Retro: Maximus Extreme (2007) proti Asus Z97-DELUXE
Seznam kapitol
Běžné recenze základních desek už vás moc nezajímají. Je to i tím, že většina současných desek se podobá jako „vejce vejci“ a jeijch vývoj v posledních letech stagnuje. Nebo ne? Srovnáme žhavou novinku roku 2014 s nejvybavenější deskou roku 2007. Jak se posunula výbava a technologie desek za sedm let? Podívejte se s námi.
Klasické testy základních desek už se na našich stránkách se objevují spíše sporadicky (letos jich bylo jen pět). Tatam je doba byli natěšení na každou novou desku, recenze měla skvělou čtenost a stovku komentářů pod článkem. Dnes testy desek živoří a málokoho zajímají. Není se čemu divit, desky se zdají být nudnou částí počítače, s tím jak upadá zájem o klasický desktop, upadá i zájem o desky. Ale těch důvodů poklesu zájmu je víc.
Prvním a nejzásadnějším je situace na trhu s procesory. AMD nabízí nudu, slabší výkon a základ spíš pro levné počítače nebo neznalé zákazníky sestav z TESCA. Patici AM3+ pohřbívá samotné AMD a pro FM2+ se prodávají spíš levnější modely (ke kterým se vybírá deska hlavně podle ceny).
V lepších sestavách, u kterých připadá v úvahu montáž lépe vybavené desky, najdete většinou Intel a jeho platformy. Neříkám, že je to dobře, ale je to zkrátka tak.
A právě v tom je ten problém, Intel nám už řadu let nabízí jen „nastavovanou kaši“, procesory, které se výkonem liší jen v řádu procent, stále k nim ale dostáváme nové patice, nové názvy jižních můstků, nové řady desek, které proti těm starým nenabízejí nic zajímavého navíc. Jiný název, jiné barvy, nová cena. Intel občas ubere pět pinů a udělá novou patici, aby se měli lépe i výrobci desek, a ejhle, máme tu další nutný nákup desky, kterou v tu chvíli nikdo opravdu měnit nepotřeboval.
Zkrátka uměle vytvořená potřeba, která není ničím novým (technologií) poháněna kupředu. Proč s novou paticí nemáme i revoluční procesor? Protože, Intel žádný takový nepotřebuje. Potřebuje ždímat zákazníky s co nejmenšími náklady, Vývoj architektury „Bridge“ se zaplatil stotisíckrát, najdeme ji totiž ve všech procesorech od roku 2011 až do dneška, a je zcela jedno, zdali se jmenuje Sandy Bridge nebo Haswell, Broadwell nebo kdoví co. Strategie je jasná, změnit pár maličkostí (spíše odladit a opravit chyby), nazvat architekturu jinak, snížit spotřebu výrobním procesem a je hotovo. Tohoto trendu se drží všechny čipy od roku 2011 až doposud, nic skutečně převratného se v posledních letech neobjevilo. Stejně tak desky...
Druhým zásadním problémem a důvodem ztráty zájmu je záplava modelů. Pamatuji si, jak jsme se v roce 2007 těšili měsíce na nový model desky, ve kterém jsme chtěli potrápit a posunout dále hranice taktování svých procesorů.
Každá nová deska byla svátek taktovačů a vlákna na fórech čítající stovky stran zájem o desky potvrzovaly. Dnes každý výrobce v den uvedení čipsetu "vrhne" na trh patnáct modelů, nevyzná se v nich nikdo. Jeden má o dvě USB víc, na druhém chybí cívka u napájení, třetí a čtvrtý od sebe nepozná ani výrobce. Zkrátka zákazník se ztratil, byl udupán hromadou desek jež se na něj valí ze všech stran. Problém je také v přínosu nových desek...
V podstatě od roku 2010 máme stále ty samé základní desky se stejnými základními funkcemi. V roce 2010 s procesory Lynnfield přišly desky a čipsety tvořené jen jedním čipem – jižním můstkem neboli čipem PCH.
Severní můstek se přesunul do procesoru, a jižní můstek, co nám na deskách zbyl už se stará jen o externí periferie. Obsluhuje USB, SATA, síťové karty a další čipy. Každý rok jsme dostali jen trochu vylepšený čip PCH, novou patici a nový procesor. Desky kvůli tomu ale zakrněly, už přestaly být jiné a zajímavé, všechny byly „na jedno brdo“. Mění se hlavně barvy, design, vychytávky, které od sebe výrobci stejně kopírují, přibývají funkce, které jen málokdo využívá. Nic zásadního se ale od roku 2010 s deskami neudálo. Lidé o ně ztratili zájem...
Dnes vám chceme ukázat opravdu hodně slušnou desku, zaprvé je designově opravdu „krásná“ a zadruhé, je vskutku luxusně vybavená jak po stránce technologií, tak i příbalem v krabici.
A jelikož víme, že o tradiční recenze by z výše uvedených důvodů nebyl takový zájem a srovnání s minulou generací by nebylo moc záživné, zkusíme to trochu jinak. Vezmeme zcela moderní, luxusní desku Z97-DELUXE a porovnáme ji s nejvybavenější deskou roku 2007, modelem Maximus Extreme.
Kritickým okem srovnáme výbavu, design, příslušenství a porovnáme obě řešení. Hlavní idea tohoto článku je zjistit, jak se desky změnily, vyvinuly, posunuly od roku 2007 do roku 2014. Zjištění v tomto bezprostředním porovnání jsou celkem zajímavá, pro nás často i překvapivá.
Jako zástupce nejvyššího pokroku nám poslouží deska Asus Z97-DELUXE. Nabízí patici LGA1150, čipset Z97 Express, podporu všech procesorů včetně Haswell Refresh. Je vybavená mnoha USB porty, podporuje SATA Express, nabízí NFC, WiFi a dokonce i bezdrátové nabíjení mobilních telefonů. Zkrátka výbava je opravdu parádní, exklusivní a bohatá.
Srovnávat ji budeme s nejvybavenější deskou konce roku 2007, Maximus Extreme. Zástupce starých časů podporuje procesory patice LGA775 a čipset X38 Express se skládá ještě ze dvou čipů. Deska nabízí také hromadu portů USB, SATA portů a dokonce, v té době stále živý, port IDE. Dvě období počítačové historie, dva špičkové modely, jeden výrobce. Podívejme se společně, kam se posunul Asus jako výrobce, a kam se obecně posunuly základní desky stolních počítačů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
