Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.)
i Zdroj: PCTuning.cz
Návody Článek Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.)

Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.) | Kapitola 7

Pavel Urbánek

Pavel Urbánek

8. 4. 2014 03:00 47

Seznam kapitol

1. Úvod  2. Cíle  3. Návrh 4. Inovativní aspekty 5. Výroba desky a konstrukce stolu 6. O „dřevu“ 7. O zpracování a lakování dřeva 8. [Galerie] Výroba skříně 9. Stříhání a vrtání
10. O závitech (a jak je vyrobit) 11. Lakování kovů 12. Výběr nátěrových hmot 13. Bezpečnost až na prvním místě 14. [Galerie] Lakování dílů skříně a jejich montáž 15. [Galerie] Montáž konstrukce stolu 16. Závěr první části 17. Závěrečná galerie

Tuning počítače dotažený do absurdna – tak by se dal charakterizovat projekt UDesk. Řezání, vrtání, svařování, frézování, broušení nebo lakování, to je jen stručný výčet aktivit, které směřují k realizaci odvážného plánu. Nečeká vás jen strohý popis úprav, ale i rady a postupy, které se vám mohou hodit při vlastních modifikacích.

Reklama

Řezání

Dřevo je materiál poměrně snadno obrobitelný, takže není problém jej uříznout nebo jinak zpracovávat. Je také ale výrazně méně odolné a uniformní než například kov a je tak relativně snadné jej poškodit. Při řezání hrozí riziko vyštípnutí třísek na hranách řezu. To je různě velké při použití různých nástrojů. Pokud budete chtít udělat přímý řez, tak pravděpodobně sáhnete po kotoučové pile. Ta při relativně vysokých otáčkách dřevo odebírá obvykle směrem k sobě, což vede k vyštipování na straně, kde řežete. Řezat se tedy vyplatí vždy z té méně viditelné strany. Platí taky, že čím ostřejší nástroj máte, tím lépe bude řezat. Dále se používá trik s olepením místa řezu páskou, která podrží vlákna dřeva více pohromadě a pomůže ochránit materiál před vyštípnutím. Zmínil bych také to, že existují různé kotouče s různým počtem zubů, některé pro řezy po letech, jiné napříč, obecně také platí, že více zubů znamená méně štípání, ale pomalejší řez.

Kotoučová pila.
i Zdroj: PCTuning.cz
Kotoučová pila.

Někdy je potřeba řezat i jiné než rovné hrany. To se pak může sáhnout po přímočaré pile. Z osobních zkušeností však doporučuji toto zařízení používat jen na slabší materiály. Plátek pily se může ohýbat a řez v hlubokém materiálu nebude pěkný ani rovný. Existuje opět celá řada plátků s různou hustotou zubů i různou orientací, některé řežou směrem k pile, jiné směrem od ní – je potřeba toto sledovat kvůli vyštipování.

Přímočará pila.
i Zdroj: PCTuning.cz
Přímočará pila.

Dřevo se dá zpracovávat řadou dalších postupů, zmínil bych frézování, které se typicky hodí na otvory, ale zase se jen obtížně udělají pravoúhlé rohy.

Vnitřní pravé úhly jdou pomocí běžných metod obrábění jen obtížně docílit.
i Zdroj: PCTuning.cz
Vnitřní pravé úhly jdou pomocí běžných metod obrábění jen obtížně docílit.

Na řezání desky jsem tedy vzal kotoučovou pilu, řezy oblepil, řezal ze spodní strany desky. Obvodový řez byl velmi dobrý (koupil jsem si nový ostrý kotouč s karbidovými plátky a 50 zuby). Vyříznutí otvoru bylo už trochu rizikové, pilu bylo potřeba do dřeva doslova zanořit, což je celkem nebezpečná operace a nedoporučoval bych ji provádět. Rohy otvoru se dořízly přímočarou pilou.

Lakování dřeva

Povrchová úprava pracovní desky je důležitá. Na desku bude v průběhu času působit řada nepříznivých vlivů, ať už jsou to vrypy nebo škrábance, pády předmětů nebo vlhkost (polití, pot atd.). Na trhu je celá řada prostředků, kterými lze dřevo ošetřit a určitým způsobem chránit. Mně se líbí lesklý povrch, takže jsem se rozhodl pro lakování bezbarvým lakem. Teď záleží ještě na typu. Měl jsem poměrně špatné zkušenosti s odolností vodou ředitelných laků, proto jsem sáhl po epoxidovém laku, který by měl odolat. Nepříjemností je, že se jedná o dvousložkový přípravek, což přináší nutnost vážit jednotlivé složky před smícháním a následně lak ještě ředit.

Lehce předbíhám, ale zde vidíte nalakovanou desku umístěnou na konstrukci stolu.
i Zdroj: PCTuning.cz
Lehce předbíhám, ale zde vidíte nalakovanou desku umístěnou na konstrukci stolu.

Lakování jsem začal pomocí štětce na doporučení prodejce laku. První nátěry šly poměrně hladce, po každém následovalo lehké broušení. Třetí vrstva byla už docela hrbatá, byla patrné stopy štětce (i když jsem dodržoval přesně poměry laku tužidla i ředidla). Následovalo broušení a čtvrtá vrstva, ale problém se ještě zhoršil, dopadlo na mě zoufalství. Problém taky byl jak uchovat štětec do dalšího nátěru, i když byl vypláchnutý a ponořený v ředidle, tak za dva dny tvrdnul. Nezbylo mi nic jiného, než přejít na kompresor a stříkací pistoli. Začal jsem ředit tak, jak mně přišlo vhodné (výrazně více ředidla než v návodu, rozliv jsem zkoušel na odřezcích) a dostavil se úspěch, povrch byl o třídu lepší než pomocí štětce. Po třech lakováních bylo hotovo. Obava s čištěním dvousložkového epoxidového laku z pistole se ukázala taky jako lichá.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama