Far Cry Primal: Hurá na mamuty! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Populární herní série Far Cry se tento rok dočkala velké změny. Zavádí nás totiž do hodně vzdálené minulosti a to navíc do Střední Evropy. Zde se budeme snažit přivést na vrchol svůj lid, což obnáší souboje s nepřátelskými kmeny, ale třeba i lovení divoké zvěře jako jsou mamuti, šavlozubí tygři nebo jaguáři. Jak se Ubisoft s tímto zasazením popral, se dozvíte v naší dnešní recenzi.
Mezi další zbraně patří něco na styl vrhací dýky, dále včelí bomba (poměrně účinná, ale bohužel dlouho trvá vylepšení opasku, abyste mohli nosit víc než jednu) a sova. Sovu přitom beru jako druhou největší novinku.
Sova plní funkci označování nepřátel (alespoň do té doby, než si tuto funkci neodemknete ve stromu dovedností). Následně se z ní stává taktický nástroj k obhlédnutí okolí a k prvotnímu útoku a tudíž třeba i k taktickému odstranění nepřátel se speciálními schopnostmi jako je třeba přivolání posil.
V praxi to funguje jednoduše. Jakmile sovu vyvoláte, šipkami udáváte směr letu. Můžete se otáčet i přibližovat nebo vzdalovat od země. Jakmile sově v hledáčku spočine nějaký nepřítel, máte ho označeného na minimapě i v klasickém pohledu, kdy nepřítele vidíte skrze stěny a nerovnosti (tedy stejně jako byste si ho označili dalekohledem ve FC 3 a 4). Pokud se vám navíc zachce, můžete na nepřítele v letu třeba shodit bombu (to však vyžaduje, abyste tuto schopnost měli aktivovanou ve stromu dovedností a navíc ještě vyrobili bombu).
Sova je docela fajn zpestření a vcelku elegantní způsob, jak do hry vnést funkci dalekohledu. Dalekohled byl tedy lepší, ale sovu zase vyvažuje možnost využívat podpůrné prostředky. Taková bomba přímo na klíčového nepřítele je vážně nenahraditelná. Pokud se navíc sovu naučíte kombinovat s ovládáním dalších zvířat, brzy se dostanete do stavu, kdy se v pohodě dostanete i z velmi komplikovaných situací. Vypadá to pěkně, efektně a navíc to i chvíli baví.
Bohužel i zde po čase přichází nepříjemné vystřízlivění. Ačkoliv se Far Cry Primal některými drobnostmi od svých předchůdců liší, ve své podstatě zůstává stejný. Jste tedy v pravěku, ale hratelnost se opět točí okolo zajímání nepřátelských táborů (což je „vyšperkováno“ zajímáním pokročilých pevností po vzoru FC 4), aktivováním hlídkových ohňů (jímž je nahrazeno lezení na radiové stanice, díky bohu), lovením zvěře, vyráběním pokročilých předmětů, plněním vedlejších misí jako je vysvobozování vlastních lidí z područí nepřátel atd.
Vedle novinek výše mě přitom napadají už jenom mise, v nichž musíte z bodu A do bodu B transportovat vlastní lidi a mise, v nichž stopujete potvory po vzoru Zaklínače 3 (tedy v tzv. loveckém módu, kdy se vám svět přebarví na černo-bílo a barevně se zvýrazní jenom aktivní objekty, nepřátelé a stopy). Stopování zvířat přitom není tak zábavné, jako stopování potvor v Zaklínačovi, protože zvířata nejsou tak zajímavá, nestojí za nimi netradiční události či příběhové pozadí a ani hlavní postava svými poznámkami stopování moc nevylepší – poznámky jsou stále stejné, nezáživné.
Celkově vzato, Far Cry Primal se i přes vysoce atraktivní zasazení brzy stává velice repetitivní. Jádro hlavních misí se podobá jádru misí vedlejších, takže jakmile něco uděláte v rámci hlavní dějové linie, hra vám to pak bude podsouvat v rámci vedlejších misí, které tu a tam prostě splnit musíte, neboť se na to navázané body zkušeností. Přibližně po deseti hodinách hry se tak začnete ukrutně nudit a možná to nakonec i vzdáte – poté už Far Cry Primal neposlouží jako celistvá hra, ale jako průměrné pískoviště, na nějž si jednou za čas odskočíte od dalších (kvalitnějších her), abyste zde zajali tábor. A pak zase rychle půjdete o dům dál.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
