Z deníčku PC šťourala: Šest medvědů s Cibulkou

Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je náhodná, či zcela neúmyslná.

Part I - Sick of it all

Ohrožení zdraví člověka číhá snad na každém rohu. Na silnici, v prostředku MHD, v čekárně u zubaře, na finančním úřadě, při toulkách noční Prahou, při nákupech v Hypernově i při pochybně domluvené schůzce s dívkou ze seznamky.cz ;-) Ani Šťouralovi není dána imunita před zákeřnostmi a nástrahami, které leckdy nelehký život může přichystat.

Ne jinak tomu bylo o jednom sychravém pátečním dopoledni. Shodou smutných okolností jsem si odněkud přinesl v hrdle zákeřného bacila, jehož činnost se projevovala nechutným kašlem a mírným bodáním v krku při každém polknutí. Plán na pátek byl tudíž jasný - nikam, nikam, udělat si čaj, pustit nějaké DVD a doma! Ranní SMS dožadující se mé účasti na pochybných akcích, které se se železnou pravidelností pořádají snad v každém koutě republiky, jsem ostře odmítl: "Nikam, jsem nemocnej" a odpovědí typu "Nekecej a polez, nedělej hrdinu ty lolecku :-)" jsem nedbal. Mé veškeré plány utnul telefon od člověka, kterého snad pravidelní čtenáři deníčku znají. Nebudu tedy vymýšlet nové označení a pracovně ho označím znovu L.

L je možná dobrý obchodník a vyzná se ve svém oboru, ale (k jeho neprospěchu) snaží se rozšiřovat portfolio svých dovedností i do oborů, které mu jsou zcela cizí (jako je třeba VT). L měl nejdřív jakýsi problém, že mu to píše Y místo Z a místo hezkých českých "ě,š,č,ř,ž,ý" jakési podivné znaky. Dále z něj vypadlo (což mne v tu chvíli sice dožralo, nicméně vůbec už ani nepřekvapilo), že poskytl mé telefonní číslo jakémusi kolegovi, který má problém s PC. Upozornil jsem L, že vzhledem k mé rozbujelé nemoci, budu "out" alespoň přes víkend, ovšem L trval na tom, že to má nějaký špatný, že to potřebuje k práci a že korunkou nešetří. L se snažil získat odpověď ještě na další problém spojený s malými ikonkami na pracovní ploše, ovšem to už jsem předstíral, že někdo zvoní na domovní dveře a mobil položil.

Kolega L se ozval zhruba o hodinu později na mém mobilním telefonu. Hlas působil vcelku vlivným dojmem a po pár sekundách rozhovoru mi bylo patrné, že tenhle člověk to s přesvědčováním lidí zřejmě umí a ne nadarmo to bude jakýsi obchodní partner L. Vcelku klasický problém "potřebuji nutně odeslat nějaké nabídky přes email, kliknu na ploše na outlook express a nic". Po chvilkové navigaci přes telefon se ukázalo, že můj telefonní help-desk zřejmě nestačí, leč bylo velmi obtížné navigovat pana C (jak ho budeme nazývat) bez toho, že bych koukal do svého počítače, který byl téhož času "temporary disabled". Upozornil jsem C, že opravdu jsem nějak mimo, leze na mne nemoc, ovšem měnící se barva jeho hlasu byla psychologií nejtvrdšího kalibru. C přešel z naléhavosti do nešťastného projevu, až jsem přislíbil účast ještě toto odpoledne na vyřešení jeho problémů. Ukázalo se, že se nejedná o jednotlivce, ale firmu s několika PC, což byl další problém, který L popsal jako "nemůžu si otevřít fakturu od vedle". "Faktura odvedle" byl teda termín par excelence a dávalo to těšit zajímavým situacím, které za pár hodin zažiji. Znechucen svoji nemocí a zřejmě i s mírnou horečkou jsem tedy usedl do vozu a jel na popsanou adresu. Na magistrále jsem pak místo svého oblíbeného NFS Underground stylu jel v pravém pruhu celou dobu :-).

Part II - Trapped

Po menších peripetiích s parkováním (a nutností zakoupení parkovacího lístku), jsem konečně odstavil vozidlo mezi Avií a Š1203, tudíž jsem byl nucen vylézat cca 20cm škvírou, kterou mi otevřené dveře poskytly. Na ulici honila jakási baba malé děcko, které řvalo v slušivém námořnickém oblečku cosi o McDonaldu. Baba toho měla zřejmě dost a tak po něm mrštila francouzskou holí, která se s cinknutím odrazila od dopravní značky "Zákaz stání - mimo obsluhu". Chtěl jsem paní pobídnout k slušnému chování k mladší generaci, ovšem to už klouček s hbitostí chmátl po na zemi ležící berli a hnal se s ní pryč. Baba se ho jala pronásledovat a nad hlavou zlostně kroužila kabelou. Chvíli jsem pozoroval jak klučina získává každým metrem slušný náskok a pak mi oba zmizeli z dohledu. Zazvonil jsem na zvonek patřičné firmy a bez jakékoliv konverzace jsem byl vpuštěn bzučákem na dveřích.

Otevřela mi slečna příjemného vzhledu a tvarů a pozvala mne dovnitř. Chvíli na mne se zalíbením hleděla, protože si asi myslela, soudě dle mých skleněných očí a znaveného výrazu, že mám už trochu vypito. Snažil jsem se jí vysvětlit, že na přání pana C jdu provádět nezbytně nutné opravy do jejich "komputerů". Samozřejmě, jak je to zcela běžné u takové sorty lidí, jakým je L a patrně i jeho kolega C, nejen, že o ničem takovém (jakože mám přijít) neměla páru, ovšem ani samotný pan C se v sídle firmy nenacházel! Obchodníci hnáni vidinou zisku mizí totiž během vteřiny jak pára nad hrncem a o tom, že má kdosi přijít se podívat na PC a že má být vpuštěn a alespoň trochu instruován, nenechávají žádné info.

Byl jsem uveden do jednací místnosti, kde jsem měl čekat. Místnosti dominoval obrovský obraz moře a útesů s tyčícím se majákem. Myslel jsem si jaké by to bylo krásné, sedět teďka někde na útesu u moře, popíjet čaj a dívat se na odliv, který jen tak bezděčně čas od času projede světlo z majáku. Místo toho jsem tvrdnul kdesi, se začínající nemocí a mírnou horečkou. Další slečna, která vstoupila, mi pokynula, abych ji následoval. Čekal jsem alespoň, že dostanu možnost prohodit s panem C pár slov přes telefon, ovšem nic "prý má pracovní schůzku". Vůbec se mi to nelíbilo. Ani přístup, ani kancelářské prostory a ani celá pochybná firma. Jedinou světlou výjimkou byly slečny přítomné v kancelářských prostorách, kterými jsem procházel. Při této procházce jsem si všiml nejen bujných tvarů některých z nich, ale i na stole sedících PC. Hardwarový bazarový prodejce by se opravdu zaradoval. Byly zde monitory, 14", 15" i 17", PC v provedení desktop pod monitorem, midi i big-tower (a skutečně ten big-tower byl BIG). To byl největší "tower" všech "towerů" - King of the towers), myši optické i kuličkové, Windows 98 i XP. Pohledných slečen jsem napočítal celkem 5ks a pak ještě jednu, o které jsem v tuto chvíli ještě nevěděl, že je příslušnicí něžného pohlaví.

Kancelář C byla útulná, zřejmě žil na vysoké noze. Ani přítomný počítač na pracovním stole nepůsobil dojmem sestavy z Makra. Zasedl jsem tedy za komputer a slečna si mne měřila přísným pohledem, to když jsem suverénně seděl v pohodlném koženém křesle C. "Tss... Dáte si něco? kávu? vodu?", řekla poměrně pohrdavě a její kostýmek se zavlnil. Poručil jsem minerálku a sledoval jsem jak cupitá a její pozadí čeří vzduch ve vedlejší místnosti. Zřejmě měla nějakou důležitou funkci, asi braní telefonů a zapisování vzkazů, nicméně napařovala se jak majoritní akcionářka. Zapnul jsem tlačítko POWER a pozastavil POST proceduru abych alespoň trochu zjistil, co se ukrývá uvnitř. Jednalo se o Athlon 2400+ s 256 MB paměti, CD-RW a 80 GB hadrem (kde bylo zaplněno asi 7 GB, jak jsem později zjistil). K zahození nebyl ani 17" LCD, který jsem si okamžitě dovedl představit doma na svém stolečku. Nabíhání WindowsXP přerušily 2 věci. Jednak sekretářka vracející se s "vodičkou" a pak úvodní obrazovka dožadující se hesla do woken. Dotázal jsem se dívčiny, zda náhodou neví šéfovo heslo a její výraz okamžitě jasně vyjádřil to, co jsem potřeboval vědět.

• "Bez toho hesla se dál nehnu slečno." :-)
• "No jo, ale pan C má schůzku s klientem. Já ho nemohu rušit"
• "No tak chce pan C, abych se mu na to podíval a opravil, nebo nechce?"
• "Já nevim, on nám říkal, že Vás mám pustit pouze dál, že už si poradíte."
• "Jo, dobře, ale stejně bych potřeboval to heslo."
• "No tak zkuste - ŠMOULA"
• "Šmoula? Snad bez toho Š"
• "Jojo, bez toho Š, ono to jinak to heslo nevezme"
• "Tak dobře... SMOULA"
• "Funguje?"
• "Ne, šmoula to není. Jste si jistá, že má pan C tohle heslo na svém PC?"
• "No já jsem si ho nechala na svém počítači zadat od nějakého pána, když to tady dělali."
• "Aha. V tom případě budete muset pana C vyrušit, to heslo budu potřebovat"
• "No tak dobře tedy... Tsss."

O tom kdo je šmoula jsem si myslel své, ovšem toho jejího šmoulu jsem v té chvíli toužil poznat ze všeho nejvíc. To musel být vskutku pořádný šmoula, když pracoval na takovéhle šmoulince. Po chvíli se šmoulinka vrátila s přenosným telefonem a na druhém konci drátu se ozval C. "Tak co, jak to vypadá? Jde to?", myšlení některých lidí opravdu vybočuje nad rámec mého pochopení. Snažil jsem se udržet slušný, profesionální tón, i když bolest v krku byla přinejmenším 2x tak větší než před několika hodinami. Po chvíli mi prozradil heslo, které bylo ještě o dost lepší, než heslo šmoulinky. "PIRÁT" špitl spiklenecky C do mikrofonu. Ano byl to pirát. Samí piráti a šmoulové, bože já chci pryč !!!

i Zdroj: PCTuning.cz

Jak PC šťouralové přicházejí o iluze (obrázek exkluzivně pro PCt, @2004 J.C.)

Part III - Why U Turn on Me?

Co se objevilo na počítači nemá snad ani smysl popisovat. Je to dokola stále ta stejná písnička, když se pohybujete a příležitostně živíte takovouto prací. Šťoural to pak nemá lehké povídat zasvěcené obci profesionálů, kteří se pohybují jen mezi svými rovnými. Opravdu jsem takovýchto PC a stavů Windows viděl desítky a možná i stovku, ve firmách, v domácnostech, všude. Nejhorší na tom všem je, že takovýto lidé jsou schopni nově nainstalovaná Windows a počítač zdevastovat během jednoho týdne (a pak se diví, proč to nefunguje, když jsem to dělal já před pár dny). Tím se sice stávají slušným zdrojem obživy, ovšem někdy to za ty prachy a nervy fakt vůbec nestojí.

Celá síť osmi počítačů, byla připojena k zázračné pevné metalice 64 kbps. "C:\Program Files\Outlook Express\msimn.exe" bylo skutečně nějaké poškozené a vůbec nereagovalo, šlo pouze ukončit proces CTRL+ALT+DEL. Přeinstalování Outlooku trvalo déle, než jsem myslel. Mezi tím se C vrátil do své firmy. Hlouček medvědic (jak jsem pracovně nazval šmoulinku a kolektiv) se hned kolem něho seběhl a začal mu předávat vzkazy na malých žlutých papírkách. Usmívali se na něj, podlézali mu a vše bylo tak okaté, že jsem ani na chvíli nezapochyboval, jak si svého chlebodárce váží. C přišel do kanceláře, omluvil se za zmatky a znovu se optal, jak to vypadá a jestli to už jako funguje. Po mé informaci, že má zdevastovaný outlook a že existuje možnost, že svou doručenou poštu už nespatří zbledl a řekl jenom "To by teda nebylo veselé".

Během stahování a instalace celého exploreru (mám dojem, že původní 6.0 verzi, nebo jaká je ve WindowsXP, jsem nahrazoval 6.0 SP1) jsem byl nucen odpovídat na řadu více či méně inteligentních dotazů, které se rekrutovaly zejména z pravd a tezí, které C nastudoval v nějakých magazínech o PC, případně které mu kdosi nakukal z okruhu jeho blízkých (L a tahleta parta). Přirozený strach takovýchto lidí je zejména o bezpečnost pošty, zda-li se mu může hrabat někdo v dokumentech, zda-li může virus udělat tohle a tohle, co dělá firewall a podobné hovadiny. C zejména trval na ochraně před virusem to zrádným a chmátl do krabice od bot plné CD. Zase jsem pochopil, že jsem v ČR, kde se originální software ani na úrovni firem příliš nenosí a za jeho sbírku by se nemusel stydět ani slušný warezák :-). Chvíli prohledával krabici CD, pak odběhl vedle k hloučku medvědic. Mezitím stihl ještě šmoulince poručit 2 kávy.

Instalace IE se zdařila, nový Outlook zaplaťpánbůh převzal řízení složek s poštou a C se spokojeně zatvářil. To již se do místnosti vřítily medvědice s CDčkem a kávičkami. C trval na instalaci programu z CD, které bylo nadepsané Norton Securyty 2004 (ano! Securyty!!), které měl zřejmě od svého kolegy L. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Nejprve bylo nutné zamést stopy po stávajícím AVG, který se kdosi pokoušel smazat z počítače (záměrně říkám smazat, ne odinstalovat). Norton Security instalátor pojal celou situaci velmi vážně a začal strašit úvodními hláškami o síťové, systémové a internetové bezpečnosti. Znovu jsem poznamenal, že bych raději počkal, že neznám verzi ani samotný tento software a nejsem přesvědčen o jeho korektní funkčnosti, nicméně adresář CRACK a tvrzení C, že to má od kolegy a prý ten si to nemůže vynachválit, mne donutily pokračovat v započaté instalaci.

Jak to asi dopadlo už jistě mnozí z vás tuší. Komu není rady, tomu bohužel ani není pomoci. Operační systém byl již beztak v tak zuboženém stavu, že další restart a inicializaci nového softwaru jednoduše nepřežil. C poznamenal cosi o tom, že to není možné, že kolegovi to funguje, nicméně bolest v hrdle a pocit bezmoci mi znemožnily cokoliv dalšího říci. Ještěže WindowsXP umí obnovit poslední funkční verzi operačního systému dle bodu obnovení. A to nejdůležitější. S takto banálními procedurami (které se někomu mohou zdát) jsem se ve firmě "sr*l" dobré 4 hodiny.

Korunu všemu nasadil L, který zavolal na mobil a ptal se jak to dopadlo. Jestli ode mne čekal pochvalu za to, jakýže ultravýhodný kšeft mi to dohodil, to se šeredně zmýlil. Pro jedno odpoledne se mi nakonec podařilo uvést do jakž-takž normálního stavu Windows pouze na jednom kompu. Kompů však bylo více a pohled na šmoulinku a zástup medvědic dával napovědět, že tu naposled nejsem....

Ale to už je jiný příběh....