Odhlučnění od A do Z
autor: Jan Štěpánek , publikováno 22.1.2009
Odhlučnění od A do Z

Dnešní článek je trošku z jiného soudku, ale přitom svým rozsahem do casemoddingu spadá plnou měrou. Budeme mluvit o možnostech odhlučnění systému, tedy jaké alternativy se nabízejí, co vše je potřebné udělat, aby byl výsledek viditelný, tedy spíše slyšitelný a samozřejmě se pokusíme vše provést i s ohledem na vizuální stránku. I když některé designové úpravy v tomto případě prostě musejí stranou.


Než se však pustíme k popisu možností, jak odhlučnit vašeho počítačového hlučouna, musíme si něco říct o zvuku, respektive v tomto případě spíše hluku, jako takovém. Tedy nejdříve opět trocha teorie.

Odhlučnění od A do Z

Trocha té fyziky

Zvuk je každé podélné mechanické vlnění v látkovém prostředí nebo také příčné vlnění v prostředí pevném, které je schopno vyvolat v lidském uchu sluchový vjem. Frekvence tohoto vlnění leží v rozsahu přibližně 20 Hz až 20 kHz. Za jeho hranicemi člověk zvuk sluchem nevnímá. Samozřejmě však lze ale za zvuk považovat i vlnění mimo tuto frekvenci. Zvuk s frekvencí nižší než 20 Hz (slyší ho sloni) nazýváme infrazvuk. Zvuk s frekvencí vyšší než 20 kHz (jak ví asi každý ze školy, tyto frekvence vnímají delfíni nebo netopýři) nazýváme ultrazvuk.

Zdroj zvukového vlnění se stručně nazývá zdroj zvuku a prostředí, ve kterém se toto vlnění šíří naopak vodič. Ten pak zprostředkuje přenesení zvuku do lidského ucha, mikrofonu nebo jiného snímače. Vlnění se šíří i kapalnými nebo pevnými látkami. Zdrojem zvuku může být každé chvějící se těleso. O kvalitě takového vlnění pak rozhoduje také fakt, zdali je těleso jako takové dobrým nebo špatným zářičem zvukových vln. Tato vlastnost závisí hlavně na jeho geometrickém tvaru.

Zdrojem zvuku mohou být kromě těles, jež kmitají samovolně také tělesa, kde je kmitání vynuceno, mezi ně patří především reproduktory, sluchátka a další zařízení pro generování nebo reprodukci zvuku a v našem případě to budou samozřejmě i ventilátory pro chlazení počítače. Ty následně dokážou jistým způsobem rozkmitat i celou konstrukci počítačové skříně.

Zvuky můžeme rozdělit na hudební (tóny) a nehudební (hluky). Tóny vznikají při pravidelném, v čase periodicky probíhajícím pohybem kmitání. Při jejich poslechu vzniká v uchu vjem zvuku určité výšky, proto se tónů využívá v hudbě. Tento typ zvuků nás ale příliš zajímat nebude, pravděpodobně ho však využíváte třeba i při čtení tohoto článku. A také věřím, že po aplikaci některých rad, které budou na následujících řádcích popsány, si i tento typ zvuku budete lépe vychutnávat. Jako hluky označujeme nepravidelné vlnění, vznikající jako složité nepravidelné kmitání těles, nebo krátké nepravidelné rozruchy. I hluky však mohou v určitých případech patřit k těm příjemným, např. zvuk bicích – tedy hudebního nástroje, který vydává hluk. Musím také upozornit, že neexistuje přesná hranice, kde by se tóny měnily v hluky. Ta je totiž u každého člověka naprosto jiná a tak se může stát, že pro někoho  bude určitý zvuk tónem, jiný již hlukem a naopak.

Odhlučnění od A do Z

Každý zvuk, hudební i nehudební, se vyznačuje svojí intenzitou, její veličina je nazývaná hladina intenzity zvuku a měřená v dB (deciBell). Mimo to se hudební zvuky vyznačují ještě frekvencí, která určuje jejich výšku. Třetí základní vlastností zvuku je průběh kmitání, ovlivňující jeho zabarvení. Nakonec pak samozřejmě délka zvuku, která naznačuje dobu jeho trvání.

A co na to uši?

Jak jsem již zmiňoval výše, každý člověk vnímá zvuky naprosto jinak, ale způsob tohoto vnímání je všech případech stejný. Napomáhá nám k tomu lidské ucho. Jeho fungování probíral asi každý z nás minimálně na základní škole, ale přeci jen – je to už pár let, tak proč si to trošku nepřipomenout.

Nejlepší bude grafické znázornění. Na následujícím obrázku je tedy vidět řez lidským uchem, kde jsou vidět všechny podstatné části. Boltec zachytí zvukovou vlnu (1) a ta postupuje zvukovodem (2) k bubínku (3), který se v rytmu dopadajícího zvukového vlnění rozkmitá. Kmity bubínku se přenášejí přes soustavu středoušních kůstek (kladívko, kovadlinka a třmínek) – (4) a další pružnou blánku, oválné okénko, do tekutinou vyplněného vnitřního ucha - hlemýždě (5).

Odhlučnění od A do Z

Zvuková vlna se šíří tekutinou v hlemýždi a způsobuje vychýlení tak zvané bazilární membrány, umístěné jako přepážka po celé délce hlemýždě. Bazilární membrána má unikátní mechanické vlastnosti, díky kterým se vychyluje vždy na určitém místě podle frekvence přicházejícího zvuku, a tím umožňuje rozlišování různé výšky tónu. Na bazilární membráně je uloženo vlastní sluchové ústrojí s mnoha tisíci vláskových buněk, na které jsou napojena vlákna sluchového nervu. Zde probíhá přeměna mechanických kmitů vyvolaných zvukem na elektrické impulsy, které vedou informaci o zvuku sluchovým nervem (6) dále do mozku.

To by bylo jen krátce k teorii a abych vás neunudil a nepřiměl k odsouzení tohoto článku dříve, než si něco pořádně řekneme, tak rychle přejdeme k samotnému odhlučnění počítačové case, tedy lépe řečeno počítače kompletně.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
460 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 225.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.