Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Homefront: The Revolution – nejnudnější revoluce
Homefront: The Revolution – nejnudnější revoluce
autor: Lukáš Kunce , publikováno 30.5.2016
Homefront: The Revolution – nejnudnější revoluce

Nebudeme si nic nalhávat, první Homefront byla mizerná kopie Call of Duty, která zaslouženě upadla do zapomnění. Nový díl se sice inspiruje v jiných sériích, ale jde mu to úplně stejně špatně. Tahle revoluce se do historie zapíše jako jedno z největších zklamání a může sloužit jako ukázka, jak dokonale promrhat potenciál.


Ne vždy probíhá herní vývoj úplně hladce. Nový Homefront je příkladem toho, že přehazovat si hru jak horkou bramboru nepřináší ovoce. Studio, které stálo za prvním Homefrontem, bylo roku 2011 zavřeno, vydavatel THQ se rozpadl a začal rozprodávat svoje značky.

Práva na Homefront získal britský Crytek, v létě roku 2014 se ho ale zbavil a předal štafetu společnosti Koch Media. Hru nakonec vyvíjelo nově zformované studio Dambuster Studios. Po několika odkladech, vlažně přijaté multiplayerové betaverzi a hoře slibů jsme se ale dočkali přinejlepším průměrné střílečky v otevřeném světě.

Důvody jsou nasnadě. Když do hry zasáhnou tři studia, nemůže to skončit jinak než nesourodým slepencem všech možných prvků. A je to škoda, protože z Homefront: The Revolution je cítit, že by s několika citlivými úpravami mohl být skutečně dobrou hrou. Takže co vlastně se tvůrcům nepovedlo? Tak třeba příběh…

Postřílejte všechny. Proč ne?!

Zápletka nezní vůbec špatně. Nový Homefront staví hráče do alternativní reality, ve které se o digitální revoluci nezasloužili Američané v Silicon Valley, ale Korejci v Silicon River. Ti se prokázali jako zatraceně podlí a vychytralí – začali Američanům prodávat zbraně se zadními vrátky, která jim posléze umožnila snadno vyřadit z provozu všechny americké zbraně. Nyní se píše rok 2029 a ve Filadelfii a vy byste se severokorejskému zlu měli postavit.

To pochopitelně nemůžete zvládnout sami. Naštěstí jste členem odboje, který má k dispozici ještě pořád dost zbraní na to, abyste korejské invazi mohli čelit. Situace, kdy banda do starých hadrů navlečených povstalců kosí zástupy nepřátel s hypermoderní výstrojí, sice působí spíš komicky, ale tak to v Homefrontu prostě je. Stejně tak se budete muset smířit s absencí jakýchkoliv zajímavých postav. Ačkoliv se hra snaží vdechnout protagonistům charakter, moc jí to nejde. Hlasem ani osobností nezaujmou, situaci však zachraňuje vizuální dojem. Obličeje postav vypadají skvěle a jejich mimika je skutečně uvěřitelná.

Homefront: The Revolution – nejnudnější revoluce

Jakkoliv může americko-korejský konflikt vypadat na papíře zajímavě, v praxi už to taková paráda není. Vyprávění je trestuhodně ploché a předvídatelné, a co je nejhorší, nevzbuzuje v hráči sebemenší zájem o to, co se bude dít dál. Vaši nezapamatovatelní kolegové vás zkrátka pořád dokola posílají na vesměs stereotypní mise a vy dlouhé hodiny jen tiše doufáte, že teď konečně přijde ten zlomový moment a začne to mít šťávu. Bohužel marně. Situace, kdy vystřílíte hned tři nepřátelské stanice, abyste vzápětí byli svým velitelem ujištěni, že nepřítel o tomhle zásahu nemůže mít ani ponětí, jsou pak vyloženě k smíchu.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
30 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 8.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.