Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů?

Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů?

Michal Rybka

Michal Rybka

7. 12. 2018 03:00 19

Seznam kapitol

1. Stále šílenější 2. Pro a proti 3. Oficiální retro 4. Muzejní exponáty 5. Znechucené děti

Je to otázka, kterou si kladu už velmi dlouho: Má herní branže ligu veteránů? Máme otevřené Muzeum her, i děti hrají na akcích typu Bytefest a pochopitelně potomci fanoušků se také dostanou ke starým konzolím. Platí to ale obecně – anebo vývoj prostě míří vpřed, aby se vlastně nevracel?

Reklama

Vývoj v oblasti počítačových her je překotný a velmi připomíná klasickou evoluci. Počínaje Space War a Pongem se s rostoucími schopnostmi strojů objevovaly stále složitější projekty, až jsme se ocitli u kusů, které do značné míry připomínají film. Tedy – v mnoha směrech jsou větší než film, o čemž vypovídají statistiky.

Tak například u Red Dead Redemption 2 se uvádí, že má 300 000 animací, 500 000 řádků dialogu ve skriptu, který má 2000 stran. Na práci se kromě jiných podílelo 1200 herců, z nichž 700 i dabovalo. Docela flák na hru, která má 65 hodin, že? Ale ono je v podstatě logické, že to je dražší než seriál podobné délky, protože v otevřeném světě vás nikdo nedrží za nohu a můžete si tam dělat kde co.

Ještě šíleněji působí nárůst komplexity hry oproti prvnímu dílu, který byl zveřejněn na Redditu: Velikost hry je objemově více než desetinásobná, vývojový čas je ale jenom o polovinu delší. Impresivní výkon, za který odpustíme i nějaké ty chyby!

S tím, jak jsou velké projekty stále větší, roste i jejich cena a rizikovost. Ty opravdu velké tituly sázejí na jistotu, opakují osvědčená schémata, příliš neriskují. Druhé a třetí díly her bývají konzervativnější – a v rukou velkých vydavatelů se to až otáčí na hlavu, protože se vydavatelé jako EA snaží nejenom vydělat, ale hráče doslova podojit. To se, do značné míry, mění v absolutní zvrhlost, jako je například Battlefield 5. Ve své videorecenzi Angry Joe vyloženě mluví o tom, že vydavatelé jako EA jednoduše ničí herní brandy, protože jejich manažeři vlastně nechápou, proč se daný titul stal vlastně populárním.

Ať už ale některé tituly milujete anebo nenávidíte, ať považujete jejich tvůrce za génie anebo za neschopné šílence, jistě nějaké oblíbené tituly máte. Každá generace je má – někdo miloval klasické arkády, jako je Galaxian, jiný nedá dopustit na Pokémony, další zbožňuje sérii Metal Gear, na střílečky jako je DOOM, kompetitivní střílečky jako á la Counterstrike, klasické vtipné adventury anebo třeba na strategie, jako Steel Panthers.

S tím, jak se herní branže vyvíjí, se pozornost vývojářů přesunuje k dalším a dalším formám. Kdysi mainstreamové automatové hry se přesunuly do zájmu indie vývojářů, kteří tak nějak udržují při životě i okrajové žánry anebo se pouštějí do vývoje odvážných inovativních titulů, na které si velcí vývojáři netroufnou. Je to takový svého druhu testlab pro vývoj nových myšlenek a poslední útočiště pro umírající žánry.

Pokud ale odhlédneme od těchto ostrůvků kreativity, vidíme herní vývoj jako obrovskou evoluční změnu, která se posunuje od žánru k žánru, aniž by se příliš vracela. Souvisí to částečně s dostupnými technologiemi: Příchod harddisků dovolil u PC tvořit rozsáhlé hry, které by se na diskety jednoduše nevešly – anebo by se hrály stejně komplikovaně jako na Amize. Příchod 3D akcelerace upozadil klasické adventury a strategie, které se prostě nepodařilo efektivně přenést do 3D – a místo toho je nahradily střílečky. S příchodem (a přežitím či nepřežitím) VR souvisí nová vlna her. S tím, jak se rozšířilo mobilní hraní a obliba obsahu zdarma, se objevily free to play hry.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama