Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava DemonetizationGate aneb čí reklamy jíš, toho píseň zpívej?
DemonetizationGate aneb čí reklamy jíš, toho píseň zpívej?
autor: Michal Rybka , publikováno 7.4.2017
DemonetizationGate aneb čí reklamy jíš, toho píseň zpívej?

YouTube má problém. Na jedné straně nechal vzniknout velkému množství youtubovských hvězd díky tomu, že je nijak nereguloval a platil je z reklamy, kterou nezřídka youtubeři sami pomlouvali. Na druhou stranu se zadavatelům reklamy přestává líbit, že se jejich reklamy objevují vedle obsahu, se kterým nesouhlasí.


Momentálně jsme v situaci, kdy tradiční média podrývají ta nová v duchu „když je nelze přesvědčit, nechme je vyhladovět“ – a dělají to celkem šikovně, protože YouTube ani Google už nejsou malé startupy, ale velké firmy, takže jde fakticky o konflikt „korporace versus korporace“. To se jim zdánlivě daří, jenomže ono to nebude vůbec jednoduché – hlavně proto, že nejde o konflikt dvou stran, ale rovnou čtyř, ale spíš rovnou šesti. Drama, které se před námi rozvíjí, bude patřit mezi opravdu velké kusy počátku 21. století, takže začněme tím, že si představíme herce:

Tradiční média – Upadající platforma s propadajícími se výnosy, která po patnácti letech přemýšlení, proč jde ke dnu, konečně našla nepřítele – a myslí si, že to jsou nová média. Dlouhá léta držený monopol na pravdu a masivní moc, kterou měla, se pozvolna vypařuje, zvláště před tváří nejkonzervativnější postavy dramatu, politiků. Hodnota vlastní důležitosti stojí a padá s udržením obecné představy o jejich důležitosti, což trochu připomíná úsloví mafie: Jsi tak mocný, jak si ti druzí myslí, že jsi mocný. Proto se snaží udělat exemplární příklad z každého, kdo jejich hegemonii narušuje.

Tradiční konzument – Člověk nad čtyřicet, který i když je počítačově gramotný, je stále „digitální cizinec“. Má ustálené zvyky (nikoliv konzervativní hodnoty!), má v zásadě víru v to, že média mají pravdu a poskytují mu objektivní pohled na svět. Rizikem pro tradiční média je to, že má taky svoje zkušenosti a dokáže kriticky uvažovat, takže kdyby se dostal do kontaktu s novými médii, mohl by se třeba přeorientovat. Anebo taky ne, ale komu se to chce riskovat?

DemonetizationGate aneb čí reklamy jíš, toho píseň zpívej?

Politik – Nesmírně mocná postava, která se tradičních médií bojí, protože ví, že od nich může dostat nepěknou nakládačku. Má zkušenosti s tím, co mu mohou média provést a je nucen je respektovat, i když je třeba vnitřně nenávidí. Jeho strach se pozvolna vypařuje s tím, jak pověst tradičních médií upadá a jak sleduje některé případy, kdy média o sto šest mydlí do jiného politika – a jemu to je v zásadě jedno (Trump). Opatrně sleduje, jak tyhle ukázkové příklady dopadnou, zatímco do nich média urputně buší a případně se dožadují i podpory. Politik ale není úplně blbý – a tak i když se tváří, že jsou pro něj tradiční média důležitá, po očku sleduje ta nová, kterým nerozumí.

Nová média – Před pár lety pulec, nyní vyrostla to velikosti obrů. Jejich vliv přesahuje tradiční vydavatelské domy, nicméně jejich management nemá zkušenosti a neví, co si s tím úplně počít. Orientoval se hlavně na technické otázky, právní a etické problémy buď ignoroval anebo je přesouval na tvůrce. Šlo jim hlavně o rychlý růst a o získání pozice, což se ukázalo jako šťastný krok, ale teď tak trochu neví, co dál. Neumí efektivně pracovat s tvůrci, neumí se bránit útokům tradičních médií, v podstatě chtějí jen udržovat stroj v chodu a nechat ho, ať dělá to, co dělal dosud – ať roste. S mocí a vlivem, který jim dali tvůrci do rukou, si neví úplně rady, v zásadě chtějí jenom klid a růst reklamních výnosů.

Tvůrce obsahu nových médií – Novinářsky a eticky nevychovaná osoba, která získala velký vliv a buď se sama dopracovala k nějakému intuitivnímu chápání zodpovědnosti, nebo zodpovědnost ignoruje anebo ji přímo zneužívá. Je to „hrdina z ulice“, který je najednou na výsluní – a nezřídka ani neví proč a jak s tím naložit. Má pocit, že novým médiím pomohl, že pro něj (kromě peněz) neudělala nic a že mu tedy nová média něco dluží. Docela ho štve, že s ním dezorientované vedení nových médií nic moc nebaví, ale dokud mu chodí peníze, tak mu to nevadí a věnuje se svým vlastním kauzám a konfliktům.

Nový konzument – Nový konzument ignoruje tradiční média, protože mu přijdou pomalá, nudná, debilní a úplně bez chuti. Chybí mu na nich hlavně interaktivita a názorovost, což je to, co na nových médiích baví. V podstatě se ani tak neliší od tradičního konzumenta, má rád bulvár, drby, novinky, legraci a zábavu, ale zajímá ho v syrové, superbulvární podobě, kterou na tradičních médiích nikdy nenajde. Je zatím mladý, ale protože vyrůstá s novými médii a jejich tvůrci celé roky, jednou dospěje a tradiční média mu chybět nebudou.

Dobře – to byli protagonisté, nyní se podíváme na drama, které se mezi nimi odehrává.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
106 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 42.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.