z-denicku-pc-stourala-penicka-a-paraplicko
Zábava Článek Z deníčku PC šťourala: Pěnička a Paraplíčko

Z deníčku PC šťourala: Pěnička a Paraplíčko

Vopička Ondřej

Vopička Ondřej

22. 10. 2004 00:00 39

Všichni moc dobře víme, že výpočetní technika a záležitosti s ní spojené nefungují vždy zcela podle našich představ. Každému se jistě nejednou stala nějaká příhoda nad níž se ještě doteď pozastavuje (ať už s úsměvem či se zděšením). A jelikož tyto úsměvné historky ke světu osobních počítačů neoddělitelně patří, tak jsme se rozhodli, že se pustíme i do této oblasti a každé páteční odpoledne vám pomůžeme se trochu odreagovat na nadcházející víkend. Berte to tedy s jistou dávkou nadsázky... a ponořte se do příběhů, jež "napsal sám život" :-)

Reklama

Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je náhodná, či zcela neúmyslná.

Prostopážnost jedinců, mezi které se šťoural také řadí, lehkomyslnost institucí, politická nálada a ne vždy nezkažená morálka přináší s sebou řadu situací více či méně úsměvných. "I hleď to hříšníků sémě co uvrhne to plemeno celé do apokalypsy vlastní" napsal jakýsi svatý do nejtištěnější knihy všech dob. Více či méně měl pravdu.

Vše se semlelo velice rychle. Katalyzátorem všech událostí byl nechvalně známý Klein, který jednoho večera v baru přišel s podivným sdělením. Houpavá chůze (přebíhání mezi zákopy), bomber a kšiltovka naražená do čela nevěstila nic dobrého. Nejdříve jsem si myslel, že se snaží utajit před nějakou ženštinou, ovšem co poté vylíčil, nebylo o moc lepší. Krátký dialog, ne nepodobný tomu z filmu Kolja, byl ve stylu "Špatný, špatný..." a z následných útržků jsem pochopil, že Klein byl dopoledne přizván k jakémusi výslechu na Policii. I když jsem se dušoval, že s jeho krabicemi plných CD-R nemám vůbec nic společného, tak vyšlo najevo, že muži zákona vlastní jakýsi seznam (black-list, hehe) jmen, mailových adres i adres bydliště. Rozlícen na Kleina jak se mé jméno ocitlo na tomto listu jsem zvýšil tón hlasu. Klein udělal jen "pšššš" a nenápadně se podíval kolem, paranoidně zmámen sledováním seriálu 24h, zda-li ho někdo nesleduje. "Až si pro tebe přijdou. A oni přijdou, tomu věř". Když jsem se snažil vyzvědět z Kleina další info o proceduře, která mne zřejmě měla čekat, dostal jsem se jen odpovědi (znovu ten Kolja): "Jsou dva. Ten jeden je příjemnej.. ale ten druhej... ten je vostrej jak břitva.". Řekl jsem ještě něco ve smyslu, že Klein je debil a šel domů.

Druhý den mi skutečně byla doručena obsílka k vyzvání pro "Podání vysvětlení" a dostavení se do centra neřesti v Kongresové ulici. Podepsán byl jakýsi kapitán, což mne utvrdilo v mínění, že na mne nebudou šetřit. Znovu jsem volal Kleinovi, avšak "účastník tohoto čísla neexistuje". Později se vysvětlilo, že vinou a paranoiou sklíčený Klein změnil nejen číslo, ale i mobilního operátora. Když jsem pak Kleina asi po 2 dnech navštívil, překvapilo mne, zejména jaká "čistka" byla provedena v jinak přeplněné skříňce médií a dále německé Windows 98 na Kleinově zánovním AthlonuXP 2600+ na nForce2. Rovněž jeho oblíbené černé tričko s nápisem "Absolutely illegal" bylo vyměněno za "Končím s chlastem". Klein mi posléze ukázal blyštivě originální německé 98čky a asi třikrát natáčel duhové CD proti světlu, abych důkladně viděl mizející a objevující se logo "okýnek". Znovu jsem na Kleina přitlačil s cílem dozvědět se prapůvod ocitnutí se mého jména na black-listu vlastněném na Kongresové. Klein tvrdošíjně tvrdil, že neví, a velmi se ho dotklo, že jsem ho několikrát označil za paliče a warezáka. Klein mi pak chvíli vysvětloval, že mé aktivity na P2P sítích typu kaazaa, edonkey a DC nejsou o moc lepší a pro jistotu mi dal okopírovaný text autorského zákona, abych se naučil. Kleinovy blbé výmluvy jsem už neposlouchal a nechal ho napospas jeho paranoie a německým W98, kde mne zejména zaujala nabídka START a možnost "Herunterfahren" což je obdoba "Vypnout" :-) Ale Herunterfahren je daleko lepší :-D.

V den to sváteční jsem poctivě oblékl "slušňácký" svetřík a nasedl do svého draka silnic s propadlou technickou a neměřitelnými emisemi. Na magistrále před sjezdem na Kongresovou jsem předvedl ukázkové porušení pravidel a střihl to obloukem k budově zákona. Dotěrný vrátný-policista mne ovšem nechtěl pustit na parkoviště to přilehlé s absurdní výmluvou, že to je jen pro zaměstnance ve služebním poměru. Upozornil jsem ho, že jsem nezávislý vyšetřovatel z ministerstva spravedlnosti, jedu za kapitánem tím a tím a ukázal mu z dálky ISIC kartu. Vrátný zkoprněl a uznal, že na chvíli zaparkovat můžu na jeho posvátné půdě a odevzdal mi parkovací lístek. Šlehnul jsem svůj vůz mezi BMW X5 a SuperB, což mělo výrazný estetický vliv na všechny přítomné vozy na parkovišti. Chůzí houpavou jsem pak zamířil k hlavnímu vchodu s menší přestávkou na schodech, kde zevlovala partička pokuřujících těžkooděnců.

Ve vrátnici, nebo jak to nazvat, jsem ukázal své krásné předvolání, byl jsem zrentgenován, asi 3x propípán detekčním rámem a nakonec po předchozím telefonickém hovoru poslán do 3. patra do dveří, jejichž číslo jsem zapomněl už ve výtahu. Po chvilkovém bloudění chodbami si mne všiml utrápeně vypadající příslušník a vyzval mne jménem. "Tady, tady", zahlásil jsem a pro jistotu mu nedbale zasalutoval. "Tak jdeme, jdeme" mne znovu vyzval a pokynul rukou. Paraplíčko, jak jsem ho okamžitě pracovně nazval, byl muž něco mezi 40ti a hrobem a jeho postava skutečně připomínala rozevřené paraple. Utéct mu rychlou chůzí by asi nebyl moc velký problém :-)

Kancelář, nebo spíš buňka, dá-li se to tak nazvat, rozhodně nepůsobila útulným dojmem. Celému prostoru dominovala velká nástěnka s podivnými hesly a grafy o kriminalitě (křivka exponenciálně rostla), stůl nepodobný tomu, jaký každý z nás pamatuje ze školních lavic, vyslýchací lampička a nepohodlná židle. Paraplíčko na mne působil smíšeným dojmem a v tu chvíli jsem si nebyl jist, zda-li on v této šarádě zahraji roli zlého nebo hodného. Po zkontrolování mého ID jsem byl vyzván k vyplnění jakéhosi dotazníku, kde jsem se prakticky vzdal zřejmě všech práv co člověku základní listina svobod poskytuje. To už do dveří vešel druhý "výslechář" a bylo hned jasné jak jsou rozděleny role. Nenazval bych to hodný a zlý. Spíše zlý a ještě víc zlý. "To je on?" zeptal se s výrazem drsného Harryho a usadil se na stůl. Pěnička byl o poznání mladší než Paraplíčko a vyvolával ve mne pocit člověka, který nejdříve střílí a pak křičí "stůj!".

Z deníčku PC šťourala: Pěnička a Paraplíčko
i Zdroj: PCTuning.cz


Zleva : Šťoural, Pěnička, Paraplíčko (obrázek exkluzivně pro PCt, @2004 by J.C.)

Celý problém a procedura, kvůli které jsem byl v podstatě přizván, se točila okolo jakéhosi pana D z Brna, který vystupoval pod nickem CopyDragon. O CopyDragonovi jsem kdysi slyšel, ale to už bylo hodně, hodně dávno, ještě v dobách 3,5" disket a hrách na 386. Údajný pan D, měl poctivě vedenou účetní agendu v excelu ve stylu "kdo, kde, kdy, za kolik, proč, s kým a na co". Opravdu jsem neměl tucha, zda-li jsem někdy před 10-ti lety vlastnil nějaké diskety od CopyDragona. Aktivity D však šahaly i do doby nedávné, což jsem popravdě znegoval a Pěničkovi s Paraplíčkem vylíčil. Připustil jsem, že CopyDragon mi něco říká, ale že to je už pár let.

Paraplíčko ťukal tlustými prsty do klávesnice závratnou rychlostí cca 20 úderů za minutu a z toho bylo tak 6x Backspace. Pěnička si mne měřil pohledem a ukázal do rohu, kde se povalovalo několik krabic plných CD-R. "Počítač máte, že jo?". Odpověděl jsem pozitivně. "CDčka pálíte, že jo?". Nechápavě jsem rozhodil rukama jako že "co to je ?". Pěničkova trpělivost přetékala a snad aby se uklidnil, začal si pohrávat se svojí tomfou. Zpocený Paraplíčko dokončil první část textu a hluboce si oddechl. "Takže žádného pana D neznáte?". Neznám, nemám, nikde jsem nebyl. "Jste si jistý?" znovu se zeptal a svraštil obočí jako Čech v Milionáři.

Pěnička slezl ze stolu a procházel se po místnosti jako tygr před večeří. Během této chvíle pronášel monolog v němž jsem stačil pochytit jen slova, která mi v tu chvíli přišla jako hodně legrační. Jednalo se o "Pirát", "Přepalování", "Kontraband", "déévéédéé", "wvéwéwé", "majl", "poštovní poukázka typu C", "ilegální" a naprosto kouzelné slovo "uyndouuuzz" :-) Popravdě jsem Pěničkovi a Paraplíčkovi vysvětlil, že posílání CD poštou dělá asi jenom debil, a že jsou ve svém vyšetřování tak 4 roky zpátky za dnešními trendy. No takhle exaktně jsem to neřekl, ovšem něco v tom smyslu. Paraplíčko působil spíše nezasvěceně, ovšem na Pěničkovi bylo vidět, že se v problematice vyzná, leč podniknout nemůže totálně nic. Bylo mi ho v tu chvíli líto, z drsňáka se Pěnička proměnil vcelku v normálního člověka. Myslel jsem, že celý monster-proces je u konce, ovšem to si jen Pěnička s Paraplíčkem v mžiku vyměnili role.

Paraplíčko prudce odsunul židli, ukázal na mne a "tak jak teda mi chcete vysvětlit, že je vaše jméno v počítači D". Pěnička se mne zastával a asi mi chtěl i pomoci: "Třeba jste si objednal nějaký kousek hardware, nebo třeba prázdná CD?". Popravdě jsem zopakoval, že nemám tucha, jak se ocitlo mé jméno na CopyDragonově listu a poznamenal, že mne to už tady moc nebaví. Pěnička mi nabídl minerálku, ovšem to už jsem řekl, že tato směšná obvinění mne samotného uráží a převzal otěže výslechu do svých rukou. Nevím, kde se ve mne vzala ta síla, ovšem během minuty jsem demonstroval, že pokud si člověk chce sehnat nějaký software, tak tou nejposlednější cestou je objednávat to od CopyDragona z Brna, nota bene emailem a zasílat dobírkou poštou. Pěnička i Paraplíčko zřejmě uznali mou nevinu a dali mi podepsat vytvořený protokol. Rychle jsem přelítl text a ocenil férovost Paraplíčka, který skutečně poctivě zapsal celé vylíčení bez žádných dovykonstruovaných tezí. Pěnička se mne ještě zeptal, jestli nechci nějaká média za 10Kč/ks, že jich tu má plný karton. Řekl jsem, že ne a podal mu na rozlučku ruku.

Když jsem opouštěl ve svém voze parkoviště, vrátný-policista mne vyzval k opětovnému předložení průkazu, že prý žádná návštěva z ministerstva spravedlnosti nebyla hlášena a navíc v takovémto voze. Řekl jsem, že si mne s někým spletl a využil otevřené závory a projel. Má první cesta znovu mířila za Kleinem, kterému jsem byl připraven vpálit celou pravdu do očí. Klein nebyl CopyDragon, ovšem to, že pocházel z Brna, jistě nebyla shoda náhod. Vytočil jsem tudíž jeho číslo (při jízdě vozem) a zlostně s tím praštil, když se ozvala znovu hláška o "neexistujícím účastníkovi".

Ale to už je jiný příběh...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama