První počítač „pro chudé“: Tandy TRS-80 | Kapitola 6
Seznam kapitol
V tom samém roce, kdy se zrodila jakási nová rychlokvašená firma Apple, kterou ještě nikdo nebral vážně, se objevila zvěst o mikropočítači Tandy ve velké síti elektroobchodů Radio Shack. Devět z deseti tehdejších vizionářů by se vsadilo, že právě strojům této firmy bude patřit budoucnost.
Jednání s Billem Gatesem o licenci Microsoftího Basicu se stalo legendární. Když si mladý Bill řekl o 50 000 dolarů a k tomu ještě o poplatek za každý prodaný kus, byl těmito požadavky John Roach tak šokován, že se neudržel a jako pravý texasan jen procedil mezi zuby „Horseshit!“ Gates předtím trénoval se svým otcem – váženým právníkem – různé možné varianty jednání, nicméně, jeho trénink se ukázal být nedostatečným. Takové sprosté slovo možná bylo v jeho slovníku, ale ne v tom používaném při obchodních diskusích. Jen zalapal po dechu a vypadl z tempa. Tantiemy z každého kusu se nekonaly.
Rok po velkém prvotním úspěchu přišlo Tandy s Tandy 10 Business Computer System. Jednalo se o zcela nekompatibilní stroj cílený na firemní klientelu. V tomto se velmi podobal Applu III a i „úspěch“ měly oba počítače přibližně stejný. Ostatně, těžko očekávat, že by si nějaká firma koupila za téměř 9000 dolarů počítač od Tandy, firmy známé laciným zbožím...
Po tomto kroku špatným směrem se Tandy pokusilo o lepší cestu s Tandy II. I ten měl být systémem pro (menší) firmy a mohl se taktéž pochlubit nekompatibilitou se slavnou jedničkou. Prodával se o něco lépe než jeho podnikový předchůdce, ale o žádnou slávu se nejednalo. Tandy III vydaný v roce 1980 měl být nástupcem jedničky a dokonce (velká sláva) zajišťoval i jistou zpětnou kompatibilitu, ale vzhledem k rychlejšímu procesoru a jinému diskovému formátu se spíše než o realitu jednalo o zbožné přání. Ve stejném roce byl vydán i TRS-80 Color Computer, který neměl se svým slavným předchůdcem nic společného, dokonce ani použitý procesor. Místo Z80 byl použit sofistikovanější Motorola 6809.
Potíží těchto počítačů byla vzmáhající se konkurence. Color Computer uměl věci, které takové Atari zvládalo levou zadní a i Apple uměl víc. Nehledě na blížící se C64 s jeho mnohem zdatnější grafikou. Tandy nevědělo nic o spritech, nemělo ponětí o zákaznických čipech, přerušení na rastrové řádce a i v oblasti zvukové velmi zaostávalo. Nelze se tedy divit, že jako herní domácí počítač se neprosadilo, ovšem díky výkonnému mikroprocesoru si své uplatnění našlo a vznikla tak platforma existující přes deset let.
V kontextu s absolutním kašláním na jakoukoliv kompatibilitu se proto nelze divit, že nám dnes jméno Tandy nesugeruje nic společného s počítačovým průmyslem. Přitom je třeba říci, že jeho inženýři uměli skvělé věci. Například jeho Tandy 1000, tedy PC klon, nabízel lepší grafiku i zvuk při nižší ceně než srovnatelný PC XT.
Pamětníci si možná vzpomenou, že v mnoha hrách z tehdejší doby byla při nastavování zmiňována i grafická karta Tandy. Jenže – opět ta stará známá pohádka. Kompatibilita byla jen částečná. A to nakonec rozhodlo. A tak se počátkem devadesátých let se Tandy s výrobou počítačů jednou provždy rozloučilo.
