Jak zůstat kreativitní a produktivní i v časech internetu
Seznam kapitol
Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?
Každý, kdo se kdy setkal s internetem, ví, že uživatelé mají dvojí problém: Jak na něm najít relevantní informace a jak se neutopit v těch zbytečných. Vyhledávání se dá přitom poměrně snadno naučit, daleko větším nebezpečím je oceán zábav a lákadel, které celosvětosíť nabízí.
Na Business Insideru se objevil velmi zajímavý článek „Jak být skvělý spisovatel: 22 lekcí od Stephena Kinga“. Je to opravdu velmi zajímavé čtení, které částečně použiji jako kostru pro dnešní úvahu. Spisovatelské tipy Stephena Kinga z jeho knihy „On Writing“ se netýkají jen spisování, jsou velmi zajímavé pro práci s informacemi obecně.
Pro nás nejsou relevantní všechny body – pokud tedy nemáte literární ambice. Zajímavé jsou ty, které popisují vztah mezi autorem a světem, protože svět vám skrz internet leze doslova před oči a pod prsty. V téhle úvaze trochu ujedeme i mimo hlavní téma, ale podle mě to za to stojí.
Přestaňte se dívat na televizi. Místo toho čtěte tak moc, jak je to jen možné.
King považuje televizi přímo za destruktivní pro kreativitu. Otázkou ale je, zda tím myslí jenom televizi, anebo filmy obecně, protože dnes se na televizi dívá jen odrostlejší generace (a to často ještě jenom při vaření). Televize, ve smyslu neinteraktivního toku předfiltrované informace procpané reklamou, je určitě věc mysl devastující. Je už lepší pít absinth, než se dívat na telenovely, ale nejde jenom o to.
Struktura televizního vysílání je šílená. Odhlédněme od propagandy, která se na nás valí ve „vyvážených zpravodajských pořadech“, problém je hlavně ve velkém množství seriálů, které jsou navzájem proskládané tak, že pokud byste je měli skutečně sledovat, museli byste vyvinout titánské duševní úsilí. Čtvrtý díl třetí řady Dobyvatelů ztracené pravdy je následován třináctým dílem deváté série (?) Futuramy, paralelně s tím můžete sledovat sto padesátý třetí díl Cesty domů, třináctý díl druhé série Sue Thomas anebo osmý díl osmé série Krok za krokem.
Tento míchaný salát příběhů, jejichž díly po sobě následují v lepším případě druhý den a v horším až za týden, vyžaduje extrémní pozornost a paměťovou kapacitu, pokud by vám měly dávat smysl.
„Netflixing“, tedy sledování celé seriálové série v jednom tahu, je ve skutečnosti PŘIROZENĚJŠÍ formou sledování seriálu, než nekončící panoptikum neustále se měnících historek odehrávajících se na odlišných místech a v odlišných časech. Zkoušeli jste někdy sledovat televizní vysílání v tahu? Já před lety ano a velmi dobře chápu, proč většina diváků otupí a zcela přestane televizi vnímat.
Alternativou je uzavření porcí seriálového příběhu do opakujícího se schématu, ve kterém je každý díl seriálu uzavřený, začíná zápletkou, rozvíjí se krizí, pak hlavní hrdina dá záporákům přes držku a pak to celé můžete zapomenout. Tohle není úpadková forma vyprávění, to je vysoce funkcionální forma v situaci, kdy máte téměř jistotu, že si divák předchozí díly nepamatuje.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
