Sudden Strike 4: Druhá světová válka coby RTS počtvrté
Seznam kapitol
Po deseti letech spatřilo světlo světa pokračování známé realtime strategie odehrávající se v období druhé světové války. Srdce fanoušků strategií a zejména těch, kteří mají tento celosvětový konflikt v oblibě, nepochybně zaplesají. Stálo ale to desetileté čekání za to? Pojďme společně najít odpověď.
Úvod
Když u mě kolegové z redakce poptali recenzi pokračování série realtime strategie, měl jsem doopravdy radost. Jako malý chlapec jsem přeci na strategiích vyrůstal. Mými prvními kusy byla Dune 2 a Warcraft a mou vůbec nejoblíbenější RTS sérií byla Command & Conquer z dílny dnes už neexistujícího studia Westwood. Nezapomenu na ty propařené noci na LANkách s kamarády a tu nepřekonatelnou zlost, když mi zahaprovalo připojení přes analogovou ústřednu pomocí starého 33.6 kbps modemu, což mi znemožnilo rozdrcení nepřítele bydlícího o pár ulic dál.
Vůbec jsem tedy neváhal a po zhlédnutí pár preview screenshotů ze hry jsem řekl ano. Cítil jsem neutuchající touhu vydrtit v kůži německého generála armády drzých spojenců, kteří si naivně mysleli, že mají proti největšímu vůdci všech dob nějakou šanci. Vždyť postavit se do role záporáka a vykosit good guys ze západu je to nejlepší co může být.
Hra byla nainstalována coby dup, 5373 MB opravdu není kdejaký šílený objem dat. Na dnešní poměry PC her je to spíše tragicky málo. To byl první moment, kdy jsem si říkal, že by SS4 nemusela alespoň po grafické stránce naplnit má očekávání. Na druhou stranu obrázky, které jsem měl možnost vidět, nevypadaly vůbec zle.
Nutno dodat, že jsem nehrál jediný díl této donedávna třídílné série. Ani příprava v podobě shlédnutí let´s play videí starších dílů, případně bety dílu aktuálního, neproběhla a já se tak před zapnutím hry cítil jako nepopsaný list.
Nastavení před bitvou
Ihned po zapnutí jsem se nevrhnul střemhlav do bitevní vřavy znepřátelených frakcí. Správný generál nikdy nejde do boje bez přípravy. Nejprve jsem tedy nahlédnul do možností nastavení, abych si hru řádně poladil a neochudil se tak o jediný zážitek.
Hru jsem testoval na svém postarším herním notebooku od MSi s označením GT-60 2OC Cz. Mašinku, osazenou procesorem Core i5-4200M, dvougigovou grafickou kartou GeForce GTX 770m a 8GB DDR3 paměti, jsem považoval vzhledem k objemu hry a jejímu žánru za dostatečnou.
Grafické detaily jsem samozřejmě, kromě škálování rozlišení, které umožňuje nastavit upscaling až na úctyhodných 4K, vytáhl na maximum. Nastavení grafiky mě vůbec díky svým možnostem překvapilo. Vývojáři implementovali jak možnost nastavit overall quality prakticky jedním kliknutím (při jehož maximálním nastavení je nepochopitelně vypnutý antialiasing), tak i jednotlivé možnosti, se kterými si můžete hrát a vyladit si tak hru k obrazu, respektive k výkonu svému.
Veškerá nastavení jsou odstupňována třemi stupni low, normal a high. Můžete si tak zvolit detaily stínů, vody, fyziky, chování vegetace a životnost efektů terénu. Poslední jmenované udává, po jakou dobu zůstanou v přírodě obtisky, stopy po vozidlech, případně vojácích, v terénu viditelné. Toto nastavení je obzvláště působivé, pokud hrajete v zimním období. U každého z nastavení vám navíc hra napoví, jaký má daná položka vliv na GPU či CPU.
Kromě tohoto nastavení je ve hře možnost klasicky nastavit antialiasing – tedy vyhlazování hran, anizotropní filtrování, ambient occlusion (realistické stínování), bloom (přesvícení obrazu od světlých ploch) a samozřejmě také vertikální synchronizaci. Pro ty z nás, kteří se v práci příliš nepředřou a šéf je obdařil mašinou s 3D výkonem, vývojáři počítali i s přepínáním fullscreen / windowed režimu. Tato nastavení nejsou nijak rozsáhlá, dají se buď vypnout, nebo zapnout. Buďme rádi, že je vývojáři vůbec implementovali v takto očesaném stavu.
V nastavení zvuku lze klasicky nastavit hlasitost jednotlivých prvků ve hře, krom toho však můžete vypnout / zapnout zvuk při hře shozené na liště. Opět další featurka, která se hodí, když jste znenadání atakováni ve svém kanclu při pondělku svým šéfem. Kromě toho hra ale umožňuje nastavit jazyk, kterým na vás jednotky mluví. Buďto můžou mluvit svou mateřštinou nebo stejným jazykem jako titulky – tedy anglicky (oficiální češtinu hra nemá). Faktem ale je, že když na vás, coby velitele, banda nácků zařve „awaiting orders“, hra ztrácí na realističnosti. Věřím, že toto nastavení se spíš chytne za velkou louží než v naší české kotlině.
Skvělé na veškerém nastavení je, že po najetí myší na každou jednotlivou položku vám hra blíže vysvětlí, co to konkrétní nastavení dělá, případně jaký má vliv na GPU / CPU. A to mluvím o veškerém nastavení, nikoli jen o tom grafickém. Ale dost bylo nastavování, pojďme se mrknout, co vlastně hra nabízí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
