Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!
autor: Z. Obermaier , publikováno 26.5.2008
Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Dnešní průvodce přetaktováním procesorů Intel není určen úplným začátečníkům, ale pokročilejším uživatelům. Nebudeme se zabývat základními principy, ale pokusíme se dostat za hranice a možnosti běžného přetaktování. Pokud vás zajímá, jak pokořit vysoké frekvence a máte dostatek odvahy k experimentům, je článek určen právě vám.


V této kapitole si nejprve krátce vysvětlíme položky nastavení pamětí v BIOSech různých desek. Podíváme se také na CPU/MCH Skew a vliv na možnosti přetaktování, nakonec vás čeká krátký průvodce nastavením časování pamětí, včetně doporučení a srovnávacích testů.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Velká většina dnešních desek má omezený počet základních možností změny časování, na obrázku vidíme tu "lépe vybavenou". Vysvětlení našich čtrnácti parametrů je dle mého dostatečné. Na obrázku je typická deska s čipsetem nForce od Asus. V našem případě se základní časování zadává v posloupnosti CL-RCD-RP-RAS-CPC. Pořadí se ale může lišit. Vždy je lepší si časování nastavit ručně, než se svěřit nastavení by SPD s mnohdy zbytečně konzervativními hodnotami.

Teorie: Pro objasnění pojmů jako je CAS a RAS je třeba si udělat zjednodušenou představu o práci paměti s adresami a bloky. Adresa je koncipovaná formou homogenní matice rozdělené klasicky na řádky (Rows) a sloupce (Columns). Pokud chce paměť vyvolat určitý blok na dané adrese, zadá se nejdříve adresa řádku (Row) s danou prodlevou (RAS - Row Acess Strobe) pro jeho bezpečnou identifikaci (zapsání na výstupní pin, nebe chcete-li cílový blok). Je-li řádek identifikován přichází další prodleva (RAS to CAS Delay) po které následuje identifikace sloupce, pro jeho bezpečné určení slouží časová rezerva sloupce (CAS - Column Address Strobe). Teprve poté je adresa určena a datový blok se může předat do výstupu.

P1, P2 - O těchto volbách NVIDIA nic podrobného nesdělila, zcela jistě ale upravují latence a časování čipsetu při vysokém přetaktování - aby si paměti zachovaly vysoký výkon. Bez těchto voleb se bude systém chovat, jak jsem ukázal v druhé kapitole - o Strapu.

tCL (CL, CAS Latency, DRAM Cycle Lenght, Column Address Strobe) - Nastavuje prodlevu modulů  od zahájení čtení a přijmutí požadavků na uvolnění adresy v paměti. BIOS kontroluje toto zpoždění v cyklech procesoru (tj. jde o strašně maličká časová okénka v řádech 10-9 s) a jedná se o důležitou věc při přenosu jednotlivých adresovaných bloků do paměti. Prodleva je nutná k uskutečnění samotného přenosu a přípravu pro přenos dalšího bloku. Čím větší prodleva, tím je operace více "jištěna" a je zaručeno, že se bloky stihnout dostat v poskytnuté prodlevě s rezervou. Sníží-li se tato časová rezerva zrychlí se postup paměťových operací, ale existuje riziko, že na dokončení přenosu toto okno nemusí stačit.

tRCD (RAS# to CAS# Delay, DRAM RAS-CAS Timming, tRCD Delay) - Jedná se o časové okno mezi přechodem řádkové a sloupcové identifikace adresovaného bloku v paměti. Stejně jako u předchozích hodnot platí, že čím menší prodleva, tím rychlejší provedení celé operace.

tRP (Row Precharge, DRAM RAS Precharge Time, RAS Delay) - Jedná se o podobnou funkci jako v případě CAS Latency s tím rozdílem, že zde se určuje počet cyklů, po které čeká adresovaný blok paměti, než je předáno uvolněné místo dalšímu bloku. Snížením této doby se urychlí celý sled těchto operací, ovšem stejně jako v případě CAS Latency nemusí vždy tato doba stačit (je však méně citlivá než CAS Latency, protože se provádí v samotném počátku celé paměťové operace a případná chyba ještě nemusí v této fázi nastat, nebo být "viditelná".

tRAS (Active to Precharge Delay, DRAM Act to PreChrg CMD, DRAM Row Active Time) - Určuje časovou prodlevu ve kterém je možno operovat s jedním adresním řádkem v paměti. Teoreticky se jedná o prostý součet prodlevy řádkové (RAS Delay), prodlevy mezi operací sloupcovou (tRCD = RAS to CAS Delay) a její prodlevou (CAS Latency). Prakticky však zde určujete minimální možné okno mezi celým průběhem celé operace. Vyplatí se proto mít minimálně rezervu o jeden nebo alespoň 1/2 časového cyklu.

Příklad základního časování: Hodnota tRAS se nastavuje výpočtem z ostatních položek, následujícími vzorci - RAS + tRCD + CAS + 1T = Precharge Delay (konzervativní). To jest pro paměti DDR3 s CL=7, RCD=7, RAS=7 - 7+7+7+1=22. Konzervativní časování tRAS je tedy 22. Pro agresivní timing použijeme vzorec CAS + tRCD + 2T = Precharge Delay (agresivnější). To jest pro stejné moduly hodnota tRAS 7+7+2= 16.

CMD (CPC, Command Per Clock) - Počet provedených instrukcí v jednom taktu. Zde velmi záleží na možnostech pamětí a zároveň čipsetu, ovšem hodnota 1T může znamenat drastické navýšení výkonu pamětí. Moduly na 1333MHz s 1T mohou podávat lepší skóre, než 1600MHz na 2T. Volba je na vás, a pokud bude systém stabilní na 1T použijte tuto volbu.

tRRD - Minimální čas potřebný k přepnutí do dalšího banku stejného modulu na stejném řádku, pokud je tento bank již předtím aktivován. Zde můžete klidně nastavit hodnoty 1,2,3 na výkon nemají téměř žádný vliv.

tRC (Row Cycle Time) - Hodnota odpovídá součtu tRAS a tCL, jedná se o dobu mezi dvěma provedeními příkazu tRAS. Tato hodnota má veliký vliv na výkon pamětí na nových čipsetech, a nastavujme ji tedy vždy podle vzorce - tCL + tRAS + 1. I malé změny časování mohou znamenat velký skok ve snížení výsledných latencí pamětí, spolu s vyšším výkonem.

tWR, tFAW - První parametr udává potřebný čas mezi příkazy tRP, musí být tedy vždy vyšší. Druhý údaj představuje minimální čas mezi čtením a následným zápisem. Položky, které nemají žádný zásadní vliv na výkon a přetaktování pamětí. Nechávám je vždy na Auto.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

tRD (Performance Level / Read Delay, MCH Read Delay) - Možnost přidána na žádost mnoha uživatelů, kteří po ní marně volali. Na čipsetu nForce ale dosud nefunguje (i když v BIOSu je) a nemá na výkon tedy žádný vliv. Na čipsetech Intel je ale klíčová, představuje hodnotu doby potřebné severnímu můstku k přístupu k datům v pamětech. Tento parametr představuje mocnou zbraň k vysokým stabilním taktům FSB, a vysokým hodnotám čtení z pamětí. Bez možnosti měnit tRD není lehké na čipsetech Intelu dosáhnout velmi vysokých přetaktování. Obrázek ukazuje nadcházející jemné ladění parametrů tRD na desce s čipsetem P45 Express. Ani zde nelze obecně doporučit co a jak nastavit, musí se experimentovat - až se desky s touto možností více rozšíří, budeme vědět více, dosud je to ale žhavá novinka.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Obrázek ukazuje změny jediné hodnoty tRD při zachování stejných ostatních parametrů. Frekvence FSB byla 1600MHz, procesor pracoval na 3200MHz a paměti na 1600MHz při 7-7-7-20-2T. Horní obrázek ukazuje výsledek s tRD 8x a dolní 9x. Latence a hodnota čtení se při nižší hodnotě výrazně zlepšily.

tRFC - Čas potřebný k provedení příkazu tREF (obnovení všech dat ve všech modulech) pokud je tento modul již aktivován. Může mít vliv na výkon a latence pamětí, doporučuji nastavit spíše vysoké hodnoty - minimálně 60 pro dva moduly, vyšší v případě čtyř pamětí a jejich vysoké frekvence.

tREF - Prodleva mezi kompletním obnovením obsahu každého modulu. Nízké hodnoty rapidně zvyšují výkon, ale zvyšují riziko na chyby z nedostatečné rychlosti procesu obnovování. Vyšší hodnoty jednoznačně používejte při osazení více než dvou modulů, velmi to pomůže stabilitě.

CPU a MCH (I/O) Skew

Ladění Skew (časového posunu) CPU a severního můstku (řadiče pamětí) patří mezi pokročilé praktiky přetaktovačů, pokud jste se dosud používali u těchto hodnot nastavení Auto, nevíte o čem skutečně vysoké přetaktování je. Všechny komponenty systému (CPU, severní můstek, paměti) jsou spolu spojeny přes sběrnice o různých frekvencích (obzvláště po přetaktování). Základní deska musí umět sjednotit a synchronizovat tyto různé sběrnice mezi sebou, aby data mohly proudit plynule a bez potíží (ideální Skew je roven 0). To v nepřetaktovaném stavu nemusí být problém, po přetaktování je to ale velmi náročné.

Stává se, že se takty úplně nesejdou a řadič pamětí, nebo jiná komponenta pošle data, která ale nedorazí, nebo dorazí jen jejich část - počítač spadne, je nestabilní. Deska samotná si hlídá vytížení všech sběrnic a upravuje Skew (zpoždění), aby data odešla až ve chvíli kdy skutečně dojdou v pořádku kam mají. Po přetaktování to ale deska nedokáže sama, a volba Auto již nemůže fungovat - je nutné doladit ručně.

Správnou hodnotou Skew se zjednodušeně, data na chvíli pozdrží a jsou odeslána až ve chvíli kdy je stoprocentní úspěšnost doručení zaručena. Větším nastaveným zpožděním dáváme například řadiči pamětí více času, aby připravil data k odeslání - to se sice může nepatrně projevit na výkonu, stabilitu to ale posílí neskutečně. Pro frekvenci pamětí v režimu 1:1 není niky nutné měnit hodnotu zpoždění, tam k posunům nedochází. V případě jiných děliček je ale přítomna vždy, a je záhodno ji ručně upravit.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Prvně se podívejme na obrázek BIOSu desky Gigabyte. Zde je volba Skew (posun v jednotkách ps - pin to pin skew) omezena pouze na CPU Skew a MCH Skew. Zpoždění tedy lze nastavit ve směru procesor - řadič v severním můstku a naopak.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Deska DFI má voleb více, že by to ale přispělo ke zjednodušení nastavení se říci nedá - právě naopak. Tohle je skutečně již nastavování pro největší hračičky, můžete měnit každou fázi v obou směrech (od CPU do řadiče pamětí - přímo do modulů).

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Dle mého bohatě stačí, sjednocení voleb do dvou položek, jako je to v případě první desky Gigabyte s X48 Express a také nové desky s P45 Express na posledním obrázku.

Využití Skew

První využití v ladění Skew i bez přetaktování je větší možnosti kompatibility pamětí a severního můstku. Často se stává, že osadíte paměti na desku, ta je nepřijme a se stabilitou jsou problémy (paměti jsou nekompatibilní). Právě toto jde téměř ve všech případech vyřešit laděním hodnot Skew. Zkuste a uvidíte, podmínkou je přítomnost těchto voleb v BIOSu.

Druhé využití jsem řekl dříve, jde o doladění zpoždění (Skew) při vysokém přetaktování, které je někdy potřeba k odstranění zdánlivých mezních hodnot frekvencí. Myslíte si, že jste narazili na pomyslný strop pro FSB nebo paměti a CPU? Zkuste si pohrát se Skew a je možné, že se dostanete podstatně výše.

Má agresivní časování pamětí smysl?

Na závěr nás čeká ještě krátký průvodce nastavením časování modulů. Oboje platí jak pro DDR2, tak pro DDR3 - zásady jsou stejné. Nejprve si vypočítejme skutečnou latenci vašich modulů, vzorec je následující:

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Hodnota CAS Latency v ns se rovná CAS (údaj výrobce konkrétních modulů) x 2000 / základní frekvence pamětí udávaná výrobcem. Například vlastnosti pamětí Corsair XMS2 8500C5 s parametry 1066MHz pracovní frekvence a CL5 dosadíme takto: 5 x 2000 / 1066 = 9,4 ns. Moduly s parametry 800MHz a CL4 ale dopadnou hůře - 10ns. Takto si vypočteme maximální teoretickou hodnotu latence daných modulů při zmíněném časování. K čemu to ale je dobré? K porovnání různých časování napříč frekvencemi, podívejme se na tabulku (pro zvětšení klikněte).

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Tabulka ukazuje zobrazení dávného "boje" mezi frekvencí a časováním CL pamětí. Vidíme, že například DDR2 na 800MHz s CL4 mají latenci 10ns, stejně jako moduly o frekvenci 1000MHz a CL5. Stejné latence mají také 1600MHz paměti s CL8 a 2000MHz s CL10. To nám říká, že se nemusíme obávat ani DDR3 s relativně vysokými CL hodnotami. Moduly DDR3-1333MHz s CL7 jsou v tomto směru srovnatelné s DDR2-800MHz CL4. Tabulka budiž vám nápomocná v rozhodování, jaké CL nastavit pro vaši konkrétní frekvenci.

Propustnost DDR3 modulů proti DDR2, je ale vyšší v každém případě, tudíž mají DDR3 skutečně smysl. I když kvůli jejich ceně se asi dlouho masověji neprosadí. Není ale nutné si kupovat extra drahé DDR3 moduly s nízkým časováním, bohatě postačí 1333MHz s CL7 nebo CL8 (jak dokazuje tabulka).

Kromě latencí je ale podstatná také propustnost pamětí, ta se však u Intelu, nijak výrazně s různým časováním nemění. Je spíše omezena čipsetem a architekturou pomalé FSB. Podívejte se na mini-testík.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Obrázek je pohyblivý GIF, takže si počkejte na protočení všech třech různých časování. Frekvence FSB a také pamětí, byla ve všech případech 1333MHz, dělička pamětí 2:1 a procesor pracoval na 3333MHz. První časování, je pro DDR3 skutečně velmi agresivních 15-5-5-5-2T - latence jsou 53,9 ns a propustnost čtení 9818 MB/s. Pokud zhoršíme časování na 15-6-6-6-2T, propustnost se sníží na 9613 MB/s a latence se zvýší na 56,4 ns. Nejhorší naše testované časování 15-7-7-7-2T znamená zhoršení hodnot čtení na 9565 MB/s a latencí na 58,1 ns. Mezi nejlepším a nejhorším časováním je rozdíl, ve čtení pouze 253 MB/s a latence narostly o 4,2 ns. Jak vidíte, rozdíly jsou zcela zanedbatelné a výkon s velmi agresivním časováním nestoupá adekvátně k ceně takových modulů.

Časování a jemné ladění pamětí nemá na platformě Intel smysl, z pohledu významného navýšení výkonu. Ale z pohledu stability po přetaktování smysl získává. Rozdíly mezi agresivním a konzervativním časováním jsou malé, ovšem ladění k dosažení stability při vysokých frekvencích a potlačení různých neduhů čipsetu je dnes nutností.

Další důležité položky BIOSů

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Na úplný závěr této kapitoly, zmíním pouze několika základních položek BIOSu a doporučení. Vždy samozřejmě vypněte veškeré úsporné funkce procesoru. Na čipsetech Intel, také nikdy nezvyšujte frekvenci PCIe slotů pro grafické karty nad 110MHz - z tohoto taktu se dále dělí 33/66MHz pro PCI. Intel dodnes nebyl schopen aplikovat zcela oddělené frekvence pro FSB a PCI/PCIe (obě se generují ze stejného zdroje). To se při vysokých frekvencích FSB a některých hodnotách Strapu projeví neúnosně vysokou frekvencí PCI (i když je nastaveno Auto) a dochází k odpojování disků a problémům na zařízeních připojených k jižnímu můstku.

Na čipsetech nForce se tohle neděje a tam se nemusíte obávat, u čipsetů Intel ale vždy nastavte ručně nejlépe 101MHz, nenechávejte Auto ani nezvyšujte nad zmíněných 110MHz.

Pokud si u některé položky v BIOSu nebudete jejím účelem jistí, vypněte ji nebo nastavte na Auto. Mnohem lepší je ale zjištění funkce a dle toho zvolit. Například Asus na naší testovací desce při najetí na položku ukáže její funkci pro přetaktování krátkým textem napravo.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
405 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 197.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.