Přehled procesorů - březen 2006

Ve světě procesorů se toho změnilo opravdu mnoho, a tak si myslím, že si dnes tento článek zaslouží o jednu kapitolu navíc. Mým úmyslem je poukázat na věci, díky kterým procesory AMD v loňském roce neměly konkurenci, ale také na věci, které Intel přichystal a stále chystá pro tento rok.

Je to již dlouho, co Intel uvedl na trh procesory Pentium 4 s jádrem Prescott. Postupně se vystřídalo několik revizí (dle zdrojů na internetu a0, b0, c0, d0 a e0). Do paměti se nám vryly především revize D0 (nejvíce rozšířená, ta nyní trůní v mém socketu) a poslední E0. Ano, správně, je to celkem pět revizí. Je tedy znát, že Intel měl s procesorem spoustu problémů. Podrobnosti si nechme na jindy, ale tím nejzásadnějším problémem bylo TDP. Intel si od přechodu z 130nm na 90nm sliboval snížení tepelného výdeje procesorů. To se však nepotvrdilo a mnoho zákazníků Intelu, kteří přešli z jádra Northwood na Prescott bylo zklamáno.

Nejvýkonnější modely s jádrem Prescott totiž dosahovaly TDP až 150W. To však neunesl ani stařičký socket 478, a tak Intel musel vyrukovat s něčím odolnějším, tedy se socketem 775, který je jak víme revoluční v tom, že má "nožičky" on, ne procesor. Vedlo to však ke zmatení, občas až ke znechucení zákazníka. Ten si buď myslel, že socket 775 mu přinese nějaká ta procenta výkonu navíc, jiný zase přemýšlel o tom, proč si má kupovat novou základní desku s novým socketem když se Intelu nepovedlo TDP snížit ani tímto novým socketem.

Poslední revize jádra E0 a Prescott 2M (2MB L2) však tomuto procesoru reputaci o mnoho zlepšují, vtipy o topinkovačích jsou v tomto případě opravdu nemístné, hlavně díky vylepšenému SpeedStepu.

Důležité také je vzpomenout si, že Intel zavedl EMT64 až dodatečně u Celeronů D a Pentií 4 6xx.

i Zdroj: PCTuning.cz

A co se v té době dělo u AMD? Vyměnili jsme Athlony XP za Semprony, které díky své ceně potichoučku polehoučku vytlačily inovované Celerony D z výsluní low-endu. Co bylo však to hlavní, co AMD pomohlo? AMD jako první přišlo s 64bitovými instrukcemi pro běžné desktopové procesory. Byl to ohromný tah, především reklamní. Na každém rohu na nás billboardy křičely "AMD64!" a spousta z nás vlastně ani netušila, k čemu je to dobré. Bohužel 64bitové Windows XP byly, potom zase nebyly a pak se říkalo, že budou. Popravdě, nic takového jako 64bitové Windows se nejen díky své ceně do světa nerozšířilo, a tak jedinou výhodou 64bitového procesoru zůstává větší adresovatelná fyzická paměť, doufejme, že Windows Vista to změní. 64bitů rychle prosáklo také do low-endu, k procesorům Sepmron.

AMD si však díky AMD64 a tajuplné sběrnici HyperTransport (mnoho lidí si čirou náhodou pletlo zkratku HT u Athlonů s HyperThreading, z čehož AMD také mohlo těžit), jejíž frekvence jsou opravdu hyper získalo mnoho nových zákazníků. Nejen díky tomuto, ale také díky výtečné FPU jednotce, díky které neměly ve své době relativně levné (oproti P4 zcela určitě) Athlony 64 na herním poli konkurenci. AMD to vyhrálo také díky procesorům řady FX, které jim dělaly na všech větších herních akcích nemalou reklamu, a sice oprávněně, FX-53, 55, 57 jsou opravdu úžasné čtverečky miniaturních rozměrů s pekelným výkonem. Nesmíme také zapomenout na to, že mnoho lidí upoutal fakt, že nízko taktované procesory byly stejně výkonné jako výše taktovaná konkurence. AMD na to šlo tedy od lesa - kašleme vám na hrubou sílu, zmákne to architektura a precizní integrovaný (tudíž také revoluční) paměťový řadič.

Spousta lidí si tedy vyměnila na svých počítačových skříních nálepku Intel Inside za AMD. Stejná spousta lidí si na tuto nálepku také velice rychle zvykla. AMD pak rychle přišlo na trh s Athlony X2. Svět tedy opět viděl něco nového, něco dvojnásobného. Tentokrát to však nebylo 64 místo 32 bitů, ale něco o mnoho lepšího - 2 jádra místo jednoho. Hračky to byly sice velice drahé, ale za to také velice výkonné. Intel byl tou rychlostí zřejmě malinko zaskočen a stále vylepšoval svá chystaná Dual Core 820 a 840. Ta však byla velkým zklamáním, především díky vysoké spotřebě (Smithfield slepený ze dvou Prescottů), výkonu, který neodpovídal ceně, ale také počtu zničených základních desek.

To všechno se časem nějak vycentrovalo a my nyní vedeme v patrnosti Dual Core od AMD i od Intelu. AMD však jasně vedlo na poli DualCore procesorů, ale cítilo, že dokonalosti něco chybí. SingleCore procesory sice vedly ve hrách, ale malinko ztrácely v práci s videem a databázových aplikacích. O něco horší to bylo také při multitaskingu, protože Pentia 4 měla výhodu v podobě HyperThreadingu (občas máte 1,5 procesoru). AMD tedy udělalo velice zajímavý kousek - uvedlo na trh Opterony pro socket 939, konkrétně model 144 vypálil Intelu rybník. Jeho cena se pohybuje zhruba na úrovni Pentia 4 630, avšak po přetaktování odpovídá výkon tohoto procesoru procesorům FX-55 nebo dokonce i FX-57.

Jak vidíme, AMD se loni opravdu dařilo. Intel se však zřejmě rozhodl, že dovolené bylo dost a že je na čase vzít situaci pevně do rukou. Prvním dobrým krokem je uvedení nového jádra. Intel přešel na 65nm výrobní technologii a na světě je nové jádro Cedar Mill, které je výkonnější a především pak méně hřeje, díky čemuž umožňuje ohromné přetaktování procesoru. Ostatně o tom vás ve svém článku nedávno přesvědčil Jirka Kwolek.

Co že je na tomto kroku tak zásadního? Zatímco přechod ze 130nm na 90nm nepřinesl AMD ani Intelu žádné výsledky, přechod z 90nm na 65nm očividně znamená celkem zásadní snížení TDP a mírné zvýšení výkonu. A zatímco Intel už ze svých továrem chrlí 65nm procesory (jako) na běžícím páse, AMD se na tento přechod teprve chystá. A zatímco se AMD chystá na tento přechod, Intel již předvedl první ukázku 45nm jádra. Zdá se, že tyto změny jsou celkem zásadní a Intel má v tomto oboru nyní velký náskok.

Poznámka: Pentia s Cedar Mill jsou značena 6x1, DualCore se dvěma jádry Presler 9xx.

Co je však zásadnější je zásadní rozhodnutí Intelu - opustit architekturu NetBurst a přejít na novou Conroe. Tím se u Intelu dočkáme podobného třesku jako kdysi u AMD - frekvence se sníží, ale výkon zvýší. Že plkám? Neřekl bych, testy na zahraničním Anandtechu mluví za vše. Ukazují na to, že pomalejší Conroe (2,66 GHz) bude ve hrách zhruba o 40% rychlejší než 2,8GHz Athlon X2.

Samozřejmě, AMD také chystá nové procesory, ale tentokráte budeme u AMD měnit základní desky kvůli socketům a jak se zdá, procesory Intel budou levnější nežli nové Athlony. Situace se zřejmě obrací a musím konstatovat, že je tomu dobře, AMD se totiž opět bude muset zamyslet nad cenami svých produktů a vítězně z toho vyjdeme my, spotřebitelé. O moc lepší než tyto nárazovky by ale byla trvalá rivalita AMD a Intelu ve výkonu i cenách.

Další zmínky o novinkách ve světě procesorů, a také o něco konkrétnější věci jsem si schoval do vlastního přehledu procesorů. Neberte, prosím, tuto kapitolu jako propagaci toho nebo onoho či špinění jména té či oné firmy, tak opravdu nebyla myšlena.