Na cestě k holodecku: Kam míří virtuální realita?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Na cestě k holodecku: Kam míří virtuální realita?

Na cestě k holodecku: Kam míří virtuální realita?

Michal Rybka

Michal Rybka

30. 1. 2016 16:00 24

Seznam kapitol

1. Vojáci to jistí 2. Virtuálně na dálku snadno a rychle 3. Oculus Rift a HTC Vive na akci Nvidie 4. HTC Vive: nechybí ani virtuální ruce 5. Nejen divákem, ale i virtuálním kreativcem 6. Holodesk na obzoru

Miluji virtuální realitu a děsí mě, jak roky lavíruje na pomezí mezi životem a smrtí. „Realistickou VR“, takovou, která je jenom stěží k rozeznání od reality skutečné, vidím celý svůj život jako finální hranici, ke které se musí dopracovat počítačové hry. Ale této hranice se nám stále nedaří dosáhnout. Jak jsme od ní daleko? A co nás to bude stát?

Reklama

Začínám být mírný optimista: Snad se to už konečně podaří a snad se z virtuální reality stane mainstream! Je to úžasná technologie, technologie, která má potenciál restartovat stagnující trh s PC a může přinést revoluci v ovládání a rozhraních člověk-stroj. Jenomže si to přiznejme: Virtuální realitě se opakovaně vstoupit na trh nedaří.

Základní koncepty VR vznikly už v 60. letech minulého století, nicméně šlo o ryze experimentální věci. Na konci 70. let se VR zabývalo Atari, které koketovalo s myšlenkou vytvoření VR arkád, nicméně se ukázalo, že takové zařízení by bylo velice drahé a návratnost by byla velice dlouhá. Pak navíc zkolaboval trh s automaty a Atari to téměř zničilo. Na konci 80. let se opět začalo experimentovat s herní VR, ale konzole a počítače byly příliš nevýkonné. Nintendo Virtual Boy byla technická katastrofa a komerční průšvih. V polovině 90. let se VR objevilo znovu, ale VR headsety byly příliš drahé. S příchodem 3D televizí se začalo mluvit dokonce o tom, že VR je překonané a vše, co potřebujeme, je stereoskopická obrazovka, ideálně taková, co nepotřebuje brýle. (Takové obrazovky sice existují, ale přišly příliš pozdě na to, aby se 3D filmy tiše nevypařily do dějin za všeobecného nezájmu mainstreamového publika.)

Právě adopce mainstreamem je kritická. Make it or break it – technologii buď mainstream přijme, anebo ji zamítne, takže se stane buď běžnou anebo skončí marginalizovaná pro nějaký specifický typ využití. Virtuální realita má dvě extrémně silná využití, která už dnes garantují její přežití – prvním jsou trenažéry a druhým je teleprezence. Trenažéry se používají v armádě a v dalších organizacích, které chtějí realistický a přitom relativně levný výcvik. Famózní je například VR střelecký simulátor pro výcvik vrtulníkových dveřních střelců, který pro americkou armádu vyvinula Bohemia Interactive. Vojenské trenažéry jsou opravdu velká věc jak ve VR, tak i v klasické podobě, kdy se používají i pro výcvik komplexních scénářů, jako je třeba trénink střelců doprovázejících konvoje.

VR výcvik dovoluje trénink velice realistických scénářů, moderní tréninkové sety přitom umožňují „nosit si hardware na zádech“ a pohybovat se volně po prostoru, což přidává extra úroveň realismu. The Daily uvedlo výborný dokument, který předvádí, jak se s pomocí VR dají trénovat i pěchotní operace. Systém používá ovladač v podobě zbraně, celotělové senzory, které dovolují přesnou detekci plížení a přenosu pohybu vojáka do VR. Zajímavý je systém „objektů“, kdy se například dotknete destičky představující granát a pak máchnete rukou, přičemž to systém vyhodnotí jako uchopení a hození granátu. Destičky přitom můžou představovat různé objekty, medikity apod. Jediným limitem je to, že se chůze a běh ovládá pomocí minijoysticku na puškovém ovladači. Jedině tak je možné simulovat pochod na delší vzdálenosti, VR výběh pro vojáky prostě není fyzicky dost veliký.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama