Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.) | Kapitola 9
Seznam kapitol
Tuning počítače dotažený do absurdna – tak by se dal charakterizovat projekt UDesk. Řezání, vrtání, svařování, frézování, broušení nebo lakování, to je jen stručný výčet aktivit, které směřují k realizaci odvážného plánu. Nečeká vás jen strohý popis úprav, ale i rady a postupy, které se vám mohou hodit při vlastních modifikacích.
Hliník je oblíbený materiál mezi moddery pro řadu vlastností, které úpravy usnadňují. Jedná se o relativně měkký materiál, do kterého se snadno vrtá, lze jej lehce stříhat i v tloušťkách, které by u oceli byly běžnými nástroji nepřekonatelné. Jeho nízkou hustotu (váhu) a tepelnou vodivost není ani potřeba připomínat.
Stříhání
Jak se tedy porovnat s hliníkovým plechem v domácích podmínkách? Možností je několik, záleží na tloušťce zvoleného materiálu (různé druhy slitin hliníku zde neuvažuji). Materiály do 1 až 1,5 mm lze celkem snadno stříhat ručními nůžkami na plech. Tlustší plech (cca do 4 mm) lze stříhat pákovými nůžkami. U obou postupů však je potřeba mít na paměti, že jedna strana střihu se bude ohýbat, nebo jinak deformovat. Další možností, tentokráte ne už z domácích podmínek, jsou například tabulové nůžky. Těmi se obvykle stříhá tenký plech, ale sám je používám i na trojku hliník a jde to. Jejich výhoda je v dlouhých rovných střizích, s minimální nutností hrany dál opracovávat.
Pokud nechcete hliníkový plech stříhat, máte možnost jej řezat. Základem je dobře upnutý materiál a pilka s plátkem na kov. Zde je důležité říct, že hliník se při rychlejším řezání může zahřát natolik, že se začne „mazat“. Lehká obrana je použít při řezání olej, stačí obyčejný stolní. Pokud chcete dělat větší otvory, tak můžete použít přímočarou pilu, platí zde ale nutnost pevného upnutí plechu a průběžné mazání plátku pily. Tyto řezy obvykle nebudou perfektně rovné, takže je potřeba dokončit hranu například pilováním (pro rovnou hranu je možné například sevřít do svěráku mezi dva rovné kusy nějakého materiálu a podle nich pak pilovat do roviny).
Vrtání
Pokud budete něco upravovat, tak se k vrtání určitě dostanete. Není to žádná věda, ale i zde platí několik dobrých rad. Základem je ostrý nástroj – vrták. Ten se přirozeně tupí, takže je možné i vhodné je po delší době přebrousit (je to ale celkem obtížné, obzvlášť pokud se o to pokoušíte pouze v ruce. Existují na to však i pomůcky, s kterými docílíte slušných výsledků).
I když máme ostrý vrták, tak to není zárukou úspěšného vrtání. Co se může stát? První typický problém je, že vyvrtaný otvor nebude na místě, kde jste chtěli. Tomu se dá předejít několika jednoduchými kroky. Za prvé je výhodné si místo středu otvoru dobře označit a udělat na místě malý důlek pomocí tzv. důlčíku. Prohlubeň podrží vrták na místě plánovaného otvoru. Dalším krokem je vrtat větší otvory postupně – nebudeme se pokoušet vrtat 12mm otvor najednou, práci si ulehčíme a zpřesníme předvrtáním například 4mm otvoru.
Dalším neduhem, který je spojen s nedokonalými nástroji a vybavením, je nepravidelný otvor (trojúhelník, pětiúhelník atd.). To se projevuje především při vrtání velkých děr to tenkých materiálů (např. 10mm otvor do 2mm plechu). Proti tomu se dá bránit celkem jednoduchým trikem. Po předvrtání otvoru na dané místo poskládáme několik vrstev nějaké tkaniny a vrtáme přes ni. Rozdíl mezi vrtáním bez a s ní je až neuvěřitelný. Pokud něco nepokazíte, tak otvor bude i v tenkém materiálu perfektně kruhový a "čistý". Jak to funguje? Vrták má dva břity, které jsou relativně nestabilní - látka, přes kterou vrtáte, se nabalí do odvodných drážek vrtáku a vytvoří stabilizační válec, který drží vrták na jednom místě.
Už víme jak vrtat, ale ještě jsme si neřekli, čím. Kdybych řekl vrtačkou, asi by to nikoho nepřekvapilo, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Existuje celá řada typů vrtaček, ale i jiných nástrojů, které udělají díru do materiálu. Zůstaňme při zemi a vypusťme z výčtu milionové CNC vodní paprsky a podobná zařízení, která stejně nikdo z nás doma nemá.
Naopak takovou ruční vrtačku má snad každý kutil. Ta je základem i pro každého moddera, není vůbec drahá, a její použití je verzatilní. Můžete sehnat větší či menší, nebo i nějaké aku vrtačky. Jsou však i situace, kdy se hodí něco robustnějšího, jako je například sloupová nebo stojanová vrtačka. Ta vám narozdíl od ruční zajistí perfektní stabilitu vrtání a především kolmost. Navíc si materiál můžete upnout do svěráku a ten k základně vrtačky a dělat věci, které by s ruční byly naprosto vyloučené.
Díru do materiálu neudělá jenom vrtačka. Existuje například zařízení, které se jmenuje revolverový děrovač, a to je schopno udělat jedním plynulým pohybem díru do tenčích materiálů. V hliníku není problém takhle udělat dírku do 3mm plechu. Výhodou je rychlost a přesnost díry, společně s jednoduchostí použití.