Budoucnost versus minulost: SmartCity versus DumbCity | Kapitola 4
Seznam kapitol
V jednom týdnu jsem zažil jak fantastickou vizi měst budoucnosti na výstavě Ampér 2016, tak i šok z patrně nejstupidnějšího urbanistického nápadu, s jakým jsem se za posledních 25 let setkal. Ilustruje to výrazný rozpor v tom, jak vnímat budoucnost měst: Buď jako návrat do minulosti, anebo jako cestu k jiné a snad lepší budoucnosti.
Vize, kterou předložil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, je zcela jiná a jak jsem v diskusi zjistil, představují si úpravy jako kombinaci návratu do 90. let devatenáctého století v rakousko-uherské Praze a zároveň do 60. let dvacátého století ve vietnamském Saigonu. Nepřítel je jasný – smrdící automobil, symbol neekologické individuální dopravy, kterého je třeba potírat všude a klást mu do cesty všechny myslitelné překážky, ať už jde o strom, ocelový patník anebo o dvě zcela nově navržené křižovatky, které by přeťaly magistrálu a blokovaly a zpomalovaly dopravu.
Dnes máme před sebou komunistické, ale docela funkční řešení spočívající v tom, že tramvajová linka dvakrát podjíždí magistrálu podjezdem, aby neblokovala dopravu na magistrále. Slouží primárně lince tramvaje 18, ale i dalším tramvajím, které z vozovny Pankrác vyjíždějí a zase do ní zajíždějí. Podjezdy nejsou příliš frekventované, nejsou ucpané kolonami aut a tak to docela funguje. Magistrála sama je tříproudá komunikace, přes kterou nevedou žádné přechody, naopak je uprostřed kombinovaný betonový a drátový plot, který má zastavit šílence jak z řad řidičů, tak i chodců, kteří občas v rámci soutěže o Darwinovu cenu magistrálu přebíhají.
Institut plánování a rozvoje Hlavního města Prahy (IPR Praha) přišel s „Koncepční studií pro rozvoj a koordinaci probíhajících a budoucích investičních akcí“ v ulicích Táborská / Na Pankráci, kterou zcela směle a otevřeně mohu označit za nejšílenější nápad, který jsem viděl od pádu komunismu v roce 1989. Mladí, talentovaní a zjevně hodně zeleně orientovaní specialisté přišli s myšlenkou, že podjezdy tramvaje pod magistrálou nejsou urbanisticky hezké a to nejlepší, co by se s nimi mělo udělat, je podjezdy zasypat, zlikvidovat mosty na magistrále a zkřížit ji s tramvajovou linkou povrchově.
Nebudu se pozastavovat nad všemi detaily plánu, jako že tvůrci návrhu hodlají sehnat tramvaje a auta v Táborské do jednoho pruhu a tím ji úplně ucpat, patrně ve víře, že tím vybudují novou pěší zónu. Zásadní problém vidím právě v tom, že podle jejich šíleného plánu hodlají nahradit dva mimoúrovňové podjezdy dvěma křižovatkami. Tím zvýší pravděpodobnost srážky tramvaje s vozidly na magistrále z nuly na docela vysokou nenulovou a navíc chodce vyženou z podchodů přímo pod kola aut. V podstatě se rozhodli vytvořit dvě nové křižovatky jako u I. P. Pavlova – a to je hodně špatná věc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
