Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky | Kapitola 4
Seznam kapitol
V dnešním článku bychom vás rádi blíže seznámili s taktováním za pomocí tekutého dusíku. Dozvíte se, jakou výbavu budete potřebovat a kde ji případně sehnat. Také si podrobně ukážeme, jak správně zaizolovat základní desku. Suma sumárum vám poradíme se vším do začátku extrémního přetaktování.
Vybíráme vhodnou platformu
V úplných začátcích s extrémním taktováním je výběr testovací platformy klíčem k úspěchu. Doufáme, že nemusíme zmiňovat, že musíte mít již nějakou předchozí zkušenost s taktováním na vzduchu nebo s vodním chlazením. Tato mezistanice prostě nejde jenom tak přeskočit.
Pokud ovšem o taktování již něco víte, tak se můžete pustit do výběru platformy, respektive procesoru, který budete chtít přetaktovat. Ideálním startovním bodem jsou procesory, které nemají cold bug, neboli při ochlazení pod určitou mez nezačnou zlobit nebo odmítat fungovat. Ušetříte si tím plno času a hlavně vaše nervy. Nabízejí se tak procesory od firmy AMD – od těch starších AM2+ Phenomů II až po ty moderní FX (Bulldozer nebo Vishera) případně APU Llano nebo Trinity. Všechny výše uvedené procesory nemají cold bug, s APU si navíc zažijete nějakou tu srandu při projíždění grafických testů. Další nespornou výhodou je také nižší pořizovací cena hlavně starších modelů.
Další metou je extrémní taktování procesorů s částečným nebo úplným cold bugem. Částečný coldbug mají například procesory s architekturou Ivy Bridge (Intel Core i7-3570K nebo i7-3770K). Ten se dá ovšem eliminovat zvýšením taktu BCLK nad 105 MHz. Při přestřelení celkové frekvence nebo BCLK však můžete narazit na další jev – cold boot bug, kdy je stejně zapotřebí procesor ohřát na zhruba -70 až -110 °C dle konkrétního kusu. Klasický cold bug mají procesory Sandy-Bridge-E nebo také valná většina starších procesorů od AMD nebo Intelu. U SB-E se proto musí držet teplota okolo -40 až -60 °C. To vyžaduje jistou míru preciznosti při dolévání dusíku, protože pokud procesor moc podchladíte, tak sestava vytuhne. Stejný problém však nastane při přílišném oteplení čipu v zátěži.
Po vybrání testovací platformy a sehnání všech klíčových komponent se nepouštějte hned do extrémního taktování, ale postupně se seznamte se sestavou a postupně najděte limity všech stěžejních částí – CPU, RAM případně grafické karty, ať už dedikované nebo té integrované. Tímto důkladným odzkoušením zredukujete riziko vzniku možných problémů při extrémním taktování a navíc ušetříte spoustu času a tekutého dusíku, který by jinak vyšel na zmar.
Prvotní příprava vybavení
Uvažujme, že máme potřebné vybavení i sestavu. Co následuje dále? Při prvním použití je zapotřebí do POTu umístit teplotní čidlo typu K. V našem případě jsme navíc zvolili typ základny vhodný pro procesory s coldbugem. U většiny ostatních komínů toto odpadá, protože mají pouze jednu základnu, která je navíc ke svému obalu z výroby přilepená.
Nyní si musíte vyrobit izolaci na POT. Ze zakoupené válcové izolace odřežte část odpovídající výšce komínu. Při nasazování můžete na POT nanést trošku tuku nebo jiného maziva pro snazší nasazení. Další kus bude izolovat okolí procesoru a jeho patice. S tímto dílem si dejte opravdu záležet, ať přesně zapadá do základny POTu jako kostky stavebnice LEGO.
Dle použité platformy našroubujte závitové tyče do backplate. Toto může vypadat jako velmi jednoduchý úkol, ale u tohoto POTu a patice LGA 1155 je možná pouze jediná konstelace tyčí (rozmístění otvorů není pravidelné). Prvních pár LN2 akcí tak bylo hrou, zda se tyče povede prostrčit deskou či nikoliv. Své si zažil a mozkové závity potrápil i sám šéfredaktor Václav Vlček. Vystřižení obdélníkové izolace z Armaflexu a protažení tyčí je již hračka.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
