Co historie železnice říká o technologické budoucnosti? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Moderní média nás ráda zásobují informacemi, u kterých neřeší, jak souvisí s jinými informacemi. V jednom týdnu jsem se tak dozvěděl, že se snažíme prodloužit lidský věk na 120 let, takže kvůli stárnutí populace bude nutné zrušit důchody i že umělá inteligence do roku 2100 nahradí i vysoce specializované odborníky, takže práce zmizí.
V poslední době mě zaujala docela zajímavá knížka „Války a vlaky: Jak je železnice vyhrávaly a prohrávaly“ od Christiana Wolmara, která se zabývá jednou velmi přehlíženou částí 19. a 20. století, totiž vlivem železnice na podobu válek. Ona se obecně zabývá celkovou vojenskou logistikou a tím, jak její limity mají vliv na podobu války. Kniha není ideálně organizovaná, ale je plná opravdu zajímavých a neobvyklých vhledů do problematiky nejen vojenské a železniční historie, ale obecně inovací a jak se s nimi kultura popasuje.
Velmi zajímavá je kapitola popisující úplné začátky železnice, tedy dobu, kdy fakticky neexistovala a jednom se spekulovalo o tom, jaký by mohla mít vliv na ekonomiku a armádu. Z této historické lekce vyplývají následující pozorování:
1) U technologie se relativně rychle ukáže, jaký má potenciál a jaké bonusy a hrozby může přinést
2) Vizionáři svoje myšlenky publikují po příchodu technologie poměrně rychle
3) Stát, armáda a další konzervativní instituce tyto myšlenky obvykle ignorují do doby, dokud si to můžou dovolit a prochází jim to
4) Poté, co se ukáže strategický význam technologie, se stát a armáda vrhne do její regulace, jako by jim to od začátku patřilo
5) I když se to snaží regulovat, obvykle netuší, co s tím, a všechna pozitiva a negativa se učí jaksi za chodu
6) Když se objeví nástupnická technologie, málokdo uvažuje o tom, jak propojit to staré a nové tak, aby to fungovalo líp, obvykle se všichni soustředí jenom na to nové a to staré ignorují jako přežité
Tohle mi přijde jako docela obecný princip, který dnes pozorujeme například u internetu. Jsme ve fázi, kdy státy postřehly, že ho nelze ignorovat, takže se ho snaží dostat pod svoji kontrolu (ale netuší co s tím). Umělou inteligenci podobný teprve proces čeká – a ano, tam jsme ve fázi, kdy si z vizionářů dělá řada zodpovědných politiků dobrý den, protože je jaksi mimo jejich kapacitu chápání, jak rychle a zásadně se může všechno proměnit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
