Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)
Seznam kapitol
Po dvou nepříjemných odkladech je Zaklínač 3: Divoký Hon konečně na světě. Předsunutá hodnocení na zahraničních serverech přitom znějí celkem jednoznačně a mnoho z vás tohle akční RPG jistě už dávno hraje. V dnešní recenzi proto nebudeme dělat překvapené, ale rovnou si povíme, proč je v Sapkowskeho digitálním světě tak dobře.
Počítačoví hráči se dočkali období nejvyšší blaženosti. Jen několik týdnů po vydání počítačové verze hry GTA V se na nás z pultů obchodů i digitálních oken online distribučních kanálů valí dvakrát odložené fantasy RPG Zaklínač 3: Divoký Hon. A že se s ním Poláci z CD Projekt Red (opět) vytáhli! Hned na začátek recenze si dovolím tvrdit, že tím, čím je GTA V pro akčně naladěné hráče, je Zaklínač 3: Divoký Hon pro fanoušky RPG.
Zaklínač 3: Divoký Hon se odehrává několik let po událostech Zaklínače 2: Vrahové Králů. Po krátkém vzpomínkovém okénku, které slouží jako tutoriálová mise pro nezasvěcené hráče, se s Geraltem a jeho přítelem Vesemirem pouštíte po stopách dávné milenky Yennefer. Yennefer se má podle dopisu vyskytovat v Bělosadu, ale po příjezdu do vesnice samozřejmě nikdo neví, která bije. Tedy až na jednoho zasvěcence, díky němuž se po úvodních peripetiích s Yennefer setkáte.
Tato zápletka by v Americe vystačila na natočení celovečerního romantického filmu, tady jsme ale u Poláků z CD Projekt Red. Stejně jako v knihách Andrzeje Sapkowskeho se příběh pěkně větví a klikatí a na pořadu dne jsou i hutné vypravěčské zvraty. Vedle osobních záležitostí se Geralt samozřejmě zaplete i do problémů nadnárodního rozsahu, právě drobné osobní příběhy jsou ovšem na hře zdaleka to nejlepší.
Osobní příběhy – jak už zamilovaného proutníka Geralta, tak i osob, které tento šedivák potkává (mimochodem potkáte celou hromadu známých – včetně Triss Ranuncul, která s Geraltem měla krátký poměr v Krvi Elfů) – jsou hnacím motorem hry. Zapomeňte na příběhová klišé a z toho vycházející generické události ostatních RPG. Pokud bych Zaklínače 3 měla charakterizovat jen několika málo slovy, jedním z nich by určitě bylo slovo „uvěřitelný“.