Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.) | Kapitola 8
Seznam kapitol
Tuning počítače dotažený do absurdna – tak by se dal charakterizovat projekt UDesk. Řezání, vrtání, svařování, frézování, broušení nebo lakování, to je jen stručný výčet aktivit, které směřují k realizaci odvážného plánu. Nečeká vás jen strohý popis úprav, ale i rady a postupy, které se vám mohou hodit při vlastních modifikacích.
Dostáváme se ke stěžejnímu prvku celého stolu – ke skříni, v níž budou umístěné komponenty. Na tuto část projektu je kladeno asi nejvíce požadavků a omezení. První faktor zvyšující obtížnost výroby je požadavek na vyjímatelnost (a možnost skříň rozebrat). To je vyřešeno tak, že jsou jednotlivé díly spojeny šroubky M4 a ne například nýtovány nebo svařovány. Další komplikací je požadavek na co nejmenší velikost – pod stůl by se měl vejít zásuvkový kontejner – a současně je žádoucí dostatečný prostor nejen na všechny komponenty, ale také na manipulaci při jejich instalaci a zapojování kabelů nebo rozvodů vodníka.
Konečné rozhodnutí vedlo k rozměrům 52 × 52 cm v základně skříně a 49 × 50 cm pro samotnou výklopnou desku s komponentami. Pro optimální komfort organizace kabelů a hadic byl určen prostor o výšce 3 cm pod výklopnou deskou. Je důležité mít na paměti, že v tomto prostoru se bude muset řízeně pohybovat napojení vodního chlazení z fixní části skříně na pohyblivou.
Dílů je pěkná hromádka, a to je jen základní konstrukce – ve finále je dílů více než dvojnásobek.
Výběr materiálu na skříň byl poměrně snadný, mám celkem velkou zásobou starších hliníkových plechů o tloušťce 3 mm. Ty se dobře obrábí a současně jsou dostatečně masivní, aby samy o sobě poskytovaly solidní nosnou konstrukci. Zde si možná říkáte, že na sériových skříních je i tenčí plech a že to drží dobře taky. To je naprostá pravda. Rozdíl je v tom, že průmyslová výroba dovoluje provádět složité ohyby a prolisy, které výrazně zvyšují pevnost i tenkých plechů (naprosto typické pro ocelové „papírové“ skříně za pár stovek).
První sestavení skříně
Perforovaná část zadního panelu desky a rozšiřujících karet nebyla vůbec snadná na výrobu. Jednotlivé průřezy v plechu musí mít přesné rozměry kvůli konektorům rozšiřujících karet, musí mít správnou výšku, přesně umístěný závit pro upevňovací šroub záslepky atd. Z těchto důvodů jsem se rozhodl použít „pouze“ 1,5mm hliníkový plech. Jaký je postup výroby? Na materiál je potřeba narýsovat přesné rozměry otvorů a děr, u pravoúhlých průchodů se nejprve vyřeže hrubý tvar a ten se následně vypiluje do přesných rozměrů. Toho lze snadno docílit upnutím do svěráku s hliníkovými čelistmi, které budou sloužit jako doraz pilníku.
Výklopný mechanizmus byl náročný především na přesnost jednotlivých dílů. Pro perfektní sesazení pantů byly díry vyvrtány menším průměrem a zbytek byl ručně vystružen. Tento proces zajistí poměrně vysokou tuhost, která bude potřeba na dobré vlastnosti plně zatíženého systému.
Občas není problém ani tak vytvořit individuální díly, jako vytvořit řadu závislých komponent, které na sebe doléhají pod různými úhly. Celá tato konstrukce navíc musí dobře sednout do skříně samotné (s vůlí 1 mm na 50 cm). Zde nelze doporučit nic jiného, než klasické dvakrát měř jednou řež (a ohýbej) s tím, že bych to rozšířil na prototypování především ohybů. Komprese a roztažení ohýbaného materiálu je věc, kterou z hlavy pro všemožné úhly nevymyslíte. Možná by se dala najít v tabulkách, ale to byste zase potřebovali znát přesně typ materiálu. Snazší je to prostě vyzkoušet na kousku odpadního materiálu, o kolik se plech natáhne a kdy se třeba začne lámat a podobně.
Samotná skříň se jeví jednoduše, ale práce s velkými kusy materiálu komplikuje výrobu, navíc ohyby relativně tlustého 3mm hliníku nejsou na klempířské ohýbačce plechu úplně snadné a nároky na přesnost nejsou snadné splnit.
Nakonec to dobře dopadlo a skříň je „kompatibilní“ s vnitřní konstrukcí. Dosednutí dílů je přesné. Na skříni je několik pohyblivých mechanizmů, které musí ve výsledku do sebe zapadat. Patří tam především výklopný systém, dále pak držák kabelů a také krycí dvířka prostoru pro vývody kabelů. Všechny tyto pohyby musí být dobře naplánovány a provedeny, aby nakonec vše sedělo a drželo pohromadě. Dvířka a kabelový držák totiž budou upevněny v základních pozicích pomocí několika magnetů. Pokud by nedoléhala nebo byla nějak vychýlená, tak by magnety držely málo nebo vůbec.
Ukázka toho, jak funguje mechanizmus vyklápění. V příštím díle se můžete těšit na video s demonstrací manipulace s běžícím PC.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
