Co je to „výhodná investice do hardwaru“? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jeden z obratů, který mě fascinuje v mnoha článcích a recenzích, je, že ten či onen hardware je „výhodná investice“. Chápu investici do ASICu určeného pro těžbu bitcoinů, chápu investici grafického studia do nových Maců Pro, co je ale za investici do grafiky určené pro hraní?
Zdá se pravděpodobné, že i když AMD Ryzen tlačí ceny výkonných procesorů dolů, tak intelovské procesory pro X99 nezlevní anebo zlevní jenom málo, protože kdo už X99 desku má, tak si do ní Ryzen stejně nedá. Pokud chce upgrade na legendární desetijádro i7-6950X, ten si padesátku prostě najde. Pokud chce desetijádro za polovic, musí měnit vše včetně desky, protože i9-7900X je jenom pro X299.
Asi nejšílenější „investicí“, kterou jsem před lety udělal, byl Intel Celeron 300A (1998). Tedy problém nebyl v tom, že by procesor samotný byl špatný, přetočil jsem ho z nominálních 300 MHz na 466 MHz, což byl věru brilantní výsledek a to nejen na tu dobu. Problém byl v tom, že tehdy existovalo více verzí tohoto procesoru a já jako na potvoru narazil na dva dobře přetaktovatelné kusy. V pevné víře, že se dosti přetočený procesor časem upeče, jsem tedy koupil oba kusy – koneckonců kdyby vše fungovalo, tak se dá dobře přetaktovatelný procesor prodat, ne? Přetočený Celeron ale bez problémů jel a jel a nikdy neumřel a já tak nějak zapomněl na existenci záložního kusu v šuplíku až do doby, kdy už vlastně neměl vůbec žádnou cenu.
Zatímco příšerně předražený PATA SSD ve finále nebyl tak zmarněnou investicí, protože mi pomohl rozdýchat starý systém, přetaktovatelný záložní Celeron byly jednoznačně vyhozené peníze. Ale byla moje úvaha skutečně tak stupidní? V 90. letech nebylo kolem přetaktování až tolik zkušeností, pár lidí to dělalo, ale ne o moc a nikdo nevěděl, co se stane, když budete s přetočenými procesory dělat blbiny, jako SETI@Home. Předpokládat, že se vzduchem chlazený procesor, který v té době ještě neměl tepelnou ochranu, nakonec upeče, není tak úplně ujeté. Předpokládat, že se Intel plácne do čela a zatrhne výrobu procesorů, které snadno přetočíte o šedesát procent, taky není úplně nesmyslné, že?
Problém je, že do budoucnosti nevidíme a nevíme, kdy přijde disruptivní změna. Nevíme, kdy se projeví nějaká vada. Nevíme, jak které komponenty vydrží. Přiznám se, že přes mizernou „investici“ do záložního Celeronu jsem si oblíbil Intel převážně proto, že jsem žádný neupekl a nerozbil, zatímco Athlon XP jsem při montáži maličko nalomil.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
