Konzole versus PC Master Race: Blíží se rozuzlení? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pro spoustu lidí jsou války mezi konzolisty a „PC Master Race“ otázkou vrcholné vášně. Prožil jsem spousty podobných konfliktů a klasické „PC vs. PlayStation“ bylo pouze epizodou mezi konflikty „Commodore vs Atari“, „Amiga vs. PC“, „Sega vs. Nintendo“ a další. Možná to už bude jiné, nové konzole se svým konceptem PC už značně blíží.
Hybridy ale nepředstavovaly nikdy masové řešení, byly okrajové a některé z nich také docela drahé. Tohle zvláštní koketování mezi konzolí a počítačem dospělo ke svému maximu u strojů jako Sega Teradrive (1991) a Amstrad Mega PC (1993), které po vzoru doktora Frankensteina doslova sešily dohromady konzoli Sega Megadrive s PC. Výsledkem bylo ale značně nepraktické řešení, které se objevilo v době, kdy se ceny PC začaly propadat a PC nahradily domácí počítače, čímž vzájemný flirt PC a konzolí v mainstreamu víceméně skončil. Potom se jen vzácně objevovaly opačné pokusy, jako například proměna Sony PlayStation 2 na linuxový domácí počítač.
Nutno podotknout, že domácí počítač představoval tehdy kategorii samu o sobě, PC rozhodně nebylo běžným strojem pro domácí použití. Důvod je opět ve filozofických principech designu: Podobně jako u konzolí se u domácích počítačů hledělo hlavně na výborný poměr cena / vlastnosti a i když počítače dovolovaly rozšíření, nešlo o zcela modulární strukturu, se kterou přišla IBM.
Osobní počítač IBM byl extrémně modulární, vycházel z myšlenkových principů velkých počítačů a počítačových systémů, jako byl System/360. Tam se počítalo s tím, že si zákazník sestaví počítač zcela na míru podle svých potřeb. Když si dohledáte účtenky z prodejů IBM PC z počátku 80. let, vypadají „normálně“ z hlediska dneška, jsou tam desky, paměti, procesory, monitory apod., zatímco u většiny domácích systémů jste si koupili základní počítač a pak se k tomu dokupovaly jen rozšiřující moduly.
Modulární PC mělo tu výhodu, že se dalo stavět přesně na míru, ale také nevýhody – modulární design byl dražší a pro tvorbu programů náročnější, což PC jako platformu podstatně znevýhodnilo oproti domácím počítačům s unifikovanou architekturou. V té době dominovala představa, že důležitější je hardware než software, což rozporovali jenom vizionáři jako Bill Gates – proto se mu také podařilo prosadit dohodu s IBM, která etablovala jeho tehdy malou firmu a udělala z ní IT giganta. Je přitom zvláštní, že koncept „hardware first“ opakuje v různých designových platformách, od těch velmi levných, které nechaly programátory dělat v podstatě vše, přes modulární, kde se naopak museli programátoři přizpůsobovat mrakům variací a konče i domácími počítači, kde se nějak museli poprat s hardwarovými limity, které „tam prostě byly“.