Vistalizace 7: paměť v systému Windows Vista | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jednou z největších změn ve Windows Vista je rozhodně překopaná správa paměti. V porovnání s předchozími verzemi Windows i s ostatními operačními systémy se jedná opravdu o velký skok, který je pro mnoho uživatelů velkou záhadou. Mnoho uživatelů zároveň nadává na velkou náročnost a celkovou lenost systému. Pojďme se tedy podívat, kde je zakopané jádro pudla...
Dostatek paměti je nutnost
Nejdůležitějším předpokladem rozumného běhu Windows Vista je dostatek fyzické operační paměti. Při současných cenách přibližně 800Kč za 2GB je nesmysl škudlit, a vyplatí se nakoupit paměti co to dá. Pro plynulý běh systému je rozumné minimum 1GB paměti, doporučuji 2GB. Ještě lepší jsou 4GB, ovšem zde narážíme na limit 32-bitových systémů, které dokážou využít pouze nějaké 3GB, plus mínus nějaké drobné. Jiná situace je u 64-bitových Windows Vista, kterým můžete naložit co to dá, odmění se vám za to pohodovým provozem. Shrnul bych to do citace odněkud z diskusních fór - Buy some RAM people. Either stop being so cheap or stop complaining. Don't expect to drive a Porsche when you'll only pay for a Pinto.
Problematická je spodní hranice. Mnoho výrobců notebooků prodává tragických 512MB s Windows Vista Basic. Toto množství paměti sice není vysloveně nepoužitelné, ale je to smutné swapovací divadlo. Pokud kupujete notebook, rozhodně doporučuji si těch pár stovek připlatit, a upgradovat na 2GB RAM. Rozdíl v provozu Windows Vista je totiž propastný. Nedostatek paměti je zásadní problém a úzké hrdlo výkonu. Windows (nejen Vista) sice poběží, ale nedostatek fyzické paměti bude kompenzovat řádově pomalejší stránkovací soubor, což rozhodně nevyváží úsporu 400Kč za gigabyte paměti.
Nastavení stránkovacího souboru je důležité
Co se týče stránkovacího souboru, jste v obrovské výhodě, pokud máte více pevných disků. Windows Vista umožňují vytvořit stránkovací soubor na každém oddílu, potažmo fyzickém disku, a dynamicky používat ten, který je momentálně nejméně vytížen.
Poznámka: Dle informací na internetu bylo možné více stránkovacích souborů nastavit i na Windows XP, ale mě osobně se to nepovedlo nikdy rozchodit, jednoduše to rozhodně nepůjde.
Jak velký vlastně nastavit stránkovací soubor? Je výhodnější nechat jej nastavit systém? Toto závisí na využití počítače. Osobně jsem nechal velikost stránkovacího souboru na systému, přidělil si 2GB. U starších verzí Windows se razilo pravidlo nastavit velikost stránkovacího souboru podle pravidla 1,5x RAM nebo 2,5x RAM, což je ovšem faktický nesmysl, pokud máte třeba 2GB paměti, je nesmysl nastavovat stránkovací soubor na 5GB, je jednoduše nutné použít takovou velikost, jakou potřebujete. Fakticky vzato, dokonce by mohlo být výhodnější nakoupit hodně operační paměti (tolik, kolik vaše programy potřebují a systém umí využít), a nastavit velikost stránkovacího souboru na minimum (pod 512MB nemá smysl jít, a při 200MB už systém začne protestovat, vypínat swap rozhodně nedoporučuji, může to způsobit problémy) - ovšem toto je jen moje domněnka, nikoli praxí prokázaný fakt.
Stejně jako ve starších verzích Windows je také velmi užitečné rozvrhnout si oddíly na disku. Osobně mám, i ve Windows XP, první (systémový) disk rozdělen na dva oddíly (první pro systém, druhý pro dokumenty, programy, a temp kam se občas zapisuje), další fyzický disk jsem rozdělil také na dva oddíly (na začátku disku 4GB oddíl pro stránkovací soubor - takto efektivně zabráníte fragmentaci, zbytek pro nějaká data, na které se moc nepřistupuje, typicky filmy nebo hudba), třetí disk jsem vyhradil torrentu, a čtvrtý disk slouží jako sklad hudby, která sice hraje pořád, ale datový tok je malý, a disk se dá využít pro další činnosti (napadá mě třeba scratch disk pro grafické programy). Zatímco dříve bylo prakticky vše na jednom disku, nyní je systém nesrovnatelně živější, nestává se že by se při mnoha čteních nebo zápisech na jeden disk systém zpomalil.
Proto doporučuji dobře zvážit, co na počítači vlastně děláte, rozvrhněte si, jaké aplikace hodně využívají disk, a rozhoďte jejich požadavky mezi více fyzických disků. Je lepší místo jednoho obrovského disku koupit třeba tři menší a rozdělit je mezi programy. Jinou možností je samozřejmě RAID, ale dle mého názoru je RAID0 dobrý maximálně pro nainstalovaný systém (mít data na RAID0 je sebevražda), RAID1 zase zbytečný a rychlost nezvyšuje, a ostatní pokročilejší RAIDy pro normální domácí použití překomplikované a drahé. Naproti tomu stačí jen rozvrhnout diskové operace mezi více fyzických disků (pozor, více oddíly na jednom disku si nepomůžete, je to jen otázkou logického uspořádání), a systému tím odstraníte druhé úzké hrdlo výkonu.
Swapování bylo ve Windows Vista optimalizováno, bylo odstraněno omezení 64kB na stránku, takže ve spolupráci s dnešními rychlými disky není problém swapovat třeba po 1MB - toto ovšem je kompletně v režii systému, uživatel může maximálně pomoci systému umístěním stránkovacího souboru na jiný disk.
Nepodceňovat defragmentaci
Velmi doporučuji také defragmentaci. Windows Vista ve výchozím nastavení defragmentují pravidelně, pokud se v systému nic náročného neděje, což citelně snižuje fragmentaci souborového systému. Ovšem čas od času je záhodno spustit nějaký pokročilý defragmentátor (osobně doporučuji Raxco Perfectdisk, jeho offline defragmentace je vynikající). Fragmentovaný disk je totiž třetí úzké hrdlo výkonu, byť ne tak zásadní jako všechny I/O operace na jednom disku nebo nedostatek paměti.
ReadyBoost může pomoci
Užitečnou funkcí implementovanou ve Windows Vista je ReadyBoost. K jejímu provozování nebudete potřebovat nic jiného než nějaký USB flashdisk, které dneska stojí také pakatel. Jedinou podmínkou je aby byl dostatečně rychlý (výrobci většinou uvádějí "ReadyBoost Ready"), rozhraní USB 2.0 je dnes již samozřejmostí. Technické požadavky jsou 256MB-32GB velikost, rychlost nejméně 3,5MB/s pro náhodné čtení a nejméně 2,5MB/s pro náhodné zápisy (tato čísla se na různých místech liší, například 2,5MB/s pro čtení a 1,75MB/s pro zápis). ReadyBoost umí z tohoto prostoru oddělit až 4GB pro vlastní účely (tato velikost je z historických důvodů, minimální prostor využitelný ReadyBoostem je 64MB). Za ideální velikost flashdisku se považuje tolik, kolik máte fyzické RAM, maximální rozumná velikost je 2,5x více než fyzická RAM, více je zbytečné.
Na počátku ReadyBoostu stála opět jednoduchá myšlenka - flash paměti jsou levnější než RAM, ale až 10x rychlejší než harddisk v náhodném čtení, takže je využitelná jako rychlá cache. Windows Vista využívají ReadyBoost inteligentně - pokud je třeba sekvenční čtení, využijí harddisk, pokud náhodné, využijí ReadyBoost. ReadyBoost stejně jako Superfetch je redundantní, to znamená že data se zároveň ukládají do stránkovacího souboru, tudíž nevadí pokud za provozu vyrvete flashdisk a poběžíte s ním pryč :).
Poznámka: Osobně jsem ReadyBoost zatím nijak důkladně nezkoušel, ovšem dle ohlasů uživatelů je zrychlení někdy velmi znatelné, zejména na systémech s 1GB paměti, naopak na systémech s 4GB paměti a více je efekt znatelný pouze při opravdu velké zátěži. Prý ReadyBoost znatelně pomáhá také při hraní (nahrávání levelů, ukládání a nahrávání pozic apod.)
Závěrem - jak z toho ven?
Co říci závěrem? Windows Vista nepochybně překvapily, pro mnoho uživatelů však nepříjemně. Ve srovnání s Windows XP jsou na stejných strojích skutečně výrazně línější. Nicméně, je to skutečně problém Windows Vista? Dle mého názoru tak napůl. Systém by opravdu zasloužil větší optimalizace, některé funkce (jako například DreamScene) jsou skutečně velmi pomalé, a to bez pádného důvodu. Na druhou stranu, nový systém vyžaduje i nový počítač, pouze blázen by jej provozoval na staré plečce. Doba mezi vydáním Windows Vista a Windows XP byla přibližně stejná jako mezi Windows XP a Windows 95, a ruku na srdce - kdo z vás provozoval Windows 95 a pak na stejný stroj nainstaloval Windows XP? Asi nikdo.
Ve Windows Vista je také nutné více než dříve dobře zvážit rozvržení diskového prostoru pro stránkování, a je potřeba hodně paměti. Říkáte, že to samé co Windows Vista vám nabízejí s větší rychlostí i Windows XP nebo nějaká distribuce linuxu? To sice ano, ale Windows Vista jsou tady a prodávají se - můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat. První vlaštovky jsou některé nové notebooky s integrovanými flash pamětmi (technologie ReadyDrive, obdobná ReadyBoost jen flash je přímo integrován), na kterých nejdou takové Windows XP úplně nainstalovat - s těmito technologiemi prostě nepočítají. A tento trend bude pokračovat. Je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme.
Věřím, že tento článek vám s patáliemi ve Windows Vista alespoň trochu pomohl. Vaše názory a zkušenosti samozřejmě uvítám pod článkem. Flame bez rozumných argumentů bude promazáván.
Zdroje: weby Microsoft.com, Microsoft Technet, blogy vývojářů, Tom's Hardware, Codinghell, plus náhodné nálezy.
Prosba redakce: prosím, aby se pod článkem objevovala pouze věcná diskuze (tj. týkající je memory managementu Windows Vista).
