z-denicku-pc-stourala-jak-jsem-se-stal-progamerem
Zábava Článek Z deníčku PC šťourala: Jak jsem se stal "Progamerem"

Z deníčku PC šťourala: Jak jsem se stal "Progamerem"

Vopička Ondřej

Vopička Ondřej

10. 12. 2004 00:00 46

Všichni moc dobře víme, že výpočetní technika a záležitosti s ní spojené nefungují vždy zcela podle našich představ. Každému se jistě nejednou stala nějaká příhoda nad níž se ještě doteď pozastavuje (ať už s úsměvem či se zděšením). A jelikož tyto úsměvné historky ke světu osobních počítačů neoddělitelně patří, tak jsme se rozhodli, že se pustíme i do této oblasti a každé páteční odpoledne vám pomůžeme se trochu odreagovat na nadcházející víkend. Berte to tedy s jistou dávkou nadsázky... a ponořte se do příběhů, jež "napsal sám život" :-)

Reklama

Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami či událostmi je náhodná, či zcela neúmyslná :-)

Mystery of time

Každý šťoural ve větší či menší míře inklinuje k počítačovým hrám, což je, ruku na srdce, prapůvod všeho zájmu o problematiku PC a tvořené zájmové činnosti známé jako "šťouralství".

Ani já jsem na tom nebyl jinak. Odkojen Commodorem 64, kde jsem nejdříve s přikoupeným kazeťákem zápolil s tvrdošíjným programem Turbo250 a po večerech tajně chodil za Kleinem hrát na jeho Atari800XE a ZX Spectrum. Po obdarování 5.25" floppy mechanikou jsem se cítil skutečně jako největší "king", protože všichni v té době zůstávali daleko za mnou v "dřevěných" dobách tak nespolehlivého média, jako je kazeta. C64 byl dobře promyšlený vynález, základní OS na bázi jednoduchého BASICu a nekonečné hraní pecek jako Defender of the Crown nebo prvních LucasArts-adventur Maniac Mansion a Zack McCracken se snoubilo v akční řeži s Turricanem. V té době však vstoupil do hry znovu Klein a posunul celou laťku výše, to když byl obdarován zánovním strojem Amiga500. Škodolibé vysmívání mému 64Kb RAM a externí floppy mechanice, jsem měl denně na talíři a mělo to za následek můj mírně opožděný vývoj spojený s plachostí k opačnému pohlaví.

Z deníčku PC šťourala: Jak jsem se stal "Progamerem"
i Zdroj: PCTuning.cz

Kleinova Amiga500 byla se svojí "konzolovou" strukturou hodně zajímavá a donutila konečně zbavit se Kleina své oblíbené Sega Mega Drive 2, kterou prodal tenkrát jakémusi chudákovi se Sinclairem. Časté nátlaky na rodiče, že C64 je sice fajn, ale pokud se ho podaří prodat, raději bych chtěl novou "přítelkyni" od Commodore. Mezitím jsem (kvůli Amize) začal kamarádit hodně s Kleinem a den co den po škole jsme zdrhali a proháněli hnusáky v Laser Squad, postupovali týmově v Space Hulk (koncept Warhammer), s hvězdným pilotem Blairem likvidovali kočkovité Killrathi ve Wing Commanderu a v Desert Strike zatočili s odporným diktátorem na Středním východě. Po zhruba půl roce jsem se dočkal a ježíšek přinesl zánovní model Amigu600. V této chvíli jsem převzal otěže naší malé soutěže zase já. Můj výsměch se zpravidla stáčel k enormním rozměrům Amigy500, nemotorného TV adaptéru (který měla A600 integrovaný) a ultratěžkého zdroje, který by ve verzi pro A600, nevím proč, daleko lehčí.

Z deníčku PC šťourala: Jak jsem se stal "Progamerem"
i Zdroj: PCTuning.cz

Na A600 se vydrželo docela dlouho, i když byla posléze nahrazena jednoznačně progresivnějším strojem A1200. Zatímco Klein po pár letech přesedlal na platformu PC, já jsem se stále držel oblíbené "přítelkyně" a upgradoval na poslední model Amiga1200, s novinkami v podobě 32-bit CPU a vylepšených grafických AGA čipů. Hry se v tu chvíli dělily na AGA a ne-AGA. Válka Já-Klein se pak rozhořela v daleko větší konflikt Amiga-PC, kde Klein v počátku opovrhoval vším, co začíná na A (Ančovičky, Alien, Astronomie, Afrodiziakum, Alobal, apod. :-)). I když v té době měla co se týče kvality herního výběru Amiga rozhodně navrch, zejména v hrách od populární skupiny Team17 (Body Blows, Chaos Engine, Tower Assault) a pamatuji na probdělé noci při hraní Tower Assault, tak jednou u Kleina (mám dojem, že měl 386DX 40MHz) jsem viděl novinku v podobě hry Doom od IdSoftu. Doom se všem líbil, nestačily na něj bohužel ani "amigácké" odpovědi jako AlienBreed3D, Gloom, Death Mask, apod. Přesto jsem na platformě Amiga ještě nějaký čas vydržel.

Skutečnosti spojené zejména se širšími uživatelskými možnostmi stále více přisuzovaly více váhy PC a Amiga byla odsouzena k čistě herní platformě (v tu doby také Commodore zkrachoval, část odkoupil Escom, aby tuto platformu po počátečních velkých plánech definitivně z home-user scény zcela odstranil). V průběhu let jsem, jako každý amigista, přesedlal na platformu PC, u které se v podstatě držíme všichni dodnes. Až na malé výstřelky spojené se zakoupením PlayStationa, později PS2 a nyní i X-Boxu. Vše má však své logické odůvodnění spojené zejména s gamingem (X-Box byl jednoznačně koupen kvůli Halo a PS2 zase kvůli novým sériím GTA).

Crush''Kill''n''Destroy

Rozmach internetu a protokolů pro dálkový přenos dat dává nadšeným hráčům počítačových her okusit jedinečnou možnost v podobě multiplayeru. Klasický home-gaming celou situaci trochu komplikuje, přece jen to chce kvalitní přístup k síti, což není vždy zcela jednoduché a když už přístup je, vyžaduje poskytovatel krvavé peníze za jeho zprostředkování (krvavé například oproti na koleji ubytovaným studentům, kteří si na 100Mbps sypou CS, nebo sosají data závratnou rychlostí za směšné poplatky 500Kč - 1000Kč za semestr). Pro multiplayerová klání a kvalitní požitek ze hry není až tak důležitá rychlost (dostačující hranicí je 256Kbps), ale spíše odezva serveru (ping). Některé hry jsou na pingu závislé více (například série NHL, FIFA. Stačí pokles na pingu na 200ms jen na jednu sekundu a hra se prostě utrhne "Connection Lost"), některé méně (Star(War)Craft, CS, apod.). Nicméně pevné připojení je pro Home-PC usera podmínkou, protože přes dial-up (nebo slabší pevné metaliky (64kbps) nebo Wi-Fi) zahrajou akorát tak "Connection Lost").

Narozdíl od Sovy a Kleina, kteří jsou vždy přesvědčeni, že v dané hře vynikají (do té doby, než opustí singleplayer a nakope jim někdo v multiplayeru), řekl bych, že jsem průměrně-šikovný hráč. Éru CS jsem bohužel již propásl a nepodařilo se mi dostat pod kůži ani ostatním hodně hraným FPS jako Quake3, UT, Vietcong, MoH nebo Call of Duty. Soustředění mého umu jsem tudíž investoval do strategií (StarCraft a WarCraft) a sportovních her (NHL a FIFA). Veškeré mé multiplayerové ódy se však konaly spíše v rámci měření sil s kolegy nasmlouvanými přes ICQ nebo IRC.

Když jsem se pak později přihlásil do několika internetových lig (v EA Sports hrách), nestačil jsem se divit. Přes počáteční solidní výsledky jsem jako hráč hodně propadl a často bojoval o záchranu na posledních místech. Hráči takovýchto lig se rekrutují hodně z teenagerů 14-19 let a svým odkojením na PS mají naprosto sžité ovládání přes gamepad, což se mne (i když PS mám) příliš nepodařilo. Snad aby mi dokázal, že to co dovedu já, umí také, se do stejné ligy přihlásil i Klein. Po prvních pěti kolech, kdy se Klein chlubil ve FiFa2004 skórem 1-22 a já měl na krku jen jednu remízu a čtyři prohry, došlo na vzájemný duel. Již předtím jsem s Kleinem párkrát tréninkově hrál a vždy mne překvapila jeho taktika "spálená země", kdy se soustavnou likvidací snažil vyfaulovat si své 3 hráče a dospět tak k milosrdné kontumaci 0:3. Po chvilkovém souboji se změněnou IP adresou Kleina, která je pro DirectIP spojení nezbytná, si Klein nejdříve tajně prohazoval útočníky (Bayer Leverkusen), aby později mohla hra začít. Nemá cenu popisovat průběh hry. Kleinovi se sice podařilo vstřelit na začátku branku, ovšem soustřednou ofenzivou jsem ho do poločasu přiměl třikrát kapitulovat a pak Klein zápas ukončil se slovy "tak na to kašlu", za což byl následně vyloučen z ligy :-). Tolik ke kariéře Kleina coby manažera v online lize FiFa2004.

Veni, Vidi, Vici

Vše začalo nevinným telefonátem Kleina, že v sobotu od 14h je v jedné pražské herně klání ve WarCraftu3, StarCraftu a CS. Na otázku "no to je pěkný, a co jako", Klein kontroval, že má nějakého známého, který bude hrát a že nám rezervoval 2 místa, ale musíme to před tím turnajem jako potvrdit a registrovat se do nějakého svazu. Klein mne nakonec umluvil, že bude sranda a že prý ceny rozdávají pohledné hostesky a v tom závalu 15-ti letých budeme mít zvýšené šance.

Klein sice rezervoval 2 místa v turnaji, ale opomněl se zmínit, že toto celé naše ztrapnění bude sledovat i podlý Sova, který určitě nevynechá jedinou možnou chvilku, aby si neodpustil uštěpačnou poznámku na naše herní výkony. Byly dvě možnosti: Buď Sovu ještě předtím vožrat, nebo ho nějak zabavit (pokusit se ho poslat do blízkého multikina).

Z deníčku PC šťourala: Jak jsem se stal "Progamerem"
i Zdroj: PCTuning.cz


(obrázek exkluzivně pro PCt, @2004 by J.C.)

K mému překvapení bylo v herně už kolem 13h plno. Podivný týpek stojící za recepcí nejdříve nechápal argumentaci Kleina, že se jedná o nějaká dvě zarezervovaná místa v příštím turnaji. Týpek pak požadoval registrační poplatek a poplatek na startovné, což činilo pěknou sumičku (dohromady asi 250Kč). Ukázalo se, že ačkoliv Klein mi ještě den předtím říkal "Hlavně nezapomeň fotku", že sám svou podobiznu zapomněl. Foto se mu podařilo extrahovat z jakéhosi průkazu, který používal jako vstupní kartu do zaměstnání se slovy "Stejně mne tam všichni znají". Herna se počala naplňovat, dorazil i Kleinův kamarád-progamer (vlastně teď kolega-progamer, protože vytvořením registrace ve svazu, jsme se stali všichni progamery) a nakonec i Sova, který ve svém tvídovém saku budil respekt i pohoršení u všech zúčastněných progamerů ("no co mám dělat vole, sem musel ráno do firmy!"). Průměrný věk u hráčů War3 i CS byl o poznání vyšší, než u hráčů EA Sports ligy, nacházelo se zde dokonce několik individuí o kterých by nikdo neřekl, že v takto pokročilém věku se zajímají ještě o PC gaming.

Klein nervózně očima hledal slíbené hostesky, ale kde nic tu nic. Přišel jakýsi týpek, konferenciér a na plátno začal promítat schéma vyřazovacího pavouka. Nejprve v CS, což nás moc nezajímalo, protože tam jsme se nikdo nehlásil, později pak WarCraft3, kde jsem byl přihlášen já s Kleinem a StarCraft: BroodWar, kde byl přihlášen Sova s Kleinem. Dokonce jsme na přihlášky uvedli, že sice máme jen dvě místa ve hře (dvě v War3 a dvě v SC: BW ), ale náš "klan" tvoří tři hráči. Po hádkách a několikerém uražení Kleina jsme klan pojmenovali "TreAmigos" "3AM", což bylo hodně kompromisní pojmenování oproti původním návrhům (Toporox, FlandersBoyz a Krusty-Clan).

"Rezervovaná místa" spočívala v tom, že jsme byli nuceni projít nejdříve kvalifikací. Jako hráč s číslem Q13, kde zejména ta číslovka mne již od začátku degradovala na úplného loosera celého turnaje, jsem si vylosoval soupeře Q9. Klučina okolo 18-ti let, celkem v pohodě. Nejdřív tvrdil, že mu to moc nejde, že odpoledne hraje CS, ale těmhle progamerům se nedá věřit ani nos mezi očima. Náhodný los mi přisoudil nemrtvé, kolegovi lidi. To bylo celkem štěstí, protože za nemrtvé se dá hrát celkem solidně a jejich útoky spočívají v jejich brutálním počtu, kterým se mohou pyšnit. Po počátečním oťukávání, kdy jsem se snažil zejména poznat rozmístění jeho základny na mapě a upgradovat své jednotky na maximální možnou mez, došlo k první větší šarvátce v blízkém lesíku, kde si skupinka rytířů na koni počíhala na mé hnusácké "pavouky". Střet skončil nerozhodně, podařilo se mi však na druhém konci mapy odehnat jeho "peony" od zlatého dolu a založit nový HiveCluster. Podstatnou část armády jsem rovněž přesunul k novému outpostu. Mohutný nával armády lidí byl zastaven hustým houfem zigguratů a letecká protiofenziva v podobě draků rozmetala slabou obranu soupeřovy základny. Když jsem pak vtrhl se svými necromancery a crypťáky do jeho opevnění, klučina se odporoučel a vzdal se.

Před dalším kolem kvalifikace jsem měl pauzu, tak jsem se zašel podívat na Kleina, který zápolil zrovna v BroodWar. Hloupý los mu určil Terrany a musel čelit těžko bránitelným Zergům. Zrovna jsem přišel do fáze, kdy to s Kleinem vypadalo nahnutě, ovšem v koutu mapy mi tajně ukazoval trumf v podobě několika Battleshipů. Zákeřný Klein se pak jal se svou skupinkou tanků a plamenometčíků nalákat soupeře do připravené pasti, ovšem chytil se sám. Jakmile se dostal na "cluster" Zergů, vykopala se kolem něj ze země obrovská skupina nepřítele a v nastalém chaosu nestačil Klein ani ustoupit. Klein se zamračil a zul si levou botu, pročež si okolní hráči vyžádali 10-ti minutovou přestávku. Okem jsem ještě stihl zaregistrovat Sovu, který se bavil s jakýmsi týpkem a pohlednou slečnou na herním "baru". Kleinovy bitevníky mu byly v tu chvíli k ničemu, protože smršť Zergů se mu protlačila až do základy. Klein se snažil ještě uletět s "létajícími" budovami. Ke cti Kleina nutno podotknout, že zápas nevzdal a bojoval až do posledního živého terrana na mapě.

I v dalším kole se mi podařilo postoupit a oproti BroodWaru, kde vypadli Klein i Sova, byl v tomto klání i Klein (ten postoupil kontumačně, neb se zjistilo, že soupeř použil jakéhosi bugu ve hře). Klein bohužel ve finálovém kole kvalifikace vypadl, protože los mu přisoudil Elfy a Klein War3 umí hrát "dostatečně" jen za lidi a skřety. Po skutečně dramatické bitvě, jejíž část se promítala i na rozděleném plátně, jsem k obdivu všech "progamerů" postoupil do hlavní soutěže asi po hodinové bitvě skřeti - lidé (já skřet :-)). Dostal jsem se mezi 12 nejlepších (8 nasazených + 4 z kvalifikace) a s napětím očekával další los. Hodina již pokročila a Klein se Sovou, kteří již vypadli ze všech bojů, se počali opíjet lahvovou plzní12 na "baru". Společnost jim dělal podivný dredař a dvě hostesky, do kterých nalévali červené s kolou.

Byl jsem nalosován do skupiny C hlavní soutěže (skupiny po 3, postupuje jen vítěz), kde byli mými soupeři nasazení hráči. Bohužel jakési nefér pravidlo říká, že nasazení hráči mají rezervovanou svoji oblíbenou rasu. Mohl jsem si tedy vybrat co postavím proti jeho nemrtvým. Do první bitvy jsem se vrhl se skřetama a tvrdě narazil (než jsem stačil vyrobit jakous-takous obrannou linii, soupeř mne zdecimoval. To prostě nešlo bránit). Jedinou mojí nadějí bylo vyhrát v druhém zápase. Zde si soupeř přisoudil elfy a já zvolil nemrtvé. Finálová část bitvy znovu běžela na rozděleném plátně, na které bylo ale velmi špatně vidět, tudíž jsem nemohl sledovat, co "soupeř" kutí. I Klein se Sovou si našli chvilku a pěli divoké chorály: "T ! Tři !! Tři !! Aaa! Aaa! Tři ! Aaa! AMIGOOS !!" v jejichž důsledku jsem se já i oni stali terčem posměchu všech přihlížejících. Bitvu jsem nakonec vzdal, ale zápas to byl do učebnic strategie a nejeden progamer mne později poplácal po zádech, že to bylo vskutku takticky dobře zahrané.

Cenu jsem nakonec nevyhrál žádnou, ovšem mé úspěchy a postup do hlavní soutěže jsme mohutně zapili ještě namístě a po té se starší část progamerů (a ti, kteří byli z Prahy, nebo měli kde přespat) přesunuli na afterparty do nedalekého rockového klubu. To co Klein se Sovou opomněli předvést na virtuálním bojišti, to předvedli zase v hospodě. Jednoznačně nejhorší hráči PC her tohoto večera, ovšem pařiči zdaleka největší. Došlo i k menší šarvátce, to když se alkoholem posilněný Klein dostal do rozepře s jedním progamerem, který prohlásil "tys hrál jak hovado". Naštěstí jsme Kleina uklidnili a večer proběhl sice v adrenalinovém, ale mírumilovném rytmu. To je taky důvod PC gamingu. Rozdat si to na férovku na virtuálních mašinách a ne hloupě před hospodou na studené dlažbě a za asistence hloučku povzbuzujících karikatur.

Ale to už je jiný příběh...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama