Přehled procesorů - říjen 2005 | Kapitola 6

Je mi naprosto jasné, že někteří z vás čekali v této kapitole nějaké testy nejžhavějších procesorů. V tom případě vás zklamu. Pro tentokrát jsem do této kapitoly zařadil starý dobrý Athlon XP, který by dnes koupil asi málokdo, ale stále jej v nabídce některých obchodů můžete naleznout. Není to totiž tak dávno, co napříč naší republikou panovala euforie, ve které každý nakupoval právě Athlon XP. I já se málem nechal zlákat, ale s nákupem jsem otálel tak dlouho, až Athlon XP upadl v zapomnění - spolu se Socketem A. V době své slávy byl však Athlon XP jedním z cenově nejpřijatelnějších procesorů - vzpomeňte ne příliš výkonné Durony (odlehčené Athlony) a začínající drahá Pentia 4 s jádrem Willamette. Speciálně model 2500+, který si díky svým parametrům a ceně získal srdce nejednoho overclockera. Právě proto si myslím, že si Athlon, ještě dříve než skoná, zaslouží důstojné rozloučení:

Jak to všechno začalo?

i Zdroj: PCTuning.cz

Začalo to celkem nevinně. AMD uvedlo na trh novou řadu procesorů s názvem Athlon XP a po světě začaly běhat zvěsti šílenců, že procesor vyžaduje pro svůj chod Windows XP. Jak zajisté brzo zjistili, mýlit se je lidské. Athlon XP se stal dalším procesorem z rodiny K7 - měl nahradit klasický Athlon.

Byla tu tedy nová konkurence pro procesory Intel, ale orientovat se v ní dnes již není tak jednoduché. Do světa totiž byly postupně vypuštěna tři jádra Athlonů pro patici Socket A:

1. Palomino, které přineslo následující novinky:

• rozklad instrukcí probíhal v sedmi stupních
• pověstnou paralelní superskalární trojnásobnou FPU a trojnásobnou ALU
• sady instrukcí 3DNow! Professional a SSE
• L1 cache 64+64 kB (data a instrukce)
• L2 cache 256kB, 64-bit, stejná frekvence s procesorem
• první teplotní čidlo procesoru AMD (dříve spoleh na základní desku)
• FSB 133 MHz (DDR 266 MHz)
• 0,18

  µ

  ; 1,75 V; 1,2 až 1,7 GHz

2. Thoroughbred - dalším krkolomným jménem závodního koně bylo pojmenováno druhé jádro Athlonu XP, které narozdíl od Palomina bylo vyráběno 130nm technologií. Z toho přímo vyplývá, že procesory pracovaly s nižším napětím - 1,5 - 1,65 V. Nejvyšší tovární takt se vyšplhal na 1,8 GHz. AMD však následně provedlo revizi tohoto jádra, celé ho přestavělo a uvedlo na trh jako Thoroughbred B. Rozdíl? Vylepšené řízení spotřeby a snížený výdej tepla. Do světa vyběhly i Athlony XP Thoroughbred na frekvencích, které byly až doposud doménou Palomina. Nakonec jsme se dočkali i jader verzí C a D, které vždy znamenaly nové přírůstky do rodiny Athlon XP.

3. A nakonec to nejlepší - jádro Barton. Jak dobře můžete vidět v kapitole mainstream, stále můžete Athlon XP s tímto jádrem sehnat. Konkrétně třeba model s ratingem 3200+ (nejrychlejší AXP měl rating 3400+). Asi tím nejpodstatnějším rozdílem je, že jádro pracovalo s FSB 166 MHz, tedy 333 MHz efektivně. S použitím příslušných pamětí tak došlo k nárůstu paměťové propustnosti. I proto byla L2 cache procesoru zvětšena na 512kB. Ani jádro Barton nezůstalo pozadu a po světě postupně běhalo několik jeho verzí, především D a E, přičemž poslední jmenované, tedy Barton-E, pracovalo s FSB 200 MHz.

Jak jistě dobře víte, označení Athlonů neznamená reálnou pracovní frekvenci. Je výsledkem jakýchsi výpočtů matematiků zaměstnaných u AMD. Nutno však říci, že rating zhruba odpovídá výkonu Pentií na odpovídající frekvenci. Avšak od té doby, co Intel zavedl HT se PR Athlonů od pravdy o něco odklonil. Níže tedy uvedu tabulku, která ukazuje příklady frekvencí, PR, a také násobiče.

Právě v tabulce můžete krásně vidět, proč to byl právě Athlon XP s ratingem 2500+, který byl tak oblíbený. Byl to totiž nejlevnějším Athlonem XP založeném na jádře Barton. Pokud dobře počítám, při použití DDR400 pamětí (resp. FSB 200 tak, aby se nemusely chudinky taktovat) a násobiči Athlonu 2500+ (10x), jste dostali frekvenci procesoru 2 GHz, tedy model 300(4*10*0,2+1) = 2700+. A s o něco mále lepšími paměťmi a AGP/PCI lock si dokážu představit přetaktování procesoru někam na úroveň modelu 3000+. To ale vyžadovalo také řádné chlazení, což byl v případě přetaktovaných Athlonů menší oříšek. Athlony totiž neměly ochranu jádra - kovový heat spreader, který by zajisté pomohl lepšímu chlazení.

Nutno říci, že na dnešní dobu není Athlon XP rozhodně žádný zázrak. Vkládá se do stařičkého Socketu A (462 pinů), který neumožňuje výkon hodný dnešních požadavků. Avšak jedna výhoda tu přec jen je. Pokud si dobře vzpomínám, Athlon XP ještě neměl integrovaný paměťový řadič, a tak záleželo na řadiči pamětí na základní desce. Právě proto je u Athlonu XP pro Socket A možné to, co Semprony pro Socket 754 nezvládají - Dual Channel mód. Abych byl konkrétní, třeba čipová sada VIA KT-880 je pro Athlon XP a DC mód více než vhodná.

Athlon XP už dnes nikoho svým výkonem asi neoslní, ale i tak - pokud máte počítač se Socketem A osazený nějakým slabším Duronem, zapátrejte na stránkách výrobce základní desky, a pokud vám stačí přeflashovat pro podporu Athlonu XP BIOS, možná se vám některý z cenově přijatelných Athlonů vyplatí.