Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů
Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů
autor: Radek Friedrich , publikováno 25.1.2016
Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů

Začátek roku je vždy dobrým obdobím pro bilancování minulosti – všude tabulky, nejlepší věci loňského roku, propadáky, překvapení, výhledy na rok letošní atd. Není ale na škodu podívat se trochu víc do minulosti, i proto jsme pro vás připravili seznam dvaceti nezajímavějších RPG z (téměř) dávné minulosti.


Článek si neklade za cíl být vyčerpávajícím listem všech dobrých RPG minulosti, je spíše osobním seznamem her,  které mě v minulosti oslovily natolik, že jim i po pár dekádách zůstalo jisté kouzlo. Aby se daly nazvat historickými, omezili jsme datum vydání her ročníkem 2000 – můžeme tedy směle tvrdit, že všechny kousky pocházejí z minulého tisíciletí… i proto na pár klasik v textu nenarazíte, některým to nevyšlo třeba jen o rok. Z podobného důvodu chybí i několik kultovních titulů – psalo se o nich v článku Nejlepší RPG všech dob v loňském roce a proto se v tomto textu znovu nevyskytují, byť do listu jinak právem náleží. O které hry že se jedná? Diablo, Fallout, Planescape Torment, System Shock 2 a Wasteland.

Pokud by vás některé z her zaujaly natolik, že byste si je chtěli vyzkoušet sami, existuje několik řešení. Asi nejpohodlnější způsob hraní starých DOSových her je DOSBox, emulátor se kterým rozběhnete naprostou většinu starých her. DOSBox je open source a existuje ve verzi pro Windows, Mac OS i Linux – stahovat můžete na adrese http://www.dosbox.com/.

Dobrou zkušenost s hraním titulů z C64 a Amigy mám s emulátory od společnosti Cloanto – C64 Forever, respektive Amiga Forever – http://www.c64forever.com/ a http://www.amigaforever.com/.

The Bard’s Tale Trilogy

  • Interplay
  • Amiga (1985-1986-1988)

Moje první setkání s žánrem her na hrdiny, jak se tehdy RPG říkalo, měl podobu Bard’s Tale. Pohled z vlastních očí, pseudo 3D zobrazení, maličké grafické okno a většina obrazovky zabraná textem – dolní polovina skýtala veškeré informace o vaší partě, pravá horní čtvrtka hostila inventář, v případě boje jste se zde dočetli, jak střetnutí probíhá. Tahový systém boje (potvory se objevovaly náhodně, jako je tomu třeba u série Final Fantasy) byl promyšlený do detailu a kromě fyzických zbraní na dálku i nablízko jste se mohli ohánět mocnými kouzly.  Bard’s Tale představila šestici dobrodruhů, z nichž speciální postavení měla postava barda – nejenže jeho písně vylepšovaly schopnosti ostatních hrdinů, bez jeho loutny nešly vyřešit některé hádanky ve hře. Celá trilogie byla z dnešního pohledu šíleně obtížná, automaping se objevil až ve trojce, v dungeonech se vyskytovala místa, kde nešlo používat světla, takže jste bloumali ve tmě, některé puzzly se prakticky nedaly vyřešit... ale zároveň to byla hra, kvůli které jsem byl ochoten začít se učit pořádně anglicky. První díl vyšel na všechny zásadní osmibity (ZX Spectrum, C64, Atari ST), dále i na DOS, Apple NES a samozřejmě Amigu.

Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů

Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů

Dungeon Master

  • FTL
  • Amiga (1987)

Tahle hra je možná důvodem, proč se v Čechách RPG říkalo dungeony (čti, jak psáno). Nejklasičtější a nejoblíbenější dungeon crawler vynikal v mnoha ohledech. Asi nejvíc mi utkvěl systém levelování, který se začal masivněji objevovat ve hrách až mnohem později. Používáním schopností nebo předmětů se postavy  zlepšovaly – klasický postup vylepšení shurikenů byl stoupnout si ke schodům a klikat a klikat. O schody se shuriken zarazil, takže jste ho mohli sebrat a nechodit pro něj přes půl patra. Dodnes mám pocit, že jsem strávil víc času trénováním než vlastním hraním. Originální byl i systém kouzlení, kdy jste skládali kouzla pomocí run – buď jste našli svitek, nebo jste mohli zkoušet kombinace, dokud jste kouzlo neobjevili sami. Rozsáhlost a obtížnost znamenala týdny poctivého hraní, než se vám podařilo dokončit 14. patro podzemí. DM je nejprodávanější hrou na Atari ST možná i na Amize, hra vyhrála ohromné množství cen a není divu, že nechybí v knížce 1001 her, které si musíte před smrtí zahrát. Do podzemí za temným pánem se dalo vydat znovu v pokračování Chaos Strikes Back a byla to minimálně stejná zábava. V roce 1993 vyšla DM II: Skullkeep, a i když jsem se na pokračování těšil jako na máloco, už mě zdaleka tolik neoslovilo – což neznamená, že by to byla špatná hra! Ale se mnou se prostě minula.

Jak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časůJak jsme si kdysi hráli na hrdiny: nejlepší RPG z dávných časů



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
90 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 42.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
TOPlist
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.