Co a jak jsme hrávali na osmibitovém Atari. Zkuste si to také! | Kapitola 2
Seznam kapitol
V 80. létech patřily počítače se stylizovanou horou Fuji ve znaku k nejrespektovanějším herním platformám. Šlo o jednu z nejstarších a nejpopulárnějších platforem vůbec. Jaké herní hity byly na Atari dostupné v době největší slávy, jak na této platformě vypadaly a si je i dnes vyzkoušet, jste tuto éru nezažili, nebo si jen chcete zavzpomínat?
Osmibitové počítače firmy vznikly o dva roky později, konkrétně v roce 1979. Šlo v jistém směru o evoluci. Byl vylepšen grafický čip a přejmenován na CTIA, přibyl čip POKEY zodpovědný za zvuk a správu joysticků a navíc se objevil i ANTIC, v podstatě primitivní grafický koprocesor. Atari bylo prvním počítačem se zákaznickými čipy pod kapotou, což nám dnes přijde samozřejmé, ale tehdy to rozhodně neplatilo – a nejen tehdy, ještě i dlouho poté.
V mnoha ohledech tato platforma předstihla svou dobu. Nabídla jako první slušnou barevnou grafiku s paletou 128 barev, což byl tehdy zcela neskutečný počet, a pokud se nepletu, v oblasti domácích levných počítačů byl překonán až počítačem stejné firmy – Atari 520 ST v roce 1985. Atari jako první nabízelo i zvuk. Pravda, POKEY není nic, co bychom dnes hodlali poslouchat před spaním, jeho čtyři kanály s velmi primitivní modulací jsou v podstatě výsměchem tomu, co lze nazývat hudbou. Jenže v této době – to je nutné zdůraznit – šlo o zcela přelomovou záležitost. V mnohém ohledu předstihoval i zvukové čipy pozdější, které měly sice papírově lepší parametry, ale pro použití ve hrách se zas tolik nehodily. Zkrátka – vyluzovaly sice hezčí a čistší tóny, ale chyběla jim možnost vytvářet šumové zvukové efekty, v čemž naopak POKEY exceloval.
Pokud se budeme bavit i nadále „přelomovostí“ Atari, tak jako první počítač nabídlo možnost práce se sprity, což byly speciální grafické objekty nezávislé na pozadí, které sloužily k vykreslování pohybujících se částí obrazu (například panáčků, nepřátel atd.) a nebylo nutné obraz při jejich přesunu složitě přepočítávat či obnovovat. Velice se tím šetřil čas procesoru.
Dále měly počítače Atari odkoukaný od konzole 2600 systém zásuvných modulů, takže stačilo pouze zastrčit modul s hrou a šlo se pařit. I v tomto Atari předstihlo svou dobu (Apple II nabízel sofistikovanější systém, ovšem toto nebyl zrovna levný herní stroj). Nelze zapomenout i na jednu drobnou perličku – oba první stroje, Atari 400 i 800, nabízely možnost připojení hned čtyř joysticků, což tehdy ani poté žádný podobný počítač neuměl.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
