Historie společností vyrábějících 3D čipy - díl IV.: nVidia | Kapitola 9
Seznam kapitol
Dnešní díl našeho seriálu bude kompletně věnovaný společnosti nVidia a jejímu více než desetiletému působení na trhu s grafikou. Dozvíte se mimo jiné v čem je GeForce FX lepší než GeForce 6, jaká strategie byla klíčem k dobytí grafického trhu, nebo proč došlo k tak úzké spolupráci s Microsoftem koncem devadesátých let...
V dubnu minulého roku (2004) byla oficiálně představena nová generace, NV40. Tomu předcházelo několik změn. Původně měla být NV40 čipem s osmi pixel pipelines (ATi R380/R420 byla také původně koncipována jako 8pp čip). 16 pipelines a podobu NV40 jak jí známe dnes měla mít až NV45 (jako NV45 je dnes nazvána NV40 pro PEG). Jak určitě víte, opustila nVidia koncept GeForce FX a nové čipy byly postaveny od základu načisto. Některé z těch zajímavějších a výhodnějších prvků (jako např. 2x Z/Stencil rate nebo flexibilita konfigurace pipes/TMUs) zůstaly, ale základ byl zcela nový. Místo komplexních pipelines GeForce FX byla dána přednost paralelismu. Aby se nVidia dostala do původních kolejích, vrátila se k původnímu osvědčenému konceptu (TNT->TNT2, GeForce->GeForce 2, GeForce 3->GeForce 4, GeForce 6->...) a analogicky se GeForce 6 stala první z dvojice - kartou přinášející nové technologie (SM3.0).
GeForce 6 - 6800 Ultra
referenční vzorek s původní verzí chladiče (single-slot)
Architektura GeForce 6 je velmi efektivní, konkurenční Radeony série X800 potřebují pro dosažení obdobného výkonu v průměru o 20% vyšší frekvenci jádra. To je způsobeno několika faktory, mimo jiné tím, že je NV40 schopna realizovat dvojnásobek Z-operací v taktu a také má určité výhody při některých HSR operacích.
GeForce 6 jako první generace karet společnosti nVidia nabídla možnost grafického multiprocesingu pro domácí PC. Ohledně vývoje SLI jsem toho napsal na PCTuningu poměrně dost, a protože si myslím, že tuto kapitolu znáte už i pozpátku, nebudu se zbytečně opakovat :-)
V současné době je v centru pozornosti situace s mini ALU jednotkou PS NV40. V běžně dostupných oficiálních materiálech není mini-ALU zmiňována, ale někteří odborníci se domnívají, že vzhledem k její přítomnosti již na GeForce FX a v současné době na NV43 (GeForce 6600), stejně jako na G70 (GeForce 7) je velmi pravděpodobné, že NV40 mini-ALU taktéž obsahuje, ale není aktivní kvůli nespecifikované chybě*. Podobně jako VPE (akcelerace videa) nebyl na NV40 a NV45 plně funkční, ale na nativních PEG verzích již opravený a schopný akcelerace WMV a HD-WMV.
*Osobně se domnívám, že nemuselo jít o chybu ale zcela vědomý postup - NV40 byla po výkonnostní stránce dostačující i bez mini-ALU a její aktivace mohla být ponechána pro plánovanou NV48 nebo NV47.
Tento detail ale jinak propracované a dobré architektuře nemohl zabránit, aby se dokázala prosadit. nVidia udělala i výrazný krok s FSAA a implementovala rotated-grid multi-sampling s fixní mřížkou (režimy 2x a 4x). Kombinace MS s oversamplingem zůstaly. Změny doznala i anizotropní filtrace - byla implementována úhlová optimalizace známá od ATi, ale v poněkud drastičtější podobě. To byl z hlediska výkonu krok vpřed, ale z hlediska kvality (oproti GeForce FX) krok zpět. (více informací najdete např. zde)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
