Computer Viruses, reedice 2009 | Kapitola 4
Seznam kapitol
Rozjímání s viry, o virech, minulosti jedince a budoucnosti lidstva. Asi tak by se dalo shrnout dnešní víkendové čtení o věcech a myšlenkách, kterou jednou za čas vplují na mysl každému z nás. Kdo z nás je však dokáže srozumitelně sepsat a vzájemně propojit do čtivého článku? Zda se to autorovi podařilo i tentokrát můžete posoudit sami.
Díval jsem se na onen počin, který hravě pronikl všemi ochranami asi tak, jako by se díval pilot starého dvojplošníku na moderní stealth stíhačku. Principy jsou stejné – proniknout do systému, zavrtat se tak, abyste nebyli vidět a své zlé skutky maskovat polymorfismem a nenápadným chováním, které nevzbudí pozornost ani uživatele, ani jeho digitálních pátračů. Moje víra v to, že Windows jsou děravé jako ementál (která přišla s nechvalně známým Windows Scripting Hostem z Windows 3.1), byla znovu potvrzena.
Ať si říká kdo chce co chce, tohle udělátko se chová svým způsobem tak nápadně, že každý, kdo sleduje činnost v systému, se musí podivit. K čemu je neviditelný autorun? Proč lze spouštět soubory z koše? Propána! Proč normální uživatel nevidí všechny procesy, které běží v počítači, proč lze některé skrývat? Jaký to má smysl – tedy patrně s výjimkou DRM? Když se nad tím zamyslíte, vypadá tenhle operační systém skutečně jako Hvězda smrti, která je obsypaná všemi možnými obranami, ale po jejím obvodu vede příkop, kam obranné kanóny mířit nemohou – a v něm je chladící šachta, která vede až k samotnému srdci stanice. A ten, kdo ví, jak lze onu díru najít, je schopen tu obludu vyřídit jediným úderem.
Vůbec, celý ekosystém Sítě dnes více než co jiného připomíná zoologickou zahradu, ve které se potulují divoké šelmy. Proč je vlastně možné spouštět kód na vaší straně? K čemu je tolik aktivního obsahu, který kontroluje jeho autor – a ne vy? Onen autor může být někdo, kdo nabízí skutečně službu zdarma – a nebo to může být Google, který už za to chce nějakou protislužbu ve formě dat. A nebo někdo, koho zajímá třeba jenom číslo vaší kreditky. Pro normálního člověka, který má jenom vágní představu o tom, jak to všechno funguje, je to prostředí vyloženě nebezpečné.
Odhaduje se, že až 90% počítačů připojených k internetu je něčím nakaženým. Svědčí to spíše o tom, že uživatelé jsou v drtivé většině případů pitomci a nebo spíše o tom, že síťové technologie jsou prostě navržené nebezpečně? A dále – před pár lety prohlašoval Bill Gates, že brzy bude problém spamu v emailu definitivně vyřešen. (Pochopitelně, ideálně tak, že za každý odeslaný mail pošleme Billovi maličký poplatek, čistě pro ověřovací účely, samozřejmě!) Můj přítel k tomu cynicky poznamenal, že problém se spamem bude definitivně vyřešen tak, že emailový provoz bude tvořen 100% spamem. Dnes údajně spamový provoz dosahuje 97%, takže máme k onomu cíli už poměrně blízko.
Přestože byla doposud každá existující technologie zneužita a informační technologie nejsou výjimkou, panuje stále optimismus a je nám podsunováno, že nová generace bude lepší a vyřeší vše, co bylo dříve problémem. Nemusíme se bát bezdrátových technologií, protože jsou přece „neprolomitelné“. Bezdrátové propojování zařízení je „bezpečné“. Je „pohodlné a praktické“ ukládat svoje data na internetové depozitáře, aniž byste věděli, kde se data fyzicky nacházejí a co s nimi kdo vlastně dělá.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
