Dishonored 2: na PC se potichu vkradla hra roku
Seznam kapitol
Corvo Attano, novodobý nástupce legendárního Thiefa, se vrací na scénu. A s sebou si přivádí i svojí dceru. Emily Kaldwin od posledního dílu pořádně vyrostla a stala se druhou hratelnou postavou této stealth akce. Díky ní je Dishonored 2 zase o něco pestřejší a je i jednou z mála her, jejíž pokračování není jen slabším odvarem předchozího dílu!
Když dostanu na výběr, zdali misi projít potichu, bez zabíjení, nebo za pomoci zběsilého střílení, zvolím stealth přístup. Vymyslet správný postup je totiž mnohem větší výzva, než zběsilé pobíhání a kosení nepřátel na desítky. O tom návykovém pocitu, kdy vaše tělo zaplaví adrenalin hned poté, co vás stráž jen těsně mine v provizorním úkrytu, ani nemluvě.
Při mých plíživých výletech se ovšem často něco zvrtne. Bývám netrpělivá, a tak se třeba nepodívám klíčovou dírkou do místnosti, ale rovnou vejdu dovnitř a narazím na stráže. Nebo přehlédnu past, která všechny protivníky o mé přítomnosti informuje výbuchem.
Když se něco takového stane, nechci opakovat celou misi. Zavelím k útoku a začnu střílet. Snažím se hledat únikovou cestu, nebo zkouším utéct za pomoci nějakého triku. Takhle na papíře to zní dobře, ale jen málo her vám umožní využívat oba herní styly stejnou měrou. Právě z toho důvodu jsem si před lety užila hru Dishonored.
Dishonored nabízela otevřené lokace. Neříkala vám, jak se máte dostat z bodu A do bodu B, nebo jak daný úkol vyřešit. A byla nakloněná také improvizaci. V podstatě jsme tak do rukou dostali slušně veliké pískoviště, kde jsme mohli vytvářet různé situace a řešit je nápaditými způsoby.
Dishonored 2 je v tomto směru ještě otevřenější. Vedle tichého nakukování za rohy a likvidaci nepřátel omráčením tak stejně dobře můžete protivníky rozsekat na kaši granáty, tříštivými výbušninami, zápalnými šipkami a mnoha dalšími způsoby a to třeba i hezky hromadně. Fantazii tahle hra meze neklade. Stačí quick save a quick load a jednu situaci vyřešíte jako andílek, nebo jako ďábel.