, ten je zase arogantní. Pro americkou diplomacii to bylo těžké faux pas.
Korunu tomu nasadily tajné služby. Ty podnikly na servery WikiLeaks masivní 10Gb/s DDoS útok, aby znemožnily jeho fungování. To se bohužel nepovedlo, protože dokumenty na serverech WikiLeaks běží v těchto dnech na více než 1 300 záložních serverech po celém světě. Dále vydal Interpol na zakladatele WikiLeaks, Juliana Assange, mezinárodní zatykač kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování. Assange byl 7. prosince/decembra zatčen britskou policií. Jelikož je celá organizace závislá na dobrovolných darech, následovalo odstřižení WikiLeaks od financí zmražením PayPal účtu. Sympatizanti WikiLeaks se rozhodli k „protiúderu“ a v posledních dnech pravidelně útočí na weby Visa, MasterCard, PayPal, švýcarské banky PostFinance a také na stránky švédských úřadů, které pomohly k zadržení Assangeho.
Že není WikiLeaks výplodem „neuznalých géniů“ jen ve světě, svědčí i poslední projekt České pirátské strany. Ta by ráda zveřejnila tajné dokumenty z českých ministerstev. Osobně nejsem proti hledání pravdy, ale všeho s mírou! Vždyť není vůbec jasné, zda zveřejňování tajných dokumentů neohrožuje životy zahraničních agentů nebo jejich spolupracovníků. To může celou situaci více zkomplikovat. Také nikdo nedokáže posoudit autentičnost dokumentů, a zda nejde pouze o výběr nepotřebných informací, které mají zamaskovat horší pravdy. A když už se začalo se zveřejňováním a kradením tajných dokumentů, proč nikdo nehledá pravdu například o smlouvách o porcování Evropy z konce II. světové války? Na to se nejspíše odpovědi nejspíše nikdy nedozvíme.
