Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Že by tu byla konečně rozumná zelená energetika?
Že by tu byla konečně rozumná zelená energetika?
autor: Michal Rybka , publikováno 24.3.2017
Že by tu byla konečně rozumná zelená energetika?

Zelení neznají bratra, ani cenu, kterou jejich šílené nápady stojí. Přehnaný boom solární energetiky podpořil několik solárních baronů a jistě i výrobu solárních panelů v Číně, ale zamořil naše pole lesklými deskami, jejichž energetická produkce stojí domácnosti i průmysl desítky miliard navíc. S novými technologiemi by se ale situace snad mohla normalizovat.


Elektromobily jsou ostatně věcí sama pro sebe. Jde o technologii velmi starou, která na počátku automobilismu úspěšně konkurovala spalovacím motorům. Elektromobily se vyznačovaly tichým během, dobrou akcelerací, ale krátkým dojezdem, což je už na počátku dostávalo do podoby vozidla určeného spíše pro městský provoz.

Na výstavě Amper 2017 jsme mohli obdivovat skvěle zachovaný elektromobil Columbia Electric Victoria-Phaeton z roku 1906, který nabízel dvě místa pro dospělé, jednu sedačku pro dítě a po šesti hodinách nabíjení dokázal ujet až 70 km rychlostí až 34 km/h. Elektromobilu bylo nutné vyměnit baterie, ale jinak je zcela funkční a plně pojízdný!

Na počátku 20. století byla elektromobilita vytlačena spalovacím motorem proto, že spalovací motor uměl zužitkovat benzín, tehdy zcela zbytný produkt vznikající při rafinaci ropy. Hlavním produktem byl tehdy petrolej pro svítilny, s prudce hořícím a těkavým benzínem si zpočátku ropné společnosti nevěděly rady, dokonce i konstruktéři spalovacích motorů potřebovali benzín upravit dodáním olova tak, aby hořel pravidelně a neexplodoval.

Éra fosilních paliv končí a my se logicky vracíme k elektromobilům, protože elektřinu lze vyrábět mnoha způsoby. Nejsou zatím dokonalé, ale jsou velmi perspektivní. Kdyby kolem nás neřádili zelení fanatici, bylo by logické propojení elektromobilů s jadernou energetikou – a nemusí to být ta pomalu zastarávající, ale ta moderní, využívající thorium a další pokroky jaderných technologií, jako je médium v podobě tekutých solí, které má tu skvělou vlastnost, že v případě prasknutí trubek primárních okruhů rychle tuhne a prasklinu ucpává.

Věřím na jadernou energetiku, mimo jiné proto, že celé jádro Země je jeden velký jaderný reaktor a nevěřím na jaderný odpad. Pokud produkty štěpné reakce září, je možné z nich těžit další energii – a to do okamžiku, než se ocitneme na dně energetického údolí a skončíme u jediného prvku, který nedokáže energii vydat ani štěpením, ani slučováním – u železa. Cílem budoucí energetiky bude průmyslově využívat procesy, které budou získávat energii jak z fúze, tak i štěpení, byť by šlo o pouhé – a velmi neefektivní – absorbování energie z fúze v jádru Slunce.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
131 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 56.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.