Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Dark Souls III: Nevyměknem!
Dark Souls III: Nevyměknem!
autor: Lucie Jiříková , publikováno 25.4.2016
Dark Souls III: Nevyměknem!

Série krutých, ale zároveň i zcela spravedlivých akčních RPG Dark Souls se vrací na naše počítače už ve třetím díle. Protože se tvůrci rozhodli tento zážitek naservírovat širšímu publiku, byl vývoj oproti předešlým dvěma hrám sledován ještě pozorněji. Hrozilo totiž, že Dark Souls III ztratí to, kvůli čemu jsme ho tak milovali – nemilosrdnost a vysokou obtížnost. A jak to dopadlo?


Jeden z největších herních kultů posledních let se před několika dny rozrostl v pořadí o třetí díl (nebudeme-li počítat s prapůvodní hrou Demon’s Souls). Tvůrci z From Software se před vydáním hry paradoxně prezentovali tím, že Dark Souls III cílí na širší skupinu lidí. To mimo jiné mohlo znamenat, že nové pokračování bude méně obtížné, což by se stávajícím fanouškům série určitě nelíbilo.

Na téma obtížnosti Dark Souls III byly (nejen) na internetu vedeny mnohé žhavé diskuze, které naznačovaly, že fanoušci se o ztrátu identity nového Dark Souls skutečně bojí. A nemůžeme se divit. Dark Souls není jen prapůvodcem moderního trendu obtížných akčních RPG, ale i přes několik nadějných pokusů z poslední doby (recenzovaný Lords of the Fallen, plošinovky Salt and Sanctuary nebo PS4 exkluzivity Bloodborne) také nejlepším současným nositelem této myšlenky.

V této recenzi si prozradíme, jak si tvůrci s odkazem Dark Souls nakonec poradili, zdali se jim podařilo přinést tento zážitek mezi větší skupinu lidí a zdali se jim skutečně podařilo zachovat náturu původní hry, jak během vývoje Dark Souls III neustále opakovali.

Vzhledem k tomu, že Dark Souls II (recenze na PCT) byla, snad kromě slaboučkého grafického zpracování a technický problémů při uvedení, opravdu velmi dobrá hra, možná nejpodstatnější otázkou nakonec je, zdali se Dark Souls III podařilo předchozí díl překonat.

Vyvažování rizika a odměny

Abych vás zbytečně nenapínala. Avizovaná přístupnost Dark Souls III je citelná už od prvních sekund. Velmi tuhá celková obtížnost však ze hry nevymizela. Takže ano, třetí díl je skvělou příležitostí, jak se do série Dark Souls poprvé vydat. Jenže to ani omylem neznamená, že byste v této hře snad mohli dostat něco zadarmo. Naopak.

Asi největší změnou oproti druhému dílu je rozvrstvení nepřátel. Už nebudete bojovat jenom s extra tuhými bossy a potvorami, které padnou minimálně po deseti ranách sekyry. Do hry přibyli i jednodušší protivníci, jakýsi pěšáci po vzoru Lords of the Fallen. Tyto pěšáky můžete s trochou snahy vyvrhnout na jeden, dva údery, takže problém může nastat pouze v případě, kdy vás překvapí ze zálohy, nebo kdy operují ve skupině.

Právě tato skutečnost vás zpočátku může ukolébat. Cesta k prvnímu bossovi vede přes několik koster, které skutečně přemůžete jenom jedním úderem. Jenže pak pochopíte, že tito nepřátelé plní roli vaty, která vyplňuje hluchá místa mezi jednotlivými bossy.

Dark Souls III: Nevyměknem!

Dark Souls III: Nevyměknem!

Dark Souls III: Nevyměknem!

Ústupek v podobě slabších nepřátel není zase tak citelný. I v bojích s nimi totiž platí, že se tu a tam neobejdete bez krytí nebo bez úskoku do strany. Díky potvorám pochopitelně sbíráte vcelku levně duše, jenže k čemu vám to je, když o ně už za pět minut přijdete.

Nápis „You Died“ vás opět pronásleduje na každém kroku. Jakmile se vám objeví na obrazovce, dostanete se k poslednímu Bonfiru (plní funkci checkpointu, ale má i další využití). A pak začnete zase znovu.

Jak je dobrým zvykem série Dark Souls, nepřátelé s každou smrtí, či přechodem mezi jednotlivými lokacemi, zase ožijí, takže se opakovaně probíjíte masami, které jste už jednou překonali. A může se vám to zdát osudným, neboť každá rána nepřítele (ať už se jedná o pořádného bosse nebo o podrž tašku jako je třeba kostlivec), opravdu bolí a připraví vás o pořádný kus zdraví.

Nezměnil se ani princip sbírání a ztrácení duší. Duše potřebujete pro levelování, které nelze provádět průběžně, kde se vám líbí, ale pouze na určeném místě. Duše padají z nepřátel, nebo jsou poschovávané po nejrůznějších zapadlých koutech. Problém je, že jakmile zemřete, o všechny duše přijdete. Jedinou vaší nadějí potom je dopracovat se v rámci dalšího pokusu na místo smrti a tam je obnovit, tedy sebrat.

Kvůli této herní mechanice a kvůli tomu, že nepřátelé se neustále obnovují, budete neustále zvažovat poměr rizika a odměny. Otázky typu: „Už bych se měl vrátit, nebo zkusím projít ještě k bossovi v této úrovni?“ jsou na denním pořádku a hra i díky tomu vážně dokáže chytit.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
62 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 18.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.