3D tisk: Úspěšná technologie, které se doma nedaří

Znáte někdo scifi Lexx s vypěstovanou živou „nejničivější zbraní vesmíru“ anebo „velrybí kosmickou loď“ z obskurní hry Captain Blood? 3D tisk je důležitý krok vedoucí tímto směrem. Nemám žádné pochyby o tom, že 3D tisk je strategická technologie, bez které naši rodnou hroudu nikdy neopustíme.

Myšlenka, že si na Mars místo valníku náhradních dílů povezeme jenom 3D tiskárnu, která se umí z valné části opravit sama – a že nové výrobky se budou ze Země do marťanské znalostní báze jednoduše uploadovat, je prostě skvělá. Teď to chce ještě vymyslet tiskový materiál, který by se dal vyrábět na místě!

V opravdu hlubokém vesmíru jeden takový materiál máme: Vodu. Za velmi nízkých teplot je led tvrdý jako kámen a dává perfektní smysl většinu povrchových struktur prostě odlít. Nedělám si srandu, nechybělo mnoho a letadlovka Habakkuk vyrobená z ledu, respektive pykretu, tedy směsi ledu a pilin, málem drtila nácky v Atlantiku už za Druhé světové.

Jo, vize! Těmi se hřejeme při debatách vždy a sníme o světě s přirozenou AI, realistickými hrami a kompletní teleprezencí, zatímco se moříme s Windows 10, ze kterých jednomu zmizela nabídka Start a jinému zase přestalo fungovat dělání screenshotů. Věci nefungují, jak mají, rozbíjejí se, jsou pomalé a je to zkrátka ke vzteku. Ale co se přesně stalo s 3D tiskem, který nám před lety slibovali jako tu novou úžasnou věc?