Get Even – Zažijte na vlastní kůži terapii lobotomií | Kapitola 4
Seznam kapitol
V dnešním světě videoher málokdy vyjde titul, který překvapí provedením a pojetím. Get Even neoslní grafikou s luxusními detaily ani nekonečnými možnostmi či otevřeným světem. Naopak sází na napětí, strach, úzkost, očekávání a úžasný detektivní příběh. Jste připraveni se bát a odhalit celou pravdu ukrytou za smrtí mladého děvčete?
Atmosféra, že by se ve vás krve nedořezali
Hlavní předností hry je jednoznačně perfektně zpracovaný příběh. I Stephen King či Edgar Allan Poe by mohli závidět. Příběh je plný zvratů takového ražení, že když jste přesvědčeni o tom, že víte, jak se věci mají, přijde zvrat a najednou je vše jinak. Čím více se blížíte konci, tím jsou zlomy příběhu intenzivnější. A když si myslíte, že máte svou psychedelickou seanci za sebou, autoři vás vyvedou z omylu a hra směle pokračuje dál. Smyslem celého příběhu si můžete být jisti až ve chvíli, kdy se na obrazovce objeví závěrečné titulky.
Jednu ze zásadních rolí při tvorbě napjaté atmosféry hraje zvukový doprovod, bez kterého by hra absolutně nefungovala. V sanatoriu zní šílená hudba, vypjaté dění dokresluje agresivní hudba, vypjatější pak děs nahánějící dunění. Se zvyšujícím se stresem hlavní postava intenzivněji zhluboka dýchá. Nejednou vám nažene husí kůži blížící se nebezpečí, které na sebe upozorňuje hlavně kvůli zvuku.
V reálném světě mají rozhodnutí, která učiníte, efekt v pozdějších fázích hry. To se týká hlavně skutečné části příběhu – tedy pobytu v sanatoriu. Vzpomínky minulé samozřejmě měnit nemůžete, čím více důkazů však opatříte, tím jsou vzpomínky stabilnější a můžete si dovolit i o trochu více starého dobrého zabíjení.
Bez znalosti anglického jazyka si každopádně neškrtnete. Pokud si chcete hru vychutnat opravdu naplno, je naprostou povinností číst si veškeré texty, útržky z novin, dopisy, reporty pacientů a poslouchat zvukové záznamy na různě poházených rekordérech, nemluvě o dialozích postav, které jsou odkrývány na cestách vzpomínkami.
Díky celkovému pojetí a atmosféře, kterou na mne celá hra působila, jsem si nejednou říkal, zda vývojáři spíše než hru nevytvořili umělecké dílo. Interiéry rozpadající se psychiatrické léčebny jsou zpracovány naprosto excelentně. Kombinace instrumentální hudby a promyšleně umístěných hrůzu nahánějících figurín působila sice depresivně, zároveň ale i jako pastva pro oči. A ač jsem příznivcem spíše otevřených světů, tuhle koridorovku jsem si opravdu užíval a musel ji projít na jeden zátah.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
