Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava 1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her
1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her
autor: Michal Rybka , publikováno 20.1.2017
1983: Jak piráti a nelicencovaní výrobci málem zničili trh her

Zdá se, že odpověď na roli pirátů v dějinách je jednoduchá: Škodí trhu a ničí platformy. Ve skutečnosti ale existuje celá řada forem pirátství – nejen domácí, ale i komerční – které mají velmi komplexní dopady. A není zajímavější příklad než úpadek kdysi fenomenálního Atari a nástup Nintenda v polovině 80. let.


Piráti nepředstavují uniformní kategorii, liší se ve své motivaci, ziskovosti i cílech. Nejtypičtější je pirát domácí, který se chce dostat k obsahu zadarmo, což je vcelku jednoduchá a pochopitelná motivace. Pak tu máme piráta komerčního, který představuje černou verzi distribučního kanálu, oproti oficiálnímu kanálu levnějšího a směřujícího zisk do svých kapes. Ale to nejsou jediné formy pirátství, na které můžeme narazit.

Máme tu piráty státní, kteří kradou intelektuální bohatství jiných národů, aby obohatili národ vlastní. Od KGB přes Echelon po masivní čínské pirátství – nikdo se nerozpakuje svému národu přinést poslední technologie. Mimochodem, v asijském vidění věcí není pirátství něčím špatným, ale výrazem uznání, že ti druzí to vymysleli lépe. I Steve Jobs se údajně vyjádřil v duchu: „Picasso říkal: Dobří umělci kopírují, ti nejlepší kradou. Pokud jde o dobré nápady, nikdy jsme neváhali krást.“ Je na tom něco přirozeného: Od střelného prachu po knihtisk měly technologické krádeže pozitivní vliv na společnosti, které kradly. Ostatně bez masového pirátství by ve východním bloku neexistovala populární hudba – v mnoha případech se ukradla melodie populárního songu a jenom se doplnila novými slovy.

A také máme zvláštní formu pirátství, která je spíše parazitismem: Vlastník platformy ji vytvoří, vyvine, poladí a nabídne ostatním k využití – za licenční poplatek a za svých podmínek. Jiní výrobci ale přemýšlí, jak vydat svůj vlastní (legální) obsah, aniž by museli vlastníkovi platformy poplatek zaplatit (což je ilegální). A tento bod nás od obecných úvah vrací ke konkrétní kauze, o které se chci bavit dnes.

Jde o pád konzolového trhu roku 1983, což je krize, kterou v socialistickém bloku pokrokových zemí málokdo zaznamenal. Jejími hlavními protagonisty bylo Atari zastoupené arkádovými automaty a zastarávající domácí konzolí Atari 2600, o které jsem psal minule. Tato konzole stála na straně poražených, i když její pád do irelevance byl pomalý. Na straně vítězů je japonský nováček Nintendo, který nabídl konzoli Famicon, známější pod názvem Nintendo NES.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
85 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 39.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.