Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra
Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra
autor: Pavel Tronner , publikováno 8.12.2016
Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra

„Přijeli kolotočáři! A mají tam videohry!“ To byla pro nás kluky v 80. létech jedna z nejzajímavějších informací, kterou jsme se mohli dozvědět. Maringotku s videohrami jsme obvykle zcela zaplnili a na videoherní automaty se stály fronty. Škemrání doma o další a další koruny se stalo každodenním sportem. Jak se rodily arkádové automaty?


My jsme v osmdesátých létech v maringotcenepřemýšleli o tom, kdy se vlastně první videohra objevila. A že za ní stála firma s naprosto šíleným názvem – Syzygy.

Za tím tehdy zcela převratným nápadem stáli původně dva zaměstnanci firmy Ampex, která v polovině dvacátého století patřila k lídrům v nahrávacích technologiích. Právě Ampex vrhl na trh první dostupný magnetofon a později stál i za prvními studiovými videorekordéry. Toto jméno znamenalo v televizní technice punc prvotřídní kvality.

Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra
By Sverma - Own work, CC BY-SA 4.0, Link

Za firmou s tím zmíněným zkomoleným názvem stáli dva tvůrci nového zábavního průmyslu. A stejně jako se mělo stát pravidlem i v budoucnu, konkrétně u firmy Apple, i u Syzygy, z níž vzniklo slavné Atari, byl jeden z těchto tvůrců skvělým inženýrem, zatímco ten druhý především vizionářem a vůdcem.

Ted Dabney, neboli Samuel Frederick Dabney Jr., se v mnohém podobal Stevu Wozniakovi. Byl výtečným inženýrem, který televizní technice rozuměl naprosto perfektně. Leč byl spokojen se svým místem ve vývojovém oddělení Ampexu a sám by se do ničeho nového nepustil. V Ampexu se za ta léta, která v něm strávil, opravdu hodně naučil, a to nejen o televizní technice, ale i o vytváření obvodů s pomocí tranzistorů a integrovaných obvodů, což se mu mělo v budoucnu velice hodit.

Nolan Bushnell

V roce 1968 se jeho kolegou stal čerstvý absolvent University of Utah, šestadvacetiletý Nolan Bushnell. Navzdory věkovému rozdílu se brzy spřátelili, k čemuž přispěl i fakt, že měli děti podobného stáří. Nolan jakožto absolvent pochopitelně nemohl být zván odborníkem, ale rychle se učil a Ted byl v tomto ohledu skvělým lektorem. Výhoda Nolana spočívala ve faktu, že jakožto nováčka na poli televizní techniky jej napadaly možnosti, které staří harcovníci prostě nebrali v úvahu. Někdy, pravda, šlo o nápady, které nebyly realizovatelné. Jindy se ale uskutečnit daly. Jen s tím zkrátka doposud nikdo nepřišel.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
41 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 20.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.