Farming Simulator 2015: když to můžete zorat i pohnojit
Seznam kapitol
První díl této série vypadal spíše jako úlet. Postupem času ale tento netradiční simulátor zrál a utvořila se kolem něj i silná komunita hráčů a moderů. Po roční odmlce se na naše počítače přiřítil nový díl série Farming Simulator. Časovou prodlevu tvůrci využili ke spoustě změn v čele s implementací nového enginu a možnosti kácení stromů.
Nedávno jsem četla knihu Malevil od Roberta Merleho. Autor v jedné z pasáží píše, že život v sedle koně ubíhá úplně jinak, pomaleji. Pominu-li skutečnost, že se jedná o postapokalyptický román, v němž hlavní hrdinové nepřišli pouze o výsadu jezdit automobily, ale ztratili všechny technické vymoženosti moderní doby, dávám autorovi knihy za pravdu. V tomto názoru mě přitom neutvrdila projížďka na čtyřnohém zvířeti (z koní mám respekt), ale několik sezení u hry Farming Simulator 2015. V ní to vypadá, jako by se zastavil čas.
V pořadí pátý díl simulátoru farmaření pro PC (série odstartovala ročníkem 2008, ročník 2012 a 2014 však vyšel pouze pro přenosná herní zařízení včetně mobilní platformy) nenabízí žádné zběsilé mise, v nichž byste kvůli zdárnému splnění museli sbírat setinky sekundy náskoku vycizelovanou agresivní jízdou, dokonce nepřináší ani nutnost být ve svých rozhodnutích dokonalí nebo být ve svých manévrech na milimetr přesní. Nic z toho. Ve Farming Simulatoru 2015 můžete dřít, až z vás pot bude kapat. A přitom se kochat, jako doktor Skružný v české filmové klasice Vesničko má, středisková.
Jak vyplývá z předchozích dvou odstavců, Farming Simulator 2015 není, stejně jako všechny jeho předchůdci, hrou pro masy. Užijete si ji pouze v případě, že máte slabost pro zemědělskou techniku, rádi farmaříte, nebo máte zrovna teď chuť zkusit něco hodně nevšedního. Pakliže nepatříte do žádné zmiňované skupiny, dost možná si při čtení recenze budete klepat na hlavu a Farming Simulator 2015 si nakonec zahrajete kvůli ujištění, že si z vás nedělám srandu.
Teď už však přejdeme k samotné recenzi, která bude tentokrát opravdu hodně osobní. Pro své okolí jsem totiž „Pražačka“, a to i přestože čtvrť, z níž pocházím, byla v době mého mládí vesnicí, kde jsem všechny zdravila „ahoj teto, ahoj strejdo“ (o tom, že se tato vesnice do územního plánu Prahy dostala teprve nedávno, ani nemluvě).