Windows Live Essentials 2011 – vše co chybí ve Win 7 | Kapitola 7
Seznam kapitol
Doplňkových programů je ve Windows 7 z mnoha důvodů méně než v předchozích verzích Windows. Tento nedostatek však Microsoft řeší prostřednictvím balíku Windows Live Essentials, který je v současné době již ve čtvrté verzi. Nabízí celou řadu propracovaných aplikací pro kancelář i domácnost. Jaká je verze 2011?
Prapůvodním účelem Windows Live Mesh (původně Live Mesh, Live Sync nebo Live FolderShare) byla prostá synchronizace dat na více počítačích. V praxi vše fungovalo tak, že jednotlivé počítače se spárovaly přes Live ID a proběhla synchronizace dat v daných složkách. Ostatně, takhle už nějakou dobu funguje i miniaturní utilitka Microsoft SyncToy.
Dnešní Live Mesh je už poněkud dál, kromě obyčejné synchronizace složek nabízí i synchronizaci bookmarků (záložek) v Internet Exploreru a částečnou synchronizaci osobních dat v Office. V Live Wave 4 došlo ke sjednocení právě těchto různých funkcí, potažmo několika různých utilit do jedné, nazvané Windows Live Mesh. Špatnou zprávu mám ale pro uživatele Windows XP, současná verze Live Mesh už s tímto systémem nepočítá a funguje pouze pod Windows Vista a novějšími.
Live Mesh pro synchronizaci dat využívá webovou službu Live SkyDrive (k ní se ještě vrátíme), přičemž objem takto synchronizovatelných dat je 5 GB, což na běžné dokumenty stačí bohatě. Nevýhody jsou jasné, kromě jisté nezajetosti webových služeb mezi českými uživateli a velké části internetových přípojek s tragickým upstreamem, je to i bezpečnostní stránka věci. Paranoidnější uživatelé mají s uložením citlivých dat na internet pochopitelně problém, ať už Microsoft slibuje zabezpečení jaké chce. Jde už o princip.
Synchronizace dat i do cloudu je užitečná a zajímavá věc, dle mého názoru nejužitečnější funkcí Live Mesh je ale vzdálený přístup. Ten funguje přes standardní RDP protokol, který využívá běžná Vzdálená plocha, v případě Live Mesh to však je trošku jinak. Vzdálená plocha umožňuje připojit se k jakémukoli počítači, ke kterému máme přístup (např. přes veřejnou IP adresu nebo nějaký VPN tunel), a musíme znát jméno a heslo uživatele bez ohledu na to, zda je vzdálený počítač "cizí" nebo "náš".
V případě Live Mesh to funguje jinak. Jedná se totiž o výbornou volbu pro vzdálený přístup mezi "vlastními" počítači - stačí na každém z nich nainstalovat platformu Live Mesh a přihlásit se pomocí Live ID. Na počítačích, ke kterým chceme přistoupit vzdáleně, je ještě nutné toto připojení v Live Mesh povolit... a to je vše. Stačí si v Live Mesh zobrazit seznam zařízení (kromě počítačů fungují třeba i mobily) a jednou kliknout. Firewall nebo NAT zde neznamená problém, Live Mesh funguje skrz ně, podobně jako třeba TeamViewer.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
