WTF MSFT aneb Co se to děje s Microsoftem? | Kapitola 3

S Windows 8 se ale ukázalo, že Microsoft považuje operační systém za něco víc, za prostředek, který by mu měl otevírat nové trhy a příležitosti. Podobně, jako se s Internet Explorerem rozhodl dominovat na internetu, rozhodl se s dotykovým rozhraním tak nějak vecpat do kategorie chytrých telefonů a tabletů, kde se mu předtím nedařilo. A tak se rozhodl klidně proti sobě poštvat drtivou většinu uživatelské báze a doslova jim narvat do chřtánu dotykové ovládání.

Co na tom, že ho většina tradičních uživatelů nepotřebovala? Co na tom, že místy stavělo logiku ovládání na hlavu? Co na tom, že lidi, kterým se líbilo Aero, utrpěli při pohledu na ovládací rozhraní v barevném stylu Duplo psychický šok?

Těžko říct, jestli ta hovadina byla výplodem pouze Stevena Sinofskeho, který po vydání Windows 8 odešel z Microsoftu „po vzájemné dohodě“, ale ze zpětného pohledu je to katastrofa plně srovnatelná třeba s Microsoft Bob anebo Microsoft Kin.

Základním problémem bylo to, že Microsoft prostě kompletně ignoroval fakt, že drtivá většina uživatelů potřebuje hlavně známé prostředí, tedy hlavně zachování ovládací logiky.

Zatímco někteří zaměstnanci Microsoftu obhajovali změnu i přes odmítavé postoje veřejnosti a někteří zvlášť šílení recenzenti si ji dokonce pochvalovali, stavěli se k Windows 8 jak laici, tak profesionálové poměrně odmítavě. Od inovátorů si za to nezřídka vysloužili posměch, protože byli natvrdlí a odmítali inovaci. Jenomže inovátoři nechápali, že uživatelé tu nejsou od toho, aby se učili nový systém, že potřebují něco, co funguje „jako vždycky“, protože oni nestudují nové rozhraní, oni v něm musí pracovat.

Vždycky, když je mi smutno, a připadá mi, že mám mizerný odhad pro předpovídání vývoje technologií, jdu si najít nějakou pochvalnou recenzi na Windows 8, jako byla třeba ta na The Verge.