Bez internetu: Můžeme ještě žít odpojení? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Za sebe úvahu zkrátím: Já už nemůžu. Pracuji s webem a YouTube každý den a vybírám místa svého pobytu podle konektivity. Jsem na internetu závislý, i když u mě je to spíš workoholismus. Nedovedu si představit ani psaní bez internetu, který by mi potvrdil či vyvrátil moje domněnky. Problém je, že podobně závislé začínají být i naše přístroje.
Extrémním stavem je kompletní odstavení služeb, což může nastat tak, že se nějaká služba postaví mimo zákon a totálně se zatrhne. Příkladem takové katastrofy může být odstavení služby Megaupload či RapidShare, které způsobily masivní ztráty uložených dat. Anebo nové zákazy VPN, které prosadila Čína a Rusko, což znamená odstavení veškeré funkcionality na těchto službách závislých. Skutečně, ani válka neznamená pro služby takové riziko jako politici!
A pak tu máme „klasické businessové kolapsy“, kdy služby končí ne kvůli restrikcím, ale kvůli tomu, že obchodní model poskytovatele služeb byl neudržitelný. Asi největším hříšníkem v tomto směru je Google, který nechá svoje služby vznikat a zase zanikat v nikdy nekončícím darwinistickém zápasu o přežití – a likviduje i ty relativně úspěšné.
Problém s internetovými službami je v tom, že podobně jako v DotCom boomu řada z nich vzniká bez realistického výhledu na ziskovost, prostě se snaží masivně expandovat za každou cenu, nabrat co nejrychleji co nejvíce klientů a pak se ideálně prodat někomu, kdo má dost peněz na to, aby se je snažil i nadále provozovat.
Úplně klasickým příkladem raného kolapsu podobné služby je DIVX, alternativa k videopůjčovnám, využívající pro kontrolu přístupu online službu. Vznikla v roce 1998 a její koncept byl ten, že jste si za necelých 5 USD koupili disk, který vám dovolil po prvním přehrání přehrávat film ještě 48 hodin, než se zablokoval a vyžadoval platbu za další 48 hodinovou periodu přehrávání.
Firma nabízela i službu DIVX Silver, která dovolila disk odemknout trvale, ovšem toto odemčení „na věčné časy“ vyžadovalo nejen kompatibilní DIVX přehrávač, ale taky funkční serverovou službu, která vždy ověřila, že daný disk je odemčený k neomezenému přehrávání. Jak ale sami z naší historické zkušenosti víme, „věčné časy“ trvají většinou podstatně kratší dobu, než autoři plánovali.
V případě DIVX přišel konec „věčných časů“ pouze o rok později, protože Blockbuster odmítl disky nabízet a cena za vývoj speciální technologie a výroby speciálních disků byla příliš vysoká, zatímco zájem zákazníků o drahé, ale o to omezenější přehrávače byl mnohem menší, než marketingoví specialisté předpokládali.
Celková ztráta celého projektu se odhaduje na 337 milionů USD, zbývající přehrávače byly upraveny na normální DVD a zbývající DIVX disky byly zničeny. Vlastníci DIVX Silver disků dostali na výběr: Buď vrácení peněz anebo funkci do poloviny roku 2001, kdy služba kompletně přestala fungovat, a disky se staly nefunkční.
Jaká krásná lekce ze závislosti na online službě!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
